Šimon Pánek je novým laureátem Ceny Arnošta Lustiga. Česko-izraelská smíšená obchodní komora jí vyznamenává osobnosti, které projevily odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost. Podle předsedy výboru Jana Pirka, který o udělení ceny rozhoduje, splňuje zakladatel organizace Člověk v tísni všechna kritéria zcela jednoznačně. Cenu Arnošta Lustiga obvykle předávají vrcholní politici, letos ji udělil předseda vlády Petr Fiala (ODS).
„Výbor se jednomyslně shodl na tom, že Cenu Arnošta Lustiga za rok 2021 získá pan Šimon Pánek,“ řekl předseda výboru ceny Jan Pirk. Upřesnil, že shoda na vybrané osobnosti musí být vždy jednomyslná.
Podotkl, že Pánek již před revolucí začal s dobročinnou činností. „Pomáhal v 80. letech se svými spolužáky z gymnázia obyvatelům Arménie, kde bylo zemětřesení. Poté se stal jedním z vůdců sametové revoluce,“ připomněl Pirk. Podle premiéra Fialy se „tři desítky let neúnavně věnuje boji za lidská práva a pomoci těm, kteří se ocitli aktuálně v tísni“. Je to podle něj člověk „nesmírně empatický, lidský, s přirozeným citem pro spravedlnost a solidaritu“.
Fiala poznamenal, že i seznam předchozích držitelů ceny dokazuje, „že toto ocenění je udělováno skutečným osobnostem, které se svými celoživotními postoji zasloužily o prosazování hodnot, jakými jsou odvaha, statečnost, spravedlnost či prostě lidskost“.
Ve svém projevu se premiér zmínil o samotném Arnoštu Lustigovi a jeho celoživotní snaze vyrovnat se se zlem, kterému byl vystaven coby vězeň v Osvětimi a Buchenwaldu. Odkázal i na nynější válku Ruska proti Ukrajině. „Stává se novou zkouškou naší civilizace. Velmi naléhavě nám připomíná, že zlo nebylo poraženo, nepatří do minulosti, musíme s ním bojovat,“ řekl Fiala. Výsledkem podle něj je, že „i když 20. století skončilo a jeho hrdinové odcházejí, to 21. před nás klade nové výzvy, nové zkoušky, v kterých nesmíme zklamat“.
Že letos výbor vybral Šimona Pánka, však podle Jana Pirka nesouvisí s válkou na Ukrajině, protože je to ocenění za minulý rok. „Tehdy válka na Ukrajině nebyla. I když jeho pomoc je ohromná, oni na to byli připraveni, ale za toto to nebylo,“ ujistil. Říká, že Šimona Pánka volba překvapila, ale i potěšila.
Sám Šimon Pánek po převzetí Ceny Arnošta Lustiga hovořil mimo jiné o hodnotách či základních pravidlech, kterým se se svými spolupracovníky řídí, i když „někdy působí, jako by byly z 19. století“: nepovyšovat se, nikoho se nebát, nemyslet si, že ostatní jsou lepší, a chovat se vždy korektně. „Bez těch hodnot se naše společnost naprosto rozsype a skončí v úplných morálních, etických, a nakonec i emočních a vztahových troskách,“ prohlásil. Dal najevo, že vnímá, že oceněn nebyl jen on sám, ale celý Člověk v tísni. „Jsme vděčni za podporu společnosti, je to zároveň velký závazek,“ uvedl.
Pánek dostává ocenění po chirurgovi Pavlu Pafkovi, který byl jeho loňským laureátem. V roce 2020 v době nástupu pandemie covidu-19 výbor ocenění neudělil, o další rok dříve jej dostal bývalý velitel 601. skupiny speciálních sil generála Moravce a nynější ředitel Národního úřadu pro informační a kybrenetickou bezpečnost Karel Řehka. Historicky prvním nositelem Ceny Arnošta Lustiga byl v roce 2012 pražský pomocný biskup Václav Malý.
Cenu uděluje Česko-izraelská smíšená obchodní komora. Její předseda Pavel Smutný zdůraznil, že ocenění – stejně jako Arnošt Lustig – necharakterizuje dokonalost, ale lidství. „Nic víc a nic míň nemáme. Tato země má několik skvělých lidí, z nichž někteří dostali Cenu Arnošta Lustiga, pak zemi, kteří zemi prostě drží. Drží ji, aby se nezhroutily struktury a hlavně aby se nezhroutila morálně,“ prohlásil.
Šimon Pánek, o němž kdysi prohlásil Václav Havel, že by se mu líbil jako prezident republiky, se většinu života vyhýbal přímému působení v politice, i když svou veřejnou činností má na ni nepochybný vliv. Po revoluci odmítl nabídku na kooptaci do Federálního shromáždění. V roce 1990 sice kandidoval ve volbách v nižších partiích kandidátky Občanského fóra, ale když byl přesto zvolen, mandátu se vzdal.
Pánek se narodil se do rodiny, kterou poznamenaly komunistické perzekuce – jeho otce režim v 50. letech věznil. Na konci 80. let se přesto dostal na vysokou školu, po revoluci však studia biologie zanechal ve prospěch práce pro organizaci Člověk v tísni, kterou založil. Již v roce 1988 organizoval humanitární sbírku pro Arménii postiženou zemětřesením, účastnil se v tom i následujícím roce také protirežimních protestů. Při revoluci byl členem předsednictva studentského koordinačního stávkového centra, podílel se na vyjednávání o vzniku nové vlády.
Po revoluci Pánek pracoval v prezidentské kanceláři, spoluzaložil informační agenturu Epicentrum a také Nadaci Lidových novin, z níž se pak stal Člověk v tísni. Podílel se na pomoci uprchlíkům z Náhorního Karabachu, humanitární pomoci obleženému Sarajevu, ale i lidem zasaženým povodněmi či tornádem v Česku.
V současnost organizace Člověk v tísni působí ve 30 zemích; v Česku a na Slovensku působí ve více než 60 městech, zaměřuje se i na problematiku inkluzivního vzdělávání, dluhů, neadekvátního bydlení a nezaměstnanosti. Člověk v tísni stojí i za festivalem dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. V současné době výrazně pomáhá lidem zasaženým válkou na Ukrajině.
Zakladatel Člověka v tísni získal v roce 2022 Cenu Arnošta Lustiga a zdaleka to není první jeho ocenění. Prezident Václav Havel mu v roce 2002 udělil medaili Za zásluhy, spolek Post Bellum jej v roce 2010 vyznamenal Cenou paměti národa. Od časopisu Reader's Digets Výběr dostal v roce 2003 cenu Evropan roku.
