Žákům často chybí triviální IT dovednosti. To může komplikovat i on-line výuku, upozorňuje lektor a manažer vzdělávání

Pandemie koronaviru se rozmáhá a vzhledem ke karanténám mnohých tříd se ve školách znovu přichylují k on-line výuce. Podle experta a lektora informatiky a manažera pro vzdělávání v STEP IT Academy Jakuba Mazucha si už žáci na tuto formu výuky sice do jisté míry zvykli, komplikací však může být fakt, že jim schází některé triviální dovednosti. Například psaní na klávesnici, práce s myší nebo nepochopení stromové struktury – ta však může být pro práci s daty klíčová.

Jak moc je po roce zkušeností s covidem on-line výuka jiná – a snad třeba i lepší?

Za tu dobu, co nás on-line výuka provází, jsme všichni, a hlavně žáci, prošli gigantickým rozvojem v digitálních dovednostech. Zatímco před rokem měl s připojením do on-line prostředí problémy téměř každý druhý, a to jsem ještě optimista, dnes se dostáváme téměř do rutiny. Potíže přináší ale používání různých platforem. Některé školy pracují s Meet, jiné s Teams, je jich ale daleko více.

Další dilema jsou uživatelské účty. Stále bojujeme s tím, že děti ve školách a třeba i u nás v akademii používají jiné a dělá jim problémy odhlašování a přihlašování. Zpětně ale kvituji, že mnoho škol dodrželo rady ohledně rozvrhu. To mnohé žáky udrželo 'na životě' i během distanční výuky.

Když pomineme uvedené potíže, je, respektive bude, letošní případná on-line výuka jiná než před rokem?

Platí hlavně to, že v současné době se plně prezenční a plně distanční výuka propojily do takzvané hybridní výuky. Učitel a žáci se běžně potkávají v učebně, jak je zvykem, a žáci v izolaci či karanténě se připojují on-line. I já mám s takovou výukou zkušenosti a musím říct, že mi vyhovuje podstatně více než ryze on-line. A troufám si říci, že hybridní výuka je něco, co nás pravděpodobně v blízké budoucnosti neopustí. Aspoň do doby, dokud bude covid hrozbou – a myslím si, že má potenciál i nad rámec pandemie. Pokud žákům totiž cokoliv brání v prezenční přítomnosti, třeba zlomená končetina, různé nevolnosti či jiné zdravotní komplikace, může být možnost on-line připojení zajímavou alternativou.

Je to tedy podle vás opravdu dobré řešení?

Dobré řešení se ukáže až časem. Rozhodně si myslím, že je lepší než plná on-line výuka. Při ní má mnoho studentů problémy se soustředěním a výsledky nemohou nikdy být plně srovnatelné s prezenční výukou. Nadšený ale jsem vzájemnými inspirativními aktivitami, které si různí učitelé sdílí skrz různé pedagogické platformy. V prezenční výuce učitel může naplno interagovat se studenty. To mi v on-line chybělo asi nejvíce. Nechci ale nařizovat spouštění webkamer. Považuji to za vnik do soukromí studentů, který není vždy příjemný – sám webkameru mám spuštěnou vždy, když to aspoň trochu jde, i když přiznávám, že mi to také dlouhou chvíli trvalo.

A možná dodám i jedno negativum – vnímám menší motivaci chodit na prezenční kurzy. Mnoho studentů si zvyklo na pohodlí výuky z domova, nicméně samotná účast v prezenční výuce má své silné stránky, například socializační.

Upustit od představy, že hodina trvá 45 minut

Dá se tedy nyní již na základě získaných zkušeností doporučit nějaké „vylepšené“ zásady pro zmíněnou hybridní výuku?

Ano, je jich hned několik. Přímo Evropská komise přišla se sedmi doporučeními. Je potřeba například počítat s tím, že se studenti rychleji unaví než při klasické výuce. Může je bolet hlava, protože musí namáhat sluch a většinu času tráví jako pasivní posluchači. Důležité je nastavit kvalitní mikrofony a webkamery a zajistit, aby skupina nezapomněla na virtuální účastníky.

Je třeba mít na paměti třeba i takové věci, že on-line účastníci nejsou přítomni během přestávek, oběda a mimoškolních aktivit, což znamená, že obvykle nejsou v obraze, pokud jde o naše vnitřní vtipy a konverzace zahájené mimo třídu. To by mělo být prodiskutováno s každým před začátkem hodiny, aby se předešlo dalšímu nepohodlí pro ty na druhé straně obrazovky.

Důležité je i to, že se musí změnit design učebny. Všichni účastníci potřebují svůj vlastní prostor k vytváření, přemýšlení, zaměření a hledání řešení pomocí modelování a vizualizace procesu. Pokud si zvykneme pracovat tímto způsobem, pak studenti, a to jak on-line i osobně, nebudou závislí na učiteli, aby je provedl každým krokem.

 Jak moc je potřeba u dětí organizovat on-line výuku jinak než u dospělých? I ti jsou v řadě případů nuceni podstupovat některé záležitosti on-line…

Rozdíl je v tom, že u dospělých je motivace zcela zřejmá. U dětí je to často mnohem horší. Záleží hodně na věku, často narážíme na neschopnost soustředění. Pokud se dítě připojuje z domova, má často tendence si všímat úplně něčeho jiného, třeba domácích mazlíčků, hraček, počítačových her… A u prvního stupně to platí dvojnásob. Proto bylo by fajn se zcela oprostit od pětačtyřicetiminutové vyučovací jednotky plně distanční výuky – nemyslím tím ale té hybridní.

Jak konkrétně byste tedy nyní upravil on-line výuku, pokud opět naskočí tato forma vzdělávání? Co je podle vás zásadní?

Pokusil bych se on-line meetingy rozvrhnout do tří až čtyř dnů, což by při zkrácení časové dotace neměl být problém. Zbylé dny bych ponechal žákům volnější, aby mohli pracovat na svých domácích úkolech. Jinak bych se zachoval režim, který je již zajetý a na který jsou kantoři i žáci zvyklí.

Problémem, který žáky svazuje, je však neschopnost či spíše neochota zorganizovat si svůj čas. Rodiče by měli po svých dětech požadovat rozpis on-line hodin a také plán příprav a domácích úkolů a následně kontrolovat jejich odevzdávání. Žáci často totiž prokrastinují, věnují se jiným činnostem a na učení už jim čas nezbývá. 

Žáci se ztrácí i ve svých vlastních datech v počítači 

Umí dnes žáci lépe už využívat svou digitální gramotnost? Třeba právě i kvůli covidu, který je v mnoha případech donutil řešit věci jinak, než byli zvyklí?

Digitální gramotnost se definuje jako schopnost jedince vyhledat, pochopit, interpretovat, používat a vytvářet digitální informace a efektivně a bezpečně využívat digitální technologie. Obecně je však sdílená představa o tom, co všechno znamená pojem „být digitálně gramotný“,  zastaralá.

Konkrétně?

Například podle lektora a popularizátora účelného využívání informačních a komunikačních technologií Ondřeje Neumajera je samotné ovládání počítačů v moderních konceptech už jen okrajovou záležitostí. Digitálně gramotný je pak takový člověk, který například rozumí i základům programování a dovede využívat digitální technologie pro své občanské aktivity, jak uvedl.

A je fakt, že velkou roli v této změně hrál i nucený přechod do on-line režimu. Tato událost totiž donutila i největší konzervativce z řad učitelů začít přemýšlet nad vzděláváním bez osobní interakce. 

Velkou změnou prošli i samotní žáci. Ukázalo se, že předmět informatika je v tehdejším formátu nevyhovující. Při časové dotaci jedna hodina na prvním stupni a jedna na druhém je zcela nemyslitelné, aby se žáci procvičili v počítačových dovednostech. Nehledě na to, že informatika je obor, který by měl řešit něco úplně jiného.

Jaké znalosti tedy chybí žákům dnes především?

S úsměvem říkám, že přichází takzvaná „C hashtag generation“, kdy symbol #, tedy c-sharp, ztrácí svůj název a dostává nové pojmenování c-hashtag, a to hlavně díky jeho aplikacím na sociálních sítích. Není to sice klíčové, spíše úsměvné, ale je to naprosto učebnicová ukázka pružného vývoje jazyka, coby komunikačního prostředku v IT. Všiml jsem si toho u mnoho studentů prvního ročníku středních škol a když jsem se jich zeptal, jak na tento inovativní název přišli, tak odpověděli, že „si to normálně přečetli“. Což je zcela jasný důsledek změny významu daného symbolu. A je to určitý posun a vývoj, který ukazuje, jaké změny mohou přinášet sociální sítě.

Ale to asi není to, co by bylo zásadní?

Ne, klíčové problémy jsou mnohem hlubšího rázu. Nedávno vyšel například odborný článek o spojitosti Generace Z a stromových struktur, který jsem pak rozberal více na Metodickém portálu RVP ministerstva školství, který vznikl pro podporu učitelů k zavedení rámcových vzdělávacích programů ve školách. A je o nepochopení stromových struktur u žáků.

