Jsme na dobré cestě vrátit se na špičku Evropy, říká Babiš. Podle Zemana by se měly slavit úspěchy i porážky

O vlasti, spojencích, hrozbách, vztahu k Evropské unii a Rusku i o největším národním hrdinovi mluvili prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš (ANO). Vůbec poprvé se potkali v jednom televizním rozhovoru, který vznikl u příležitosti stého výročí vzniku samostatného Československa. Rozhovor vedený Světlanou Witowskou byl předtáčen.

Video 100 let od vzniku Československé republiky - Rozhovor s prezidentem a premiérem
video

Rozhovor s Milošem Zemanem a Andrejem Babišem ke 100. výročí vzniku ČSR

Světlana Witowská: Co pro vás, pane prezidente, znamená vlast?

Miloš Zeman: Zaprvé země, do které se rád vracím, když jsem mimo ni, a ve které chci i umřít. Možná, že by si někteří přáli, abych umřel co nejrychleji, ale toto téma teď vynecháme. A protože já mám rád humor, tak vám přeložím slovo vlast jako hrbatý vaterland. To je nádherné označení, které je spojeno s typicky českým humorem. Mimochodem není to můj výraz. A je to země s nádhernou přírodou, s lidmi, kteří mají smysl pro humor ve srovnání s některými jinými národy, které jsou sušší, nudné a nesmějí se.

Witowská: Co znamená vlast pro vás, pane premiére?

Andrej Babiš: Pro mě znamená vlast zemi, kde jsme prožili svůj život, kde máme rodinu, přátele, vzpomínky na dětství. Je to věc, na kterou musíme být hrdí, musíme skutečně vyjadřovat svoji hrdost na naši vlast. Nejenom když je nějaký sportovní úspěch. A možná v tomhle bychom se mohli ještě trošku vylepšit.

Witowská: Před dvěma lety byly oslavy Československa rozdělené, byla dusná atmosféra. Vy jste v té souvislosti poté 17. listopadu řekl, že bychom měli spíš hledat věci, které nás spojují. Našli jsme je? Slavíme dnes všichni společně?

Babiš: Doufám, že ano. Myslím, že je důležité si připomenout, že slavíme sto let Československa, samostatný stát, který naši předkové vybojovali, za který naši vojáci, legionáři obětovali své životy. Je velice důležité, abychom to slavili. Doufejme, že se náš národ dnes projeví, že budeme svorní a že budeme mluvit o naší společné budoucnosti, o tom, že máme podle mého názoru skvělou budoucnost, že v naší zemi žijí strašně moc šikovní lidi, kteří za tu stoletou historii prokázali, že patříme na špičku Evropy.

Witowská: Vy jste dva muži, kteří jsou zodpovědní za chod této země. Co jste pro to, abychom slavili společně, udělali za ty dva roky?

Zeman: Myslím si, že to nemůže být zásluha jenom jednoho člověka. Že to může a musí být zásluha všech lidí. Víte, paní Witowská, ono je někdy klišé, že máme být všude společní. Abychom si rozuměli, když si třeba vezmete fotbalové fanoušky, tak sparťané a slávisté budou slavit pouze tehdy, když budou bojovat nebo fandit národnímu týmu. A já bych navázal na pana premiéra, protože tohle se mi docela líbilo. Jak ta poznámka o legionářích, které jsem vyznamenal již před dvěma lety, tedy obec legionářskou, a o prolité krvi. Byla jste někdy na Ďáblickém hřbitově?

Witowská: Ano, bydlím kousek odtamtud.

Zeman: Kdysi jsem tam osm let také bydlel a tam je krásný hřbitov a je tam památka na popravené. V tom pomníku je vyrytý nápis „Poutníče, zastav se na chvíli, krev naše vlila se do této země, ale my znovu se vzpřímili“. Bojím se, že některé oslavy budou jenom takovou bolestínskou vzpomínkou na prolitou krev a jiné oslavy naopak vytahováním se, jak jsme teď dobří. Já si myslím, že bychom měli slavit všechno – porážky proto, že z nich se člověk nejvíc naučí, a úspěchy proto, že z nich máme radost.

Witowská: Čtyři osobnosti československé historie získaly poctu formou speciálního zákona o zásluhách – byli to Masaryk, Beneš, Štefánik a Havel. Je v naší stoleté historii ještě někdo, kdo by si takovou speciální poctu zasloužil?

Zeman: Víte, na co se ptáte? Neříkejte mi, že to nevíte, paní Witowská. Tomáš Masaryk veřejně prohlásil, že vůdce domácího odboje byl Antonín Švehla, a toho si nikdo nevšiml, a tak jsem se rozhodl dát mu nejvyšší české vyznamenání, abych tuto chybu napravil. Víte, proč si ho nikdo nevšiml? Protože to byl člověk, kterému se říkalo, že je mistr kompromisu, byl to člověk, který dokázal vést koaliční jednání tak, že vznikla pověstná koaliční pětka, a konečně, a to je možná ze všeho nejdůležitější, byl to člověk, který zdůrazňoval význam politických stran. To se dnes moc nenosí díky takzvané nepolitické politice. A řekl jednu krásnou větu a tu v těch citátech nemáte: Každá diktatura začíná zrušením politických stran.

Witowská: Pane premiére, vy byste našel v historii nějakou osobnost, která by si zasloužila speciální zákon o zásluze pro stát?

Babiš: Myslím, že ta čtyři jména jsou správná. Ale ještě k těm oslavám. Myslím, že bychom si měli připomenout sto let založení našeho státu, ale oslavy by měly mířit hlavně do budoucnosti. Měli bychom připomenout hlavně mladé generaci, že to vybojování samostatného státu, které je pro ně samozřejmost, či svoboda a demokracie, to se také muselo vybojovat, že to samozřejmé není. Byl jsem teď v zahraničí a jeden český student se mě zeptal v diskusi, proč se má po studiích vrátit domů. Byl jsem v šoku.

