Pokud stát o sociální služby neziskovek nestojí, ať si je zařídí jinak, vzkazuje šéf Člověka v tísni Pánek

Neziskové organizace v Česku pracují efektivně, myslí si ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek. Tlačí je k tomu kraje, které si určují, jaké služby od neziskovek chtějí a kolik za ně zaplatí. Právě kraje totiž „do kapes“ neziskovým organizacím rozdělují peníze a podle Pánka usilují o co nejnižší náklady a nejvyšší efektivitu. O penězích pro neziskové organizace se začalo mluvit poté, co ministryně financí oznámila, že by na jejich financování chtěla ušetřit.

Neziskové organizace soutěží o peníze státu, které formou dotací nebo zakázek přerozdělují kraje. A nabízí zejména sociální služby, které stát podle Pánka potřebuje. „Kraje jsou terénu blíže a ví, co je potřeba. Ale jsou to resorty, které určují, jaké služby chtějí nebo nechtějí. Neziskovky pak soutěží o to, za jakou cenu a v jaké objemu poptávku uspokojí. My nemáme rozpočet, za který děláme dobro, ale reagujeme na požadavky toho, co resorty chtějí nebo potřebují,“ říká Pánek.

Pokud chce vláda v rozpočtu neziskových organizací škrtat, musí se rozhodnout, o jaké služby nestojí. A vysvětlit to právě krajům, které potřebují zajistit chybějící pomoc, dodává ředitel Člověka v tísni. 

Video 90’ ČT24 - Téma: Pád mostu u Janova
video

Pánek: Služby dodáváme krajům. Kdyby nás nepotřebovaly, zakázky nevypíšou

Debatu o rozpočtu neziskových organizací vyvolala na konci července slova ministryně financí Aleny Schillerové (ANO). Podle ní by mohlo jít o úspory ve výši až tří miliard korun z celkových 13,6 miliard, které neziskové organizace od státu dostaly v roce 2017.

O dva týdny později ale ministerstvo výrok šéfky resortu zmírnilo. Schillerová měla mluvit o maximu možných úspor, nikoliv o konkrétní podobě škrtů. Škrtání rozpočtu neziskových organizací má podle ministerstva předcházet analýza financování sektoru. Takovou analýzu vítá i ředitel Člověka v tísni Pánek.

Neziskovky podle Pánka šetří peníze i státnímu rozpočtu

„To je diskuse mezi státním rozpočtem a kraji. Jestli je státu jedno, že například sociálně vyloučené děti nedochází do předškolního vzdělávání, a je mu jedno, jak dopadnou na základní škole a jak to pak ovlivní jejich životní kariéru, jestli budou pracovat a odvádět daně, nebo spíš ne… Pokud takové služby stát nebude chtít, tak ať si to zařídí nějak jinak,“ upozorňuje na dopady sociální práce neziskových organizací Pánek.

Nejen vzděláváním dětí ze sociálně vyloučených lokalit šetří podle Pánka neziskové organizace státní rozpočet. Pomáhají třeba udržet pohromadě sociálně slabé rodiny, kterým by hrozilo rozdělení a odebrání dětí do dětského domova. Státní péče ale vyjde erár v porovnání s péčí rodiny na miliony korun. „Bez ohledu na to, že děti z domovů nejsou dobře připravené na život,“ dodává Pánek.

Už nyní je tlak na efektivitu neziskových organizací podle něj velmi silný. „Kraje se zatraceně snaží ušetřit. Předpokládám, že kdyby měly pocit, že neděláme dobrou práci, vybraly by si na potřebné projekty někoho jiného. Tlak na mzdy je dnes tak velký, že lidé v sociálním sektoru mají hluboce podprůměrné mzdy, byť je to práce velmi těžká,“ poukazuje Pánek.

Celková výše dotací neziskovým a podobným organizacím v posledních letech
Zdroj: Ministerstvo financí
Autor: ČT24

Člověk v tísni pomáhá také v zahraničí. Získaných 130 milionů korun na zahraniční pomoc, které organizace dostává od státu, dokáží Pánkovi lidé zdesetinásobit. Peníze jim poskytují mezinárodní instituce od Evropské unie po OSN. „Pokud by měli pocit, že nejsme efektivní, pak by nám tolik peněz nesvěřili,“ dodává Pánek. 

Útoky na neziskové organizce podle něj vyvolávají někteří politici spíše z „extrémních stran“. Vycítili, že část lidí má neziskovky za nejasné a netransparentní, říká Pánek. „V politice se to tak dělá, že se hledá viník a ničema, na kterého se ukáže prstem. Některým lidem to konvenuje, třeba těm, kteří mají pocit, že nejsou vítězi transformace. Takoví lidé slyší na to, že někdo může za to, že život není tak snadný,“ dodává šéf Člověka v tísni.