Skupina Světlana, která v Československu vznikla v době únorového převzetí moci komunisty, bývá označována za jednu z největších tuzemských organizací bojujících proti rudé totalitě. Pro svou levicovost a početnou infiltraci komunistickými agenty přitom není jasné, do jaké míry představovala autentický odboj a do jaké míry šlo jen o záměrný konstrukt Státní bezpečnosti. Příběh moravských odbojářů nově připomíná výstava v Národním památníku na Vítkově.
Vznik odbojářské skupiny Světlana inicioval někdejší člen českého protinacistického odporu Josef Vávra-Stařík, a to bezprostředně poté, co si moc ve státě v únoru 1948 uzurpovala komunistická strana. Ustavení organizace se přitom dělo za komplikovaných okolností, protože Vávra-Stařík už v květnu ’48 emigroval před komunisty do Paříže a odboj proti totalitní moci organizoval na dálku.
Svou základnu měla Světlana na Moravě, a jak připomíná historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Libor Svoboda, odbojářům se podařilo vytvořit síť na rozsáhlém území sahajícím od Brněnska na jihu po Jesenicko na severu a slovenská území na východě. Ideologický profil organizace potom byl – z dnešní perspektivy poměrně překvapivě – levicový.
„Mnozí členové byli za války členy 1. partyzánské brigády Jana Žižky a měli za sebou velmi aktivní účast v protinacistickém odboji. Byly mezi nimi velké sympatie k jugoslávským komunistům a skupinu tvořili silně levicově smýšlející lidé,“ uvádí historik Svoboda.
Infiltrace agenty
Činnost Světlany spočívala v letákových akcích, vytvoření podzemních struktur a přípravě dalšího odporu proti zřízení Klementa Gottwalda; sám Stařík pak s domácím vedením odboje komunikoval prostřednictvím agentů-chodců, kteří přecházeli tehdy ještě neoplocenou státní hranici s Rakouskem a Bavorskem.
Historik Svoboda potom upozorňuje, že už od srpna a září 1948 jsou mezi osobami navázanými na Světlanu dohledatelní i členové tajné policie, a otázka historické pravosti tak může viset i nad Vávrovými zprávami pro odbojáře a jejich příslušnými retušemi.
S ohledem na tehdejší horečnou aktivitu bezpečnostních složek rovněž není jasné, do jaké míry některé z aktivit Světlany nestimulovali přímo agenti StB ve snaze získat materiál o protistátním spiknutí.
„Faktem je, že v období přelomu let 1948 a 49 se bezpečnostní struktura komunistického státu velice silně zaměřila na skupiny a organizace tohoto typu. V řadě případů máme doklady, že stačilo, aby lidé seděli v hospodě a bavili se, co dělat, aby uvízli v represivním soukolí,“ uvádí Svoboda.
Zatýkání, mučení, popravy
Ještě než k masivnější protistátní akci Světlany došlo, byla skupina prozrazena a nastalo masové zatýkání. „To často končilo střelbou. Byly případy, kdy členové na příslušníky bezpečnosti vytáhli zbraň,“ uvedl již před časem publicista Luděk Navara, který se komunistické represi dlouhodobě věnuje.
V případě skupiny Světlana byly podle Svobody postaveny před soud asi čtyři stovky osob, odbojáři prošli brutálním mučením v Uherském Hradišti a v Brně a padlo deset trestů smrti. Výstava, která příběh organizace mapuje, se otevírá v pátek v národním památníku na Vítkově a potrvá až do začátku dubna. Světlaně se věnuje také tematický web.