Witowská: Co jste mu řekl?

Babiš: Řekl jsem mu, že proto, že přece jste u nás doma vyrostl, chodil jste tam do školy, i zdarma, teď jste sice s Erasmem venku, ale máte tam přece rodiče, prarodiče a musíte být hrdý na naši vlast, na zemi, kde jste se narodil a tak dále. To si myslím, že je důležité, mluvit hlavně o budoucnosti, mluvit o tom, že i když můžeme mít různé názory, jak říká pan prezident, ta Slavia a Sparta, za hranicemi musíme být pyšní na naše lidi, protože uspěli vlastně všude na světě. Máme být na ně hrdí a také na naši vlast i naši historii. Spíš bych to viděl pozitivně do budoucnosti.

Witowská: Sám říkáte, že je to velké jubileum, sto let od založení samostatné Československé republiky. Neuvažovali jste o nějakém výjimečném gestu, akci, něčem, co by slušelo takovému významnému jubileu?

Zeman: Naopak. Myslím si, že my děláme jednu základní chybu. Soustřeďujeme se na nějaké výročí, na jeden jediný den, a zapomínáme na to, co bylo po něm. Jinými slovy, vyznávám pojímání historie jako intervalu, nikoli jako bodu. Příklad: Po sovětské okupaci následovala kapitulace našeho vedení v Moskvě. Pan premiér se mnou nesouhlasil, když jsem použil drsný výraz, že se tam to vedení podělalo, ale nezapomeňte, že kapitulace pokračovala i tehdy, když se vedení vrátilo z Moskvy.

Nebo jiný příklad. Po mnichovské dohodě byla takzvaná druhá republika. Tam vyvřela ta největší špína v této společnosti. Antisemitismus, uštvání Karla Čapka a mohl bych pokračovat dál a dál. Kolaborace, stručně řečeno. A poslední příklad, abych nebyl příliš dlouhý. Víte, já jsem komunistům na jejich sjezdu říkal: Váš Vítězný únor byl ve skutečnosti prohraný únor. Oni se netvářili příliš nadšeně. Ale víte, proč byl prohraný? Protože komunisté získali monopol moci a každý monopol vede k degeneraci, v byznysu stejně jako v politice. Ten nejhorší okamžik byl, když komunisté krátce po Únoru zrušili svobodné volby a zavedli jednotnou kandidátku Národní fronty.

Witowská: Pane premiére, ani pro vás sto let od vzniku samostatného Československa není důvod k tomu, abyste udělal nějaké výjimečné gesto nebo akci?

Babiš: Ale to jsme udělali. Několik měsíců připravujeme oslavy. 27. října vlastně budeme mít největší oslavu. Bude tady vícero zahraničních státníků, politiků a my budeme rádi, když naši lidé v sobotu vyjdou do ulic a projeví hrdost a přináležitost k naší zemi a historii. Máme krásné, de facto nové, zrekonstruované Národní muzeum. Skutečně skvělý výkon pana ředitele. Bude tam videomapping – na budovu budeme promítat naši historii.

Není to o tom, aby se politici někde producírovali v ulicích, ale o tom, aby se naši lidé nějakým způsobem projevili, vzali vlajky a vyvěsili je, nejenom když je Nagano nebo Ester Ledecká. Abychom v ten den byli svorní. Doufejme, že nebudou žádné demonstrace a že budeme všichni pozitivní.

TGM

Tomáš G. Masaryk

„Nerozčilujeme se otázkami hospodářskými a politickými. Problém dneška není jen hospodářský a politický, nýbrž především mravní.“

Tomáš G. Masaryk

Witowská: Pane prezidente, váží si Češi svého státu?

Zeman: Jak kdo. To by zase byla paušalizace. Jistě bychom nalezli mnoho a mnoho lidí, kteří si státu váží, a jiné, kteří říkají, že by raději emigrovali. No proč ne? Jsme tolerantní a respektujme různost názorů. Rád bych reagoval, když už používáte tato motta. Víte, co mě zarazilo? Téměř přesně totéž, co řekl Masaryk, řekl o něco později, asi o patnáct let později, v době hospodářské krize Tomáš Baťa. A sice, že jde o otázku mravní. To znamená, že je například nesprávné brát si úvěry. Baťa, jak známo, když byla krize, snížil o polovinu mzdy svým zaměstnancům a snížil současně i ceny potravin ve svých závodních prodejnách a udržel počet zaměstnanců. Choval se mravně, to není fráze. Slovo mravnost má často v ústech i ten největší lump, ale mravnost musíte dokázat činy a toto byl Baťův konkrétní čin.

Witowská: Pane premiére, co by dnes měli lidé dělat pro stát, nad rámec toho, že chodí do práce, platí daně a vodí své děti do školy? Co stát od svých občanů potřebuje?

Babiš: Ale nejdřív musíme mluvit o tom, co má stát poskytnout občanovi. Bezpečnost. Jsme šestá nejbezpečnější země na světě. Skvělé vzdělání. Tam máme určitě velké rezervy. Dobrou lékařskou péči. Myslím, že máme skvělé zdravotnictví, ale chybí nám lidé. A potřebuje, aby stát hlavně pro důchodce zabezpečil důstojný život.

A stát by lidi neměl otravovat, měl by být vstřícný. Když jsem byl ministr financí, říkal jsem finanční správě: Prosím vás, buďte lidští, buďte přátelští. Takže stát by měl být vstřícný, lidi musí vidět, že stát funguje a že má vymahatelnost práva, a potom jim stát řekne, že my všichni žijeme z daní, měli byste všichni platit daně, my máme nízké daně, ale všichni, to je například to EET.

Stát se musí postarat o lidi, to není jenom bezpečnost, ale i bezpečnost potravinová, energetická a voda jako strategická surovina. Takže nějaká vize. Občané potom budou vnímat stát a i svoje povinnosti, když jim stát poskytne, co oni očekávají. Tam ještě máme dlouhou cestu. Byrokracie, musíme digitalizovat a tak dále. Takže málo státu a vytvořit podmínky pro lidi, podnikatele, živnostníky, abychom se měli dobře, abychom prosperovali a bojovali za naše občany mimo Českou republiku.

Witowská: Pane prezidente, co by lidé měli dělat pro svou zemi?

Zeman: Měli by mít příležitost k aktivnímu občanství, čímž navazuji na pana premiéra. To je vlastně jakýsi průnik toho, co stát dělá pro občany a co občané dělají pro stát. Konkrétně by se jim měla dát možnost, aby si sami tak jako prezidenta zvolili starostu, primátora a hejtmana. Měla by se jim dát možnost, aby se šířeji než dosud vyjadřovali v referendu, ale pozor, měli by mít také možnost více se podílet na řízení nebo chcete-li spoluúčasti v podnicích, kde pracují. V Německu je mimochodem zákon, který se jmenuje Mitbestimmungsgesetz, tedy zákon o spoluúčasti zaměstnanců. To my tady dosud nemáme. Tedy prolněme to, nesnažme se mluvit jenom o jedné straně mince, ale o obou.

Witowská: Vy jako prezident a premiér reprezentujete naši zemi v zahraničí. Jaké národní hodnoty je potřeba bránit proti národním hodnotám jiných států?

Zeman: Už jsem zmiňoval, paní Witowská, smysl pro humor, ale teď jsem měl poradu prezidentů visegrádské čtyřky a místo dlouhých výkladů o humoru vám jenom řeknu jednu stručnou anekdotu, ale hned vám také řeknu, v čem je aktuální například ve vztahu k Evropské unii.

Anekdota zní: V Sovětském svazu byl na ulicích instalován automat, kde se muži mohli oholit. To bylo něco jako telefonní mušle. Vložíte obličej a automat vás oholí. Kritici nápadu říkali: Vždyť každý člověk má různý obličej. Konstruktér automatu oponoval: To platí pouze do prvního použití přístroje. Proč to říkám? Prezidenti se rozesmáli a já pokračoval. Někdy se takto vůči nám chová i Evropská komise, která chce, aby všechno bylo uniformní, abychom všichni měli stejný obličej. To už není anekdota, to je někdy takzvaná tvrdá realita.

Witowská: Pane premiére, nemrzí vás, že Slovensko nemá 28. října jako státní svátek, že to nijak výrazně neslaví?

Babiš: Slováci mají 28. října památný den, jdou do práce, respektive teď je to neděle. Oni se samozřejmě přihlásili k samostatnému státu Čechů a Slováků takzvanou Martinskou deklarací. Oni to oslaví jednorázově tento rok 30. října, pan prezident i já budeme přítomni oslavě.

Witowská: A nemrzí vás to?

Babiš: To je samozřejmě jejich rozhodnutí, my slavíme u nás 28. října, takže já za ně nechci mluvit. Možná berou jako významnější den státnosti nebo samostatnosti 1. ledna 1993. Každý to máme jinak.

Witowská: Vás to nemrzí, pane prezidente?

Zeman: Pokud, a teď mně pomozte, by Slováci jako státní svátek slavili 30. října, tak je to v pořádku, je to rozdíl dvou dnů. A říkal jsem, pomozte mi, protože si teď neuvědomuji, jestli to je, nebo není státní svátek.

Babiš: Jenom letos to v rámci sto let bude státní svátek.

Zeman: A co je to za nesmysl? Státní svátek je každý rok. Ne jednou za sto let.

Witowská: V roce 1918 se řešila hlavně samostatnost, nezávislost, dnes se hodně mluví o integraci. Kterou cestou by se Česká republika měla dát?

Zeman: To je jako s tím holicím automatem, takže už jsem se vlastně vyjádřil. Ano, jsem pro to, aby se Evropa sjednocovala. Neustále cituji Henryho Kissingera, který se ironicky zeptal, jaké telefonní číslo má Evropa, a nikdo mu nedokázal odpovědět. Jinými slovy, aby se sjednocovala tam, kde je silnější než národní státy. Což je například společná zahraniční politika, společná obranná politika, což je teď důležité v oblasti migrace, některé záležitosti fiskální politiky a tak dále, například reverse charge, není-liž pravda, že?

Ale co místo toho někdy dostáváme jako projev integrace? Například směrnici Evropské komise o maximálním výkonu vysavačů. To není vtip, bohužel, to je pravda. Aby se ušetřil proud, tak vysavače mají mít nějaký limitovaný výkon. Paní Witowská, nevím, jak vy, já na chalupě na Vysočině vysávám. Kdybych měl vysavač s nízkým výkonem, tak budu vysávat koberec dvakrát za sebou a díky tomu spotřebuji minimálně tolik elektřiny jako s jedním silným vysavačem.

Witowská: Pane premiére, samostatnost, nebo integrace?

Babiš: Určitě samostatnost. Evropa je na křižovatce, máme brexit, máme hrozbu obchodní války se Spojenými státy, máme sankce, takže Evropská unie je skvělý projekt, máme mír, ale musím se vrátit ke kořenům, musíme se vrátit ke čtyřem základním svobodám – svoboda volného pochybu, zboží, služeb, kapitálu, a to nefunguje. Projekt Jacquese Delorse (bývalý šéf Evropské komise, který se podílel na vytváření základů pro hospodářskou a měnovou unii – pozn. red.) nefunguje. Máme stále dost omezení pro naše firmy, živnostníky, naše řidiče, naše dopravní firmy. My musíme bojovat za naše zájmy v Evropě a to také velice aktivně dělám.