Jenže stromové struktury jsou jedním ze způsobů, jakým lze pracovat s daty a jsou odrazem používání adresářů v běžném počítači. Asi nejčastěji se se stromovou strukturou setkáme na počítači, kde si data ukládáme do složek a podsložek. Neznalosti logiky adresářové hierarchie pak žákům znemožňují logické uspořádávání dat a jejich analýzu. To může být jedna z příčin případného školního neúspěchu, a to nejen v IT. Zkrátka se ve svém počítači a ve vlastních datech ztratí.

Problémů je ale asi víc? 

Žáci neovládají typografické zásady, kompresi dat do ZIPu, vytváření PDF souborů, byť s tématem informatiky by tyto neznalosti neměly úplně souviset.

A pokud mohu soudit z výuky přímo v STEP IT Academy, kde se potkávají žáci různého věku a průřezově i různých škol, další velké mezery jsou ve zcela elementárních dovednostech, kterým nikdo nevěnuje pozornost kvůli tomu, že jsou tak elementární, že „je v současné době všichni umí“. Ano, hovořím o práci s myší a klávesnicí. Není totiž psaní jako psaní.

Děti umí napsat větu, ale pokud potřebují pokročilejší symboly, tak jsou v koncích. To myslím v pravém slova smyslu, protože si neumí ani nijak pomoci. Žáci neznají mapu znaků a ani daný symbol nenajdou na internetu.

Další znatelné mezery mají děti v uživatelském používání. Zde často narážíme na nevoli rodičů, kteří mají vidinu toho, že se děti naučí programovat za pár lekcí. To jde ale obtížně, když neumí komprimovat data. Používají různé obrázkové formáty, často zcela zbytečně velké.

Tento problém ale vidím i u dospělých, kteří publikují fotky na web v extrémní kvalitě. To způsobuje pomalé načítaní. Vytvořit komprimovanou složku, tedy takzvaný ZIP, nebo přenést větší množství dat je také problém, i když s tímto si většinou poradí pomocí různých prostředníků, jako je třeba Úschovna. To považuji za zbytečnou práci, když mají k dispozici cloudové technologie. Ty jsou trvalé. A taky více osobnější. Úschovnu spravuje bůhví kdo a z hlediska soukromí a bezpečnosti se jedná o nespolehlivou alternativu.

Velké problémy vyplývají i z používání operačních platforem. Mnohé děti používají systémy od Applu (iMac, iPad, iPhone) s operačním systémem macOS / iOS. Přechod na klasické Windows či Linux bývá velmi složitý. To ale v zásadě nemá řešení. Každý používá jinou platformu a tak to je a bude. V optimálním případě by mohly školy učit na různých OS, ale to je samozřejmě v Česku absolutní utopie.

Co není informatika

Zmínil jste, že žáci například nezvládají kompresi dat do ZIPu, vytváření PDF souborů a další, přestože by to s tématem informatiky nemělo úplně souviset. Co tedy je smyslem informatiky, co konkrétně by se ve školách mělo učit?

Informatika je věda, která se zabývá termínem informace, jejím zpracováním a přenosem. Historicky se odrhla od matematiky a nyní se vyvíjí samostatně a má mnoho podoborů, jako jsou teoretická informatika, programování, umělá inteligence, počítačové sítě, vývoj softwaru a různé metodiky, hardware, počítačová grafika. Školní předmět informatika ale nemá ani neměla s výše uvedenými slovy téměř nic společného. Řešilo se tam psaní, tabulky, prezentace a možná trochu hardwaru.

Moderní pojetí předmětu, které přichází do škol díky novému rámcovému vzdělávacímu programu, se má ale informatice jako vědě podstatně více přiblížit, a navíc s větší časovou dotací. Tato informatika má u dětí podpořit myšlení v pěti okruzích: data, informace a modelování. Algoritmizace a programování. Informační systémy a počítač a jeho ovládání.

A zároveň i ta původní témata „staré“ informatiky nový rámcový vzdělávací program pro základní školy (RVP) zachovává, a to pod pojmem „digitální kompetence“. Nově by se měla ale řešit v různých předmětech.

Je však pravda, že to, co se nyní na základních školách stalo novinkou, to vzdělávací instituce, jako je i STEP IT Academy, dělají v Česku už několik let a v zahraničí ještě déle. Zásadním problémem je totiž financování českého školství a motivace mladých lidí jít a začít učit. Potřebujeme mladé a zapálené kolegy, kteří této nové informatice pomohou získat své postavení ve školách. To je cesta, jak digitální a informatickou gramotnost v Česku podporovat a dále rozšiřovat.

Kolik škol se už vlastně zapojilo?

Náběh výuky dle nových školních vzdělávací plánů v souladu s revidovaným rámcovým vzdělávacím plánem (RVP) je naplánován v období od 1. září 2021 do 1. září 2023 na 1. stupni a do 1. září 2024 na 2. stupni. Konkrétní termín zavedení je ale v gesci vedení školy, takže může být postupné. Nicméně od letošního školního roku se už podle dat Národního pedagogického ústavu zapojilo 787 škol. Z celkových zhruba 4200 škol je to necelá pětina.

Není to málo?

Bezmála pětina základních škol v Česku začala učit podle nových školních vzdělávacích programů (ŠVP), které jsou plně v souladu s revidovaným RVP. Osobně si myslím, že to není ani málo, ani hodně. Mnoho škol se změn totiž obává. Je to pochopitelné, v současné době učitelé informatiky patří mezi kriticky ohrožené druhy spolu s fyzikáři a matematikáři. Zkrátka novou informatiku nemá kdo učit. Ačkoliv Národní pedagogický ústav poskytuje školám plnou podporu a školení při zavádění změn, zájem brzdí pandemie a možnosti účasti pouze on-line formátem.

Oříškem jsou i naplněné kapacity učeben. Hodiny informatiky se kvůli kapacitám počítačových učeben často půlí, což nám dvojnásobí rozvrhové lístky. Čím více hodin, tím více rozvrhových lístků, které se do dané učebny skládají tím složitěji. Řešením by bylo více počítačových učeben nebo takzvané mobilní počítačové učebny, na které nejsou buď finance, nebo k tomu není přizpůsobená kapacita školy.

Jak moc se v tomto ohledu mění požadavky na samotné studenty?

S ohledem na to, že informatika nás bude i nadále provázet a bude jedním z nejdůležitějších školních předmětů se ruku v ruce mění i vzdělávací požadavky. Mnoho hodin informatiky se bude moci vyučovat mimo odborné učebny. Zatímco před pár lety byla informatika odpočinkovým předmětem, dnes se dostává na úroveň předmětů stěžejních.

Žáci v nové informatice musí více přemýšlet, protože rozvíjíme informatické, analytické a algoritmické myšlení, což je kognitivně náročnější činnost, než třeba bezmyšlenkovité či chaotické mávání myší v Malování.

Zajímavý, i když neříkám, že optimální příklad se nachází ve východní Evropě, kde škola znamená ostrý dril. V Česku si to dovolit nemůžeme, neboť někteří rodiče nemají pro tento způsob výuky pochopení. Pro srovnání, škola v Rusku nekončí v půl druhé, ale třeba v pět hodin odpoledne. Děti mají plno zájmových aktivit a jsou zvyklé si z každé hodiny odnést domácí úkol. Ty pak doma dělají dlouho do noci. A druhý den znovu a znovu. Výsledkem jsou žáci, kteří mají správné studijní návyky – nejdřív škola, potom zábava, a umí se efektivně učit.

Ruský žák v naší osmé třídě je v chemii na úrovni maturanta. Student ukrajinské národnosti ve 2. ročníku střední školy je v programování na úrovni téměř senior-developera a s přehledem sbírá ceny různých soutěží.

Informatika byla hlavně o práci s počítačem. Dnes už je to jinak

Co je v informatice jinak než před pár lety?

Současná informatika používá jiné metody, motivace, témata i aktivity. Inspirativní a pěkné aktivity shrnuje profesor Ivan Kalaš v učebnici Informatika s Emilem, která vychází z takzvané Hejného metody. Lze využít i plno dalších jiných konstruktivistických činností, třeba z portálu iMyšlení.

Před lety byla informatika hlavně o práci na nebo s počítačem. Učitelé vyučovali, jak v textovém editoru nastavit zvýrazněný text či nadpisy, nebo jak do prezentace vložit obrázky. To je v současné době rozprostřeno do všech předmětů a informatika má více prostoru na opravdovou informatiku.

Navíc informatika, informační a komunikační technologie jsou asi nejživějším oborem. To, co je absolutní špička na trhu nebo trend dnes, zítra může být zastaralá technologie. Skvělý příklad se naskytl například na jaře 2021 v podobě audio aplikace Clubhouse. Dnes, tedy asi po půl roce, není po této platformě ani vidu ani slechu.

