Ústavní vymezení práce prezidenta jsou podle právníka Marka Antoše v parlamentním systému podobná těm, jaké má britský panovník. Ve skutečnosti to tak ale vůbec není. Nahrává tomu i přímá volba hlavy státu, která kandidáty tlačí k jasným politickým prohlášením a slibům, které se po zvolení také snaží splnit. Na Hradě nicméně jen sotva plní vůli velkých politických stran. Jejich kandidátům se totiž u českých voličů příliš nedaří. Podle politologa Jakuba Lyska je česká společnost „antistranická“ a u kandidátů se silným stranickým zázemím může jít spíše o to ukázat se veřejnosti než vyhrát. O volbě prezidenta hovořili experti na politiku, společnost i ústavu v 90' ČT24.
Poslední volby před těmi prezidentskými jsou pryč, a tak se Česko začíná soustředit na lednový boj o Pražský hrad. Podporu třem kandidátům již vyjádřily tři politické strany sdružené v koalici SPOLU a svého kandidáta nasadila SPD. ANO se ještě rozhoduje. Otázka je, jestli jeho kandidát může uspět, a když jím nebude Andrej Babiš (ANO), může být nasnadě i otázka, jestli vítězství ve volbách musí být nezbytně cílem strany, respektive hnutí.
Ve dvou přímých volbách hlavy státu, které se zatím v Česku uskutečnily, totiž stranická záštita kandidátům nijak nepomohla – spíše naopak. Podle politologa Jakuba Lyska z Univerzity Palackého je to ale složitější. I neúspěch v prezidentské volbě totiž může nakonec kandidáta politicky posílit.
„Stranická podpora může spíše uškodit, pokud je strategií vyhrát. Pokud je strategií ukázat se voličům, vygenerovat nové stranické lídry, kteří budou vést kandidátku do krajských voleb, evropských voleb nebo do Senátu, tak si dovedu představit, že podpora toho kandidáta může být strategií té strany,“ shrnul.
Takto vnímá například kandidáta SPD Jaroslava Baštu, kterého hnutí nasadilo, i když se dříve spekulovalo o tom, že by do prezidentského klání mohl jít samotný předseda hnutí Tomio Okamura. „Kdyby Tomio Okamura kandidoval, straně by to nic nepřineslo. Už dávno vyluxovala voliče KSČM, obsadila prostor a stačí, když zviditelní relativně neznámého poslance, který může pokračovat jako lídr kandidátky v krajských volbách nebo do evropských voleb,“ popsal politolog předpokládanou taktiku SPD.
Z historického pohledu vyhrávali prezidentské volby kandidáti, kteří měli za sebou výraznou politickou zkušenost. Rozhodně to platí o Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi, kteří před příchodem na Hrad byli shodně premiéry i předsedy parlamentu. Mohlo by to být s podivem, protože v českém politickém systému je pozice prezidenta postavena tak, že by jeho reálná politická síla měla být docela malá.
Sídlí na Hradě, ale na rozdíl od britského krále je prezident politicky aktivní
Ústavní právník Marek Antoš z Právnické fakulty Univerzity Karlovy přirovnal formální postavení české prezidenta k roli britského panovníka, který do reálné politiky zásadně nijak nevstupuje. „V parlamentním systému si volíme hlavu státu, a to, co bychom si od ní měli slibovat, je figura, která důstojně reprezentuje stát, dokáže občany spojovat v době krize, ale má svým způsobem zapovězeno provádět vlastní politiku,“ popsal ideu stojící za ústavním pojetím prezidentské funkce.
Skutečnost je ale docela jiná, což bylo patrné z toho, jak ji vykonávali všichni tři dosavadní prezidenti České republiky. A to, jak se hlava státu od roku 2013 volí, to ještě umocňuje. „Těžko nám (kandidáti) mohou říct, budu vás důstojně reprezentovat a nebudu vám vůbec nic říkat, nebudu razit vlastní politiku. To se v přímé volbě nedá říkat, respektive se s tím nedá uspět,“ poukázal Antoš.
Potíž s přímou volbou je i v tom, že se kandidáti v předvolební kampani vymezují ke štěpným tématům, čím rozdělují společnost. Ta na to podle sociologa Ondřeje Lánského z Filosofického ústavu Akademie věd není docela připravena.
„Jeden z nevyřešených problémů české společnosti je, že nemáme vyjasněno – a nejsme jediní – jakou roli v našem politickém systému i ve společnosti hraje politický konflikt. Neumíme s ním pracovat tak, aby byl produktivní pro celek. Někdy to vede k tomu, že jsou vyhrocené kampaně, někdy naopak vyžadujeme, aby se v politickém prostoru pohybovali lidé s téměř bezobsažnými frázemi,“ řekl.
Podle někdejšího prezidentského kandidáta Michala Horáčka zásadním způsobem ovlivňuje všeobecné vnímání hlavy státu to, kde sídlí – setrvává v palácích postavených pro krále a stejně jako oni je, snad jen s malou nadsázkou, považován za dědice svatého Václava.
Sociolog Lánský to považuje spíše za škodlivé. „Domnívám se, že důraz na postavu i funkci prezidenta není pro politický systém šťastný. Je v rozporu s tím, co by měl politický systém dělat. Posiluje význam jedince oproti politickým idejím, politickým stranám, subjektům,“ podotkl.
Jeden jasný stranický kandidát, další tři s podporou vládních partají
Politolog Lysek ale předpokládá, že možná nejkontroverznější éra na Hradě skončí s odchodem Miloše Zemana a že se to projeví i v nadcházející kampani. „Předpokládám, že by kampaň mohla být klidnější a mírnější. Pan prezident Zeman je velmi výraznou osobností, velmi polarizující osobností. I v případě, že by kandidoval Babiš, tak si nemyslím, že by byla kampaň tak vyhrocená jako před pěti lety,“ soudí.
Expremiér a předseda ANO Andrej Babiš je – spolu s bývalým náčelníkem generálního štábu a vojenského výboru NATO Petrem Pavlem – podle průzkumů jedním z favoritů prezidentské volby. Dosud zveřejněné průzkumy jsou ale značně limitované tím, že dosud není známo, kdo nakonec bude opravdu kandidovat. Babiš ještě kandidaturu ani nepotvrdil a není jasné, kdo z uchazečů, kteří vyjádřili zájem o Hrad, nakonec sežene dost podpisů občanů, případně zákonodárců.
Nejdále je kandidatura Bašty, který má potřebné podpisy dvaceti poslanců. O podpisy senátorů usiluje Pavel Fischer, který kandidoval na prezidenta již před pěti lety a nyní je – spolu s Pavlem a bývalou rektorkou Mendelovy univerzity Danuší Nerudovou – jedním z trojice kandidátů, jimž vyjádřili podporu představitelé SPOLU. Nijak se k prezidentské volbě naopak kromě ANO nevyjádřili ze sněmovních stran STAN a Piráti.
Volba prezidenta začne 13. ledna. Zda byl někdo zvolen v prvním kole, bude jasné druhý den, kdy se volební místnosti zavřou. Případné druhé kolo se uskuteční s dvoutýdenním odstupem. Kdo vlastně chce kandidovat, bude patrné po 8. listopadu, kdy končí termín pro podání kandidátních listin. Zda všichni uchazeči splnili zákonné požadavky a do volby opravdu nastoupí, oznámí ministerstvo vnitra 25. listopadu.