Musíme také navrhovat i řešení, nejen že se nám podařilo zrušit kvóty, že nám tady nebudou cpát ilegální migranty, že si sami rozhodneme, kdo bude u nás žít. Máme nejnižší nezaměstnanost. My rozhodujeme na základě pracovního víza. Ale musíme mít i nápady, a já to i navrhuji, pro Evropu, pro bezpečnost celé Evropy, aby Evropa dnes byla společný tým, aby se nerozdělovala. To je důležité. Musíme se poučit z brexitu.

Souhlasím s panem prezidentem – méně Evropy, protože různé ty směrnice a direktivy. Čtyři a půl roku jsem bojoval za reverse charge, je to jediný český návrh, který jsme prosadili od vstupu do Evropské unie. A co to dalo úsilí proti zpolitizované Komisi, proti komisaři, proti názorům dalších států, ale já jsem to vybojoval. I když jsme menší národ, můžeme navrhovat řešení pro Evropu a já to i navrhuji. V rámci ilegální migrace jsem velice aktivní, navštěvuji různé věci – operaci Sophia, Frontex a kolegům tam dávám návrhy, s kterými oni i souhlasí.

Edvard Beneš

Edvard Beneš

„Mějme tudíž všichni pevnost a víru, že dnešní doby překonáme, zachovejme klid a mějme víru v sebe, ve svůj stát a ve zdárný jeho vývoj.“

Edvard Beneš

Witowská: Před osmdesáti, ale i padesáti lety nás zradili naši nejbližší spojenci. Jsou ta dnešní spojenectví silnější, než byla ta dřív?

Zeman: Víte, můžeme si zavzpomínat na Mnichov, koneckonců i Sovětský svaz se vydával za našeho spojence, ale já bych k těm našim dnešním spojencům nebyl zase tak kritický a nepodezříval bych je předem z toho, že nás opět zradí. Upřímně řečeno, většinou k tomu ani nebudou mít příležitost.

Ale na druhé straně, bavíme-li se o spojenectví, to je v podstatě totéž jako s tou mravností a dalšími věcmi. Podívejte se, spojenectví nesmí být jenom fráze, to musí být konkrétní čin. Pro mě je takovým konkrétním činem, a to nejenom proto, že jsem vrchní velitel, účast našich vojáků spolu s našimi spojenci v Afghánistánu. Víte proč? Protože když Taliban ovládne Afghánistán, tak se znovu bude opakovat historie, že tam vznikne teroristická základna, už jednou, 11. září 2001, z této základny byl útok na newyorská dvojčata. A není vyloučeno, že jeden z těchto teroristických útoků zamíří i sem. To znamená, že my v Afghánistánu, i když se to někomu nezdá, bráníme české národní zájmy, zájmy bezpečnosti, o kterých už jsme mluvili.

Poslední poznámka: jsou naivní lidé, kteří říkají chudý Afghánistán. Paní Witowská, Afghánistán je jeden z nejbohatších států na světě. Víte proč? Protože je největší producent opia na světě. Akorát že peníze nejdou jeho obyvatelům, ale teroristům.

Witowská: Pane premiére, můžeme se dnes plně spolehnout na naše spojence?

Babiš: Myslím, že ano. My jsme v úplně jiné době a myslím, že zrada, která byla v minulosti, vznikla de facto v Evropě a Evropa se poučila z první a druhé světové války, takže určitě to nehrozí. V Evropě jsme si uvědomili, že je velice důležité, abychom měli mír. A máme ho i díky projektu Evropské unie.

Witowská: A jsme i my spolehliví spojenci?

Babiš: Myslím, že ano. Jsme v rámci NATO. Tam je otázka, že evropské země mají každá svou armádu a máme tam Spojené státy, Kanadu, Turecko, takže možná v rámci NATO bychom měli ještě víc být spojenci než v celém globálu NATO, protože máme svoje problémy v Evropě. Máme tu ilegální migraci, potřebujeme bojovat proti pašerákům, máme operaci Sophia a tyto věci až tak netrápí spojence, kteří jsou mimo Evropu. Je to i na budování vztahů a je to i na politicích, kteří nás reprezentují. Do jaké míry jsou aktivní a jsou schopni navazovat vztahy i osobní.

Witowská: Pane prezidente, vy jste v roce 2014 v Ležácích řekl: „Svoboda vyžaduje odvahu zemřít v boji.“ Je to velmi osobní otázka. Byl byste vy nebo vaše děti schopni oběti nejvyšší?

Zeman: Ono se to velice snadno říká, když vás nikdo k té oběti nenutí. Já jsem jako první český prezident vyjel do Afghánistánu, do Bagrámu. Z Kábulu nás tam převáželi helikoptérou. Vždycky se samozřejmě mohlo stát, že tam bude nějaký atentát, ale nestalo se. Stejně tak moje žena Afghánistán navštívila, aby vojačky také pozdravila a ocenila. Takže zase, to jsou takové patetické fráze – jsem ochoten zemřít v boji.

Něco vám řeknu a nebude se vám to líbit, paní Witowská. Nemám rád lidi, kteří si ve válce rozhrnou košili, vyskočí na předprseň zákopu a zakřičí „střílej“. Když tohle udělají, no tak zemřou v boji, ale co z toho má jejich stát, jejich země, jejich armáda? Tyhle hysterické reakce opravdu nemám rád. V nejhorším případě ano, zemřu v boji, ale daleko důležitější je uchovat si život.

Jedna věta k tomuto tématu. Četl jsem nedávno, že jak byla ta dlouhá a krvavá íránsko-irácká válka, tak ajatolláhové dávali mladým vojákům včetně dětí na krk plastový kříž. Protože podle islámu, když zemřete v boji, přijdete do ráje. A byly to masakry. Já bych byl rád v ráji, ale nehodlám kvůli tomu umřít.

Witowská: Pane premiére, sedmdesát let je v našem prostoru mír. Kdo je náš největší nepřítel a přichází od něj nějaká reálná hrozba v současné době?

Babiš: Největší nepřítel, jak to vidím, je terorismus. To je asi největší nepřítel Evropy. My i v rámci NATO, to je tedy obranný pakt, historicky. Když vzniklo NATO, první projev generálního tajemníka byl, že Američani mají zůstat v Evropě, Němci při zemi a Rusové daleko. Ale myslím, že dnes ten reálný nepřítel je terorismus a různí fanatici. V tomhle směru Evropa spolupracuje a úspěšně bojuje proti těmto nepřátelům.

Witowská: Pane prezidente, z vašeho pohledu náš největší nepřítel a reálná hrozba?

Zeman: V zásadě souhlasím, dokonce bych to mírně zostřil, náš jediný skutečný nepřítel je mezinárodní terorismus. Ono odporuje politické korektnosti, když říkáte islámský terorismus, ale z větší části je islámský.

Mimochodem, opravuji se, nebyly to kříže, ale klíče, co měli na tom krku.

No a všichni ostatní jsou buď partneři, když to dobře dopadne, nebo oponenti, nebo konkurenti. Můžete mi klidně říct, že konkurent je druh nepřítele, a budete mít v zásadě pravdu, v byznysu, to všichni víme, ale je to něco jiného než nepřítel v klasickém slova smyslu.

Witowská: Nejstarší generace má komplikovaný vztah k Němcům, další generace měla komplikovaný vztah k Rusům, protože Sovětský svaz tu jako náš spojenec měl přes dvacet let svá vojska. Jaký je dnes váš vztah k Rusku a za koho ho považujete, pane prezidente?

Zeman: Nevím, proč se ptáte jenom na Rusko. Můžete se zeptat na Německo, Izrael, Čínu. Všude tam jezdím nebo chystám další cesty. Mně se líbil de Gaulle (Charles de Gaulle byl premiér a prezident Francie – pozn. red.) a strategie všech azimutů. Myslím, že to byla velmi moudrá myšlenka. Ale já jezdím do těchto zemí jako zastánce ekonomické diplomacie.

Ano, máme nejvyšší podíl ekonomické výměny se zeměmi Evropské unie, tedy ostatními, protože jsme také Evropská unie. Je potřeba hledat nové trhy. Asi před měsícem jsem říkal paní kancléřce Merkelové, že mě označují za čínského agenta, protože jsem byl v Číně třikrát a teď se tam chystám počtvrté. Pokud vím, vy jste byla v Číně jedenáctkrát a uzavřela jste tam celou řadu velmi zajímavých obchodních kontraktů. Nevím, nevím, jestli se mi podaří vás, paní kancléřko, dohnat.

Witowská: Takže Rusko jako hrozba z vašeho pohledu není?

Zeman: Ale nezlobte se na mě, já bych se teď vrátil k Frank-Walteru Steinmeierovi, německému prezidentovi, který nedávno prohlásil, že vůči Rusku zbytečně chřestíme zbraněmi. To je doslovný citát. Podívejte se, ano, nemusíme s Ruskem souhlasit, ale musíme s ním mluvit. To nejpitomější, co můžeme udělat, je ignorovat jeden druhého. Když spolu lidé nemluví, nedochází ke komunikaci, nedochází k vývoji. Ale pokud si někteří lidé rádi vymýšlejí svoje nepřátele, já je lituji.

Witowská: Pane premiére, váš vztah k Rusku a Rusko jako hrozba?

Babiš: Možná bychom mohli začít od toho, co se stalo po druhé světové válce. My jsme vlastně spojenci, Rusko, Spojené státy, Anglie a Francie založily Organizaci spojených národů, která měla bojovat za mír, proti chudobě. Rusko je členem Bezpečnostní rady OSN. Rusko je velmoc, která u nás na Hradě podepisovala reset. Takže je to špatně, že jsme se zase dostali do situace kvazi studené války. My musíme s Ruskem mluvit, například kvůli situaci v Sýrii, kterou jsme podcenili. Myslím, že jsme byli málo aktivní jako Evropa, tak je v našem životním zájmu, aby konečně v Sýrii byl mír, aby se ta krajina dala do pořádku, aby se lidi mohli vrátit domů, s tím souvisela i migrace.

Witowská: Chápete dnes Rusko jako hrozbu pro Českou republiku?

Babiš: Rusko nechápu jako hrozbu. Teď byla diskutovaná návštěva pana Vondráčka. My jsme s nimi deset let nemluvili, je tam plno našich lidí, kteří tam pracují, kteří vlastně ani nevědí, kam mají jít pro zdravotní péči. Musíme spolu komunikovat. To, že zabrali Krym, je samozřejmě nepřijatelné, sankce tam jsou, ale musíme najít nějaké politické řešení. Zbrojení samozřejmě není úplně ideální, protože se vynakládají obrovské prostředky na výzbroje armád a možná bychom mohli tyto peníze použít pro lidi, aby zůstali v Africe, aby neplatili pašerákům pět tisíc dolarů za cestu. Je to odpovědnost těchto velmocí – Spojené státy, Rusko, Čína a další, odpovědnost za vývoj na naší planetě. Všichni komunikují s Ruskem a myslím, že je to dobře, musíme najít nějaké řešení, aby se vztahy zase nějakým způsobem znormalizovaly. A doufejme, že k tomu nějak dospějeme.

