Lidice zůstávají mementem pro budoucnost, řekl Babiš na setkání k 76. výročí vyhlazení obce

Stovky lidí se v neděli sešly na pietě za obec Lidice, kterou před 76 lety vypálili nacisté. Designovaný premiér Andrej Babiš v projevu mimo jiné zdůraznil důležitost členství České republiky v Evropské unii a NATO.  Podle něj jsou Lidice mementem pro budoucnost. 

Video Mimořádné pořady ČT24 - Pietní vzpomínka k 76. výročí vyhlazení obce Lidice
video

Pietní setkání u 76. výročí vypálení Lidic nacisty

Pietní akt k 76. výročí vyhlazení obce Lidice zahájila mše. U společného hrobu zavražděných obyvatel pak položily věnce desítky delegací, mezi nimi zástupci ústavních institucí, politických stran, ambasád i různých spolků. 

„Važme si z toho, že žijeme v Evropské unii, která je hlavním mírovým projektem. A že jsme členy NATO, které garantuje naši bezpečnost,“ řekl Babiš. Dodal, že i přítomnost zahraničích hostů svědčí o tom, že si společnost uvědomuje, že ve světě dodnes dochází k podobným událostem, jako bylo nemilosrdné vypálení Lidic.

Video Události ČT: Pietní setkání u 76. výročí vyhlazení obce Lidice
video

Události ČT: Pietní setkání u 76. výročí vyhlazení obce Lidice

Předseda vlády zdůraznil, že ačkoliv vyhlazení Lidic bylo mstou za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, není na místě zpochybňovat význam zabití Heydricha pro budoucnost Československa. „Mezi atentátem a masovou vraždou nevinných neexistuje žádná spojitost, kromě té, kterou si narýsoval okupant,“ řekl Babiš.

Po Babišovi u pomníku promluvil předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička. Připomněl, že osud Lidic se dotkl celého světa a v řadě zemí jsou dnes obce nesoucí stejné jméno.

Video Studio 6 Víkend
video

Msta nacistů za Heydricha. Před 75 lety byly vyhlazeny Ležáky

Ředitelka Památníku Lidice Martina Lehmannnová v úvodním projevu zdůraznila, že jméno Lidice se stalo symbolem pro všechny, kdo chtěli bojovat za svobodu, demokracii, rovnost lidí a vzájemnou úctu. Dnešní pieta podle ní byla shromážděním lidí, kteří si váží každého lidského života bez ohledu na národnost, barvu pleti nebo vyznání.

Nedělnímu pietnímu aktu předcházela mše, kterou pomocný biskup a generální vikář pražské arcidiecéze Zdenek Wasserbauer sloužil v místě, kde stával kostel svatého Martina.

Video 168 hodin
video

168 hodin: Mnohá města se spontánně přejmenovala na Lidice

Dnes ho připomínají jen jeho základy. Wasserbauer se obrátil i na přítomné politiky, kterým vytkl, že ve svých vyjádřeních překrucují pravdu a dávají tím lidem špatný příklad. „Tam, kde je potlačeno dobