Vzpomínka na vyhlazení Ležáků. Nacisté v nich rozpoutali mstu za atentát na Heydricha

„Važme si toho, že spory a možné konflikty v Evropě dnes řešíme a budeme řešit jednáním, konsenzem a dialogem v rámci EU, která je především projektem míru a spolupráce. Posilujme NATO a buďme v něm spolehliví a aktivní, ať se žádná válka k nám ani do Evropy nikdy nevrátí,“ pronesl při vzpomínce Babiš.

První místopředsedkyně Senátu Miluše Horská (nestr. za KDU-ČSL) varovala před návratem období nesvobody. „Ti, kdo chtějí pokořit demokracii a pošlapat lidská práva, jsou součástí naší společnosti. Vždy tu byli a budou. Každá doba vyžaduje, aby v ní lidé nebyli lhostejní vůči tomu, co se kolem nich děje. Nelze mlčet před současnými plíživými snahami o okleštění našich svobod. Před oligarchizací politiky, napadáním naší prozápadní orientace a tak dále,“ řekla.

Přežily jen sestry Šťulíkovy, poslali je na poněmčení 

Od vypálení Ležáků nacisty uplynulo 76 let. Vesnička na Chrudimsku o devíti staveních byla 24. června 1942 cílem msty nacistů vůči českému národu za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ves po jejich teroru zmizela z mapy. Dospělé nacisti popravili, děti zemřely v koncentračním táboře. Přežily jen sestry Šťulíkovy, které poslali na poněmčení. Nacisté vyhladili Ležáky přesně dva týdny po zničení Lidic.

Ležáky jsou dnes spolu s Lidicemi symbolem nacistického bezpráví a okupace českých zemí. Hromosvod nacistické zvůle svedl zlost na malou vísku po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha proto, že v ní byla ukrývána vysílačka Libuše parašutistické skupiny Silver A, která hrála roli při atentátu na Heydricha.

Nacisty k Ležákům přivedla zrada jednoho z parašutistů Karla Čurdy, jenž gestapu řekl o odboji na Pardubicku. O čtyři dny později byl zatčen správce lomu Hluboká nedaleko Ležáků a den poté i tamní mlynář. Oba dva čekal výslech a mučení.

Po dalších třech dnech – 24. června – nacisté brzy odpoledne Ležáky obklíčili. Lidi vyhnali z domů, stavení vyrabovali a podpálili. Následoval převoz 47 zatčených na Zámeček do Pardubic, kde bylo v době heydrichiády popraviště. Bez výslechu či soudu tam byli ihned zastřeleni všichni dospělí. Další dodatečně zatčení byli na stejném místě popraveni později.

Jedenáct ležáckých dětí nacisté poslali do vyhlazovacího tábora v Chelmnu, kde je čekala smrt v plynové komoře. Přežila pouze dvojice holčiček, sester Marie a Jarmily Šťulíkových, které byly poslány na poněmčení, což jim umožnilo válku přežít.

Marie, která se narodila rok před vyhlazením Ležáků a sama tak nacistický teror nepamatovala, zemřela letos v únoru. Poslední osobou, která může o nacistických zvěrstvech v Ležácích vyprávět, je její o rok a půl starší sestra Jarmila.

Tragický byl nejen osud Ležáků, ale i radisty Jiřího Potůčka, který byl z nedalekého lomu přes vysílačku ve spojení s odbojem v Británii. Právě to nacisty do obce Ležáky přivedlo.

Odbojář, vystupující pod pseudonymem Tolar, ani vysílačka se ale v osudový den v Ležácích nenacházeli. Když jej gestapo po několika dnech vypátralo, podařilo se mu při přestřelce ještě uniknout. Na svědomí jej tak měl český četnický strážmistr Karel Půlpán, který spícího Potůčka v lesích na Pardubicku 2. července zastřelil.

Víska Ležáky již po válce nebyla obnovena a místo, kde se nacházela, se stalo pietním územím. Z žulových kostek jsou symbolicky vyznačeny základy všech devíti domů, žulové pomníky, takzvané hrobodomy, tu stojí na památku jejich obyvatel. Uprostřed obce byl vybudován Památník obětí fašismu s pamětní síní. Od roku 1978 je areál bývalé obce Ležáky národní kulturní památkou.