To se odráží ale i v požadavcích na školy, mají na to?

Ano, vybavení je často nejbolavější částí školního rozpočtu. Škola třeba pořídí nové dataprojektory, interaktivní panely, tabule, vizualizéry, počítače, tablety, aby je zase za tři roky mohla koupit znovu. Podle této technologické politiky se pak odráží kvalita vzdělávání v IT. Bohužel s tímto faktem často nesouzní politika zřizovatele, a tedy finanční podpora škol v oblasti technologického rozkvětu. A jsme v začarovaném kruhu.

A co se týká změny v RVP, osobně jsem za ni rád. Procházíme čtvrtou průmyslovou revolucí. Jejím smyslem je předat manuální práci automatům a robotům. IT v budoucnu bude jeden z důležitějších školních předmětů, protože budeme nezbytně nutně potřebovat vzdělané lidi, které budou s těmito technologiemi pracovat.

Takže progres ve výuce jistě je, a ne malý. Jen celá revoluce ve výuce informatiky měla začít už nejméně před pěti lety. 

Jakým směrem se tedy bude podle vás obor vyvíjet dál?

Vývoj IT je nesmírně těžké odhadnout. Osobně vidím velkou perspektivu ve strojovém učení, tedy umělé inteligenci ve spojení s automatizací a robotikou. Myslím si, že se budou dále rozvíjet i virtuální a rozšířené reality. Doufám, že 5G síť pokryje v nejbližší době celou republiku, což způsobí zrychlení připojení k internetu. Očekávám nárůst konceptu IoT, který je klíčem pro technologie Smart Home – to bude v nejbližší době hýbat technologiemi.

S ohledem na boom v podobě mobilních technologií jsme také nedávno prošli změnou vlastního používání webu. V současné době se k němu připojujeme většinou ze smartphonů, které máme po ruce a jejich použití je tak rychlé a efektivní. To je znát u samotného vytváření webových stránek, kdy v současnosti je nutné k této problematice přistupovat mobile-first způsobem, tedy způsobem, kdy prioritizuji přístup z chytrého telefonu. Člověk je svým způsobem přirozeně líný a vždy sáhne po té možnosti, která je pro něj nejjednodušší, a proto čekám, že v blízké budoucnosti nás čeká ještě větší přesun z chytrých telefonů do chytrých hodinek.

Velkou změnu očekávám i v průmyslu. Především předání manuální práce robotům a rekvalifikace manuálně pracujících zaměstnanců do pozic, které budou tyto roboty ovládat. V obchodech se čím dál tím víc budou rozmáhat samoobslužné pokladny a běžné pokladní budou pouze dohlížet na řádný průběh. Velkosklady se automatizují. Po objednávce zákazníka se de facto celý proces přípravy a vyskladnění předá strojům.

Zajímavou perspektivu přináší také autonomní vozidla. Další oblastí jsou programovací jazyky, například v STEP IT Academy klademe velký důraz na výuku programování v jazyce Python, což je aktuálně jazyk s obrovským potenciálem. Na něm lze postavit web, webové, mobilní i desktopové aplikace, a hlavně lze s tímto programovacím jazykem analyzovat big-data a pracovat s umělou inteligencí a strojovým učením. Veškeré předchozí příklady, ať už je to koncept smart-home či autonomní vozidla, využívají totiž algoritmy umělé inteligence.

Nakolik to ovlivní vzdělávaní?

Informatika, informační a komunikační technologie jsou asi nejživějším oborem a vzdělávání v IT tedy musí plně reflektovat aktuální trendy. Je ale nutné si zároveň uvědomit, že pořád existují technologie, které jsou zastaralé, ale stále se používají.

Pokud vytvořím obří a komplexní webovou aplikaci v PHP, tak se nebude předělávat jen proto, že PHP už není in. Aplikace se bude stále dál udržovat, dokud nevznikne akutní potřeba změny kompletního systému. 

Profil

Jakub Mazuch

Působí jako metodik a manažer pro vzdělávání v STEP IT Academy Praha, která poskytuje vzdělávací programy i školení napříč spektrem IT, vede odborné kurzy pro děti i dospělé a v jeho kompetencích je i metodická podpora a vzdělávání lektorů, dohlížení nad výukou a naplňováním vzdělávacích cílů.

Je středoškolským učitelem na SPŠE Ječná a také členem Jednoty školských informatiků. Ve své práci učitele i lektora se zaměřuje především na programování, operační systémy a vývoj webu a zároveň i systémy pro podporu výuky nebo problematiku modernizace výuky informatiky na základních a středních školách.