Witowská: Mluvíme teď o spojenectví, pane prezidente. Evropská unie kritizuje naše spojence z V4, hlavně Polsko a Maďarsko. Vyčítá jim zásahy do demokracie. Je pro vás Evropská unie zárukou toho, že demokracie v členských zemích neoslabí?

Zeman: To je zárukou pouze tehdy, jestliže sami občané nepodlehnou v těchto zemích antidemokratickým tendencím, a já jsem přesvědčen, že jak v Maďarsku Fidesz, tak v Polsku PiS je demokratická politická strana s poněkud jinými názory, než má Evropská komise, ale ještě bych dodal, že je od Evropy tak trochu drzost plést se do vnitřních záležitostí suverénních zemí, jako je Polsko nebo Maďarsko. Kdybychom se proti tomu nepostavili a nevyjádřili jim naši solidaritu, tak to za chvíli dopadne i na nás.

Witowská: Pane premiére, jsme v těsném spojení se zeměmi, které Evropská unie žene před soud. Proč si myslíte, že stojíme na správné straně?

Babiš: V4 je blok zemí, které reprezentují šedesát pět milionů obyvatel tohoto regionu, který má společnou historii, a my společně vystupujeme na Evropské radě, prosazujeme tam věci, které se možná některým státům nelíbí, jako je ten názor na ilegální migraci nebo rozpočet. Myslím si, že je to dobře. Jsem přesvědčen o tom, že v Maďarsku i Polsku jsou svobodné volby, a pokud by v těch zemích docházelo k ohrožení demokracie, tak přece žijeme v době, kdy lidé všechno řeší na sítích, takže informace, že by neexistovala opozice nebo svobodná média, nejsou pravdivé a že to lidé potom dají na známost ve volbách.

Klement Gottwald

Klement Gottwald

„Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy přesně tak, jak byly podány, přijal.“

Klement Gottwald

Witowská: Po tomto projevu nastalo 40 let komunistické zvůle, kdy lidé končili na popravištích, v lágrech, nesměli studovat, cestovat, přišli o majetek. Pane prezidente, jak je možné, že někteří na tuhle dobu ještě pořád vzpomínají s nostalgií?

Zeman: Já se tomu sice občas také divím, protože jsem sám dvacet let nemohl ani publikovat, ani pracovat ve svém oboru, a nestěžuju si, nejsem lítostivý, jsem rád, že je tady svoboda a jsem spokojený. Ale pokusím se to lidsky pochopit. Teď vám nabídnu vysvětlení, se kterým možná nebudete souhlasit. Počet voličů komunistické strany klesá, to všichni víme, a většinou jsou to starší až staří lidé. A teď si uvědomte, že tito lidé žili v tom režimu a teď je nutíte, aby se vzdali svého minulého života, aby ho popřeli. Vy už nemáte sílu, protože nejste mladý nebo aspoň ve středním věku, už nemáte sílu se adaptovat, a tak to je nostalgie, a to je odpověď na vaši otázku. Nostalgie, chcete-li sentimentalita.

Witowská: Pane premiére, váš pohled na to, jak je možné, že někteří lidé na tu dobu, kdy Češi dělali Čechům šílené a kruté věci, vzpomínají s nostalgií?

Babiš: Byla tam dvě období. Období do pražského jara bylo skutečně kruté, to bylo strašné, vraždili se lidi, absolutně nepřijatelné, mučili odpůrce režimu. Potom přišlo pražské jaro, byla nějaká naděje, potom zase přišly ruské tanky, které to rozbily. Ale souhlasím s panem prezidentem, že to má asi nějakou souvislost s mládím, nějaké vzpomínky na některé věci, na které možná někteří lidé vzpomínají v dobrém, možná že to byla doba, kdy všichni měli víceméně podobný životní standard. Samozřejmě tam bylo strašně moc negativ a ta doba nás poznamenala velice negativně z hlediska ekonomiky.

Witowská: A co do morálky? Pane prezidente, jsme dnes už dál, abychom tyhle věci už nikdy nedopustili, abychom si ty věci navzájem nedělali, protože tyhle věci dělali Češi Čechům?

Zeman: Podívejte se, i když jsem občas kritikem Evropské unie, tak to, že jsme zakotveni, a jak už jsem řekl, i my jsme Evropská unie, i to, že tady máme bezpečnostní deštník v podobě Severoatlantické aliance, tak tyhle dvě kotvy objektivně znemožňují, abychom se vrátili do situace, kdy, jak jste to řekla přesně, ty věci dělali Češi Čechům. Dubček podepsal Prügelpatent (zákon umožňující represivní zákroky proti opozici – pozn. red.) rok po začátku okupace a byla to česká, tehdy československá armáda, která střílela do Čechů, kteří demonstrovali. A samozřejmě už jsem mluvil o druhé republice a tak dál.

Čili ano, zní odpověď. Historická zkušenost s marxismem, komunismem, ale pozor i s nacismem, také jsme měli Emanuela Moravce, také jsme měli řadu kolaborantů nejen s komunismem, ale i s Němci, tedy tato historická zkušenost už nás poučila dostatečně. A pokud tady bude svobodná škola, která tohle bude učit, pak nebezpečí prakticky neexistuje.

Witowská: Pane premiére, vy jste v září v Německu prohlásil: „Tak měli komunistickou stranu po revoluci zakázat“, když vám kritici vyčítali, že se teď vaše vláda o hlasy komunistů opírá. Kdybyste byl po revoluci politikem a měl šanci hlasovat pro postavení KSČ mimo zákon, udělal byste to?

Babiš: Naštěstí jsem nebyl politikem, dokonce jsem tady ani nebyl. Těžko to můžu posoudit.

Witowská: Sám jste tu dobu zažil.

