Česká ústava je robustní a odolává náhlým a účelovým změnám, což je dobře, shodli se významní aktéři české justice v pořadu 90' ČT24. Jejími obránci jsou hlavně Senát a Ústavní soud. Kritiku si vysloužilo jen zavedení přímé volby prezidenta, které nebylo spojeno se změnou jeho pravomocí a vedlo k rozdělování společnosti. Velkým problémem současného právního řádu je podle diskutujících také příliš velké množství zákonů a jejich nepřehlednost. To může nahlodávat důvěru v justici.
Nejzásadnější změnou v českém ústavním pořádku byla změna způsobu volby prezidenta. A ta byla podle právních špiček diskutujících v pořadu 90' ČT24 provedená nešťastně a nedomyšleně. „Prezident, který je přímo zvolen, se samozřejmě opírá o velmi silný mandát a má pocit, že by měl být silnějším prezidentem. Má však ty pravomoci, které jsou v ústavě koncipovány na prezidenta, který byl volen parlamentem,“ řekl ústavní právník Marek Antoš.
S tím, že změna způsobu volby měla být doprovozena i upravením pravomocí a dalších důsledků, souhlasí i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Dodal, že zavedení přímé volby prezidenta má ještě jeden negativní dopad na českou společnost: rozděluje ji.
Po všechna demokratická období naší historie volil hlavu státu parlament, který byl politicky namíchaný. „To znamenalo, že se na půdě parlamentu musel hledat kompromis. Ta volba prezidenta nakonec měla integrující funkci,“ vysvětlil a pokračoval: „Ten model znamenal dohodu, dialog, nalezení společného kandidáta.“
Přechod na přímou volbu, kdy ve druhém kole proti sobě stojí jen dva kandidáti, podle Rychetského vede k rozdělení národa. „Má místo sjednocující funkce konfrontační funkci,“ dodal.
Jinak je však česká ústava odolná. „Když se podíváme na státy visegrádské čtyřky, tak naše ústava je spíše stabilnější. To znamená, že těch změn bylo spíš méně, a když už nějaké byly, tak měly velmi silný důvod,“ ocenil fungování českého základního zákona po sametové revoluci ústavní právník Marek Antoš.
Podle něj to má dva důvody. Jednak jsme měli štěstí na politický vývoj a personální obsazení klíčových státních orgánů lidmi, kteří ústavu neobcházeli, a jednak je velmi těžké ji změnit. Jednou z hlavních hrází proti náhlým a účelovým změnám je podle Antoše Senát.
Senát
Horní komora parlamentu je podle děkana právnické fakulty Univerzity Karlovy Jana Kuklíka dobrou ukázkou toho, že se vyplatilo při tvorbě české ústavy po sametové revoluci reflektovat reálné fungování základního zákona první republiky. Senát totiž tehdy nemohl plnit a ani neplnil funkci druhé komory parlamentu.
„Měl téměř identické politické složení. Když máte volby na základě poměrného systému do dolní i horní komory a je tam jen odlišné kritérium věku, tak to pak může skončit tak, že Senát byl vnímán jako odložiště starších a vysloužilých politiků. To, myslím si, dnes tak není,“ vysvětlil Kuklík.
Dodal, že současný většinově volený Senát, obměňovaný v jiných cyklech než sněmovna, plní svou zamýšlenou funkci lépe.
Asi nejdůležitější funkcí horní komory je podle předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala zabraňovat nástupu totalitních režimů. V justiční sféře má podle něj tuto roli Ústavní soud. „Vidíme to i na příkladu Polska, kde došlo nejprve k ochromení Ústavního soudu a pak k dalším zásahům, kde dokonce musel rozhodovat Soudní dvůr EU,“ upozornil.
Ústavní soud
Rychetský vzpomněl, že Ústavní soud vznikl jako první právě v Československu. Představa, že nevolený orgán může zrušit zákon přijatý volenými zástupci lidu, se podle něj tehdy potýkala s velkým odporem.
Prezidentka soudcovské unie Daniela Zemanová považuje současnou úpravu jeho fungování za další příklad zlepšení proti období první republiky. „Asi jsme se lépe prakticky postavili k existenci a fungování Ústavního soudu,“ řekla a dodala: „Z praktické stránky fungoval velmi omezeně, protože nebyl naplněn dostatkem soudců.“ Po roce 1993 podle ní naopak funguje velmi dobře.
Důvěra
Soudům obecně podle Zemanové prospělo, že se po roce 1989 odkryla politická minulost soudců. „Nejspolehlivější nástroj byla otevřenost,“ řekla s tím, že to předešlo pochybám, které například v Polsku vedly k tlaku na reformu a vyústily až v omezení nezávislosti soudní soustavy.
Důvěra v soudní systém je podle Šámala pro demokracii zásadní. Myslí si, že jedním z hlavních problémů na tomto poli je „obrovská nadprodukce zákonných předpisů“, která vede k tomu, že laik se v právním prostředí nevyzná.
„To je obrovský problém,“ řekla Zemanová s tím, že pokud občané nerozumí svým právům a povinnostem, tak je ani nedodržují. „Přiznám se upřímně, že když nejsem specialistkou na nějakou oblast, tak už ani já nerozumím některým zněním zákonů. To si myslím, že je velmi varovné,“ řekla prezidentka soudcovské unie.