Babiš: Myslím, že Václav Havel k tomu přistupoval tak, že nejsme jako oni. Byl to nějaký kompromis. Štve mě, že mi vyčítají, vždycky je to první otázka ze zahraničí, že máme nějakou vládu s komunisty. Nemáme žádnou vládu s komunisty. Dnešní KSČM je úplně jiná než KSČM předrevoluční.

Witowská: Myslíte KSČ?

Babiš: Ano, KSČ. Možná měli změnit název. I dnes je lidé volí.

Witowská: Byla tedy chyba, že po revoluci nebyla zakázaná, z vašeho dnešního pohledu?

Babiš: Neumím posoudit, jestli byla chyba, nebo nebyla.

Witowská: Kdyby dnes někdo přišel s návrhem postavit KSČM mimo zákon?

Babiš: Dneska je to nesmysl. Nedá se porovnat předrevoluční komunistická strana a dnešní, je to něco úplně jiného. Volí si předsedu, není tam žádná diktatura nebo jenom úzká skupinka, chovají se jako standardní politická strana, mají svoje voliče.

My jsme měli termín od pana prezidenta na sestavení vlády do konce června, a pokud ostatní nechtěli, tak jsme nakonec rádi, že nás komunistická strana jednorázově podpořila, ale nemají na vládu žádný vliv a nejsou s námi ve vládě. My jsme jim ani nevyhověli v různých názorech.

Witowská: Ale hlasují s vámi.

Babiš: Ale s námi hlasují Piráti i ostatní.

Witowská: Pane prezidente, byla chyba po revoluci nezakázat KSČ?

Zeman: Paní Witowská, už jsme tady měli minimálně jednu zkušenost, že když zakážete jakoukoliv politickou stranu, tak se přejmenuje a jede se dál. Tou stranou byla Dělnická strana, byla zakázána a teď se to, tuším, jmenuje Dělnická strana sociální spravedlnosti. Já ji kritizuji na každém kroku a lidi mi říkají, co se mažeš s takovým trpaslíkem. A mají asi pravdu, protože už ve volbách měla půl procenta, možná ani ne. V každém případě toto je odpověď na vaši otázku. Tím nic nedokážete.

Witowská: V inauguračním projevu v roce 2013 jste označil za jeden z ostrovů negativní deviace neonacistické bojůvky a řekl jste, že proti nim budete bojovat. Nestala se z té deviace během pěti let ve vrcholové politice část normy?

Zeman: Počkejte, zaprvé, teď jsem vám, aniž bych tušil, že mi položíte tuto otázku, odpověděl, protože těmi neonacistickými bojůvkami jsem myslel právě tuto stranu a také jsem to jasně řekl, včetně její spolupráce s panem Kotlebou na Slovensku (Marian Kotleba je předseda strany Kotleba-Lidová strana Naše Slovensko), to je neonacista jako vyšitý. A jestliže dnes, což jsem také uvedl, ztrácejí svůj význam, včetně pana Kotleby na Slovensku, zaplaťpánbůh za to.

Witowská: Žádné nebezpečí tohoto typu na politické scéně nevidíte, pane premiére?

Babiš: Nevidím tady nějaké ohrožení v tomhle směru. Myslím, že naši občané jsou rozumní, vnímají, co se děje na politické scéně, a že to určitě nedopustí.

Witowská: Když Češi hlasovali o největšího Čecha, tak vyhrál Jára Cimrman. Kdyby se hlasovalo o největšího národního hrdinu, koho byste za těch posledních sto let vybral vy, pane prezidente?

Zeman: Cimrmana. Já jsem si teď v Lánech shodou okolností, protože jsem to dostal k narozeninám jako krabičku Cimrmanových her, pustil Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy a Hospodu na mýtince a budu v tom pokračovat. Já si myslím, že specifický český humor, tuhle jsem vykládal Václavu Klausovi, že my tady máme nádhernou linku – Hašek, Dobrý voják Švejk, Hrabal a Cimrman. No a Václav Klaus, což je jeho svaté právo, nesnáší Švejka, nesnáší Hrabala, nesnáší Cimrmana. Takže tady vidíte ten základní rozdíl pohledů. Ale opakuji znovu, taková ta falešná heroizace, já jsem udělil státní vyznamenání řadě skutečných hrdinů, to ano, ale mluvit o tom, že jeden z nich je zrovna ten největší, znamená říct, že ti ostatní jsou hrdinové druhé kategorie. Proč bych to dělal?

Witowská: Pane premiére, váš největší národní hrdina za posledních sto let?

Babiš: Tak těch národních hrdinů bylo více. To nemůžu říct. Samozřejmě Masaryk, Rašín. Pro mě jako bývalého podnikatele je určitě národní hrdina Tomáš Baťa, který byl první, který napsal vizi naší země, v roce 1937 Budujme stát pro 40 000 000 lidí. Obrovský, fantastický podnikatel, který šel i do politiky, takže z tohoto pohledu bych hlasoval pro Tomáše Baťu. A taky pro Jana Antonína Baťu.

Václav Havel v roce 1997

Václav Havel

„Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám. O republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí.“

Václav Havel

Witowská: Pane prezidente, je dnešní republika taková, o jaké snil první polistopadový prezident Václav Havel?

Zeman: Posunuje se na trajektorii k tomuto snu. Snu nikdy nemůžete úplně dosáhnout, protože se nám před očima vzdaluje, podobně jako horizont. Ale na druhé straně Václav Havel řekl obecné kategorie, nic proti nim. Můj sen třeba je model skandinávského sociálního státu. Mimochodem, když jste se mě v debatě s panem Drahošem ptala, jestli jsem ve Skandinávii byl jako prezident, tak jsem zapomněl odpovědět, že jsem tam byl jako premiér asi čtyřikrát. Ale to už se stalo a je to za námi. Čili ono nestačí jenom říkat, že to má být svobodná a demokratická země. Tady je celá řada konkrétních detailů. Například výše daňových sazeb a desítky dalších věcí, a jestliže toto neřekneme, tak říkáme hezké věci, nic proti nim, ale nedotáhli jsme to do konkrétnosti.

Witowská: Pane premiére, my víme, že i vy sníte, pojďme se vrátit ke snu pana prezidenta Václava Havla. Žijeme dnes v republice, o které snil?

Babiš: Ale tak to je skvělý sen, já si myslím, že jsme na dobré cestě, že se nám daří, jsme šestá nejbezpečnější země, sedmá nejklidnější, jsme skutečně na dobré cestě, stoupáme v žebříčcích, máme skvělý rating, nejnižší nezaměstnanost, dramaticky navyšujeme důchody, platy učitelů, zdravotníků a tak dále, investujeme, takže jsme na velice dobré cestě, abychom se vrátili na špičku Evropy, kde jsme byli za první republiky.

Možná jsme si to zidealizovali, ale teď vyšla nějaká nová studie, že jsme na tom byli skvěle. Jsem přesvědčen, že se vrátíme na špičku Evropy, že naši lidé jsou strašně šikovní, chytří, kreativní, uspěli všude na světě. Máme velice dobrou pověst z hlediska této tradice, jsme průmyslová velmoc, takže máme na co navázat a posouváme se určitě tím směrem na vrchol Evropy.

Witowská: Pane premiére, před dvěma roky jste řekl, že listopad 1989 je nejdůležitější svátek pro český národ, protože přišla svoboda. Jak se díváte na to, že tento pro vás nejdůležitější svátek si pan prezident připomíná tichou vzpomínkou?

Babiš: Pan prezident byl účastník. Byl aktivní, mluvil na Letné, určitě má fantastické zážitky a nemusí dokazovat, že u toho byl. Já jsem u toho nebyl. Je to nejdůležitější z hlediska svobody a demokracie, my máme svobodu a demokracii a lidé ji projevují a myslím, že to, že pan prezident možná nebude mluvit, není přece záležitost, která nějak znehodnocuje jeho podíl a účast na revoluci i to, že za minulého režimu byl i v nemilosti, pokud si to dobře pamatuji.

Víte, je to těžké, já jsem měl projev před rozhlasem, kde jsem mluvil o náladě let 1968 a 1989. No a proč jsme dneska rozdělená společnost? Proč neuvažujeme o tom, že se spojíme, že budeme jako v Americe obdivovat úspěšné lidi, že nebude zášť, nenávist a závist a budeme za hranicemi, tady můžeme mít ty rozpory, ale za hranicemi bychom měli být jednotní. Žijeme v demokracii, lidi říkají, co chtějí, nadávají premiérovi, házejí na něj lahve a vajíčka. Já s tím problém nemám, ale je to škoda. Měli bychom hledat společnou budoucnost, spojit se a naučit se možná podle Ameriky, že tam šikovné lidi obdivují a nesnaží se je zadupat do země a likvidovat.

Witowská: Pane prezidente, pan premiér na rozdíl od vás ani v srpnu ani v listopadu nemlčí, chodí do ulic, někteří mu tleskají, někteří na něj pískají kvůli jeho minulosti. Máte pro ty lidi pochopení?

Zeman: Absolutně ne. Pokud jde o akci před rozhlasem, tak to byl pietní akt. Tak si představte nějakého blbce, který přijde na hřbitov, tam je také pietní akt a začne tam pískat, hulákat a řvát a tak dál. Abych to trochu odlehčil, já jsem viděl jednu demonstrantku, takovou ženu kyprých tvarů, a ta před sebou držela transparent, na kterém bylo napsáno „hamba“. S „m“. Tak jsem si říkal, když lidé ani neumějí česky, tak ať jdou zpátky do školy, a teprve potom, až se naučí česky, ať jdou zpátky demonstrovat.

Witowská: Pánové, kdybyste teď v tuto chvíli mohli změnit jednu jedinou věc v našem demokratickém právním systému. Co by to bylo?

Zeman: Ježišmarja, proč jenom jedna jediná? Já bych jich změnil. Já bych zrušil Senát.

Witowská: Pane premiére?

Babiš: Většinový parlamentní systém, přímá volba primátorů a starostů.

Witowská: Protože slavíme narozeniny, k oslavám patří také přání. Pane premiére, poprosím vás, co popřejete naší republice k narozeninám?

Babiš: Češi, Moravané a Slezané jsou národ velice chytrých, šikovných a kreativních lidí, kteří mají své kvality, které prokázali všude na světě. Já chci popřát našemu národu, abychom žili ve svobodě, demokracii, abychom byli šťastní, abychom byli zdraví, abychom se měli rádi a abychom společně byli jednotní a hrdí na naši zemi, protože jsem přesvědčen, že má velkou budoucnost.

Witowská: Pane prezidente, vaše přání?

Zeman: Není to přání republice, paní Witowská, ale lidem, kteří v té republice žijí. I když bych mohl klidně se souhlasem opakovat i slova pana premiéra, tak abych byl trochu originální, popřál bych všem těmto lidem, aby za sebou něco zanechali, něco, co je přesáhne. A jak se říká, je jedno, jestli je to zasazený strom, postavený dům nebo zplozené dítě, a protože to bych nebyl já, abych to ještě nedoplnil, tak bych jim taky popřál, aby až jejich práci budou kritizovat závistiví blbci, tak aby kritiku ignorovali.

Stáhněte si rozhovor s Milošem Zemanem a Andrejem Babišem ke stému výročí Československa jako MP3 56.53 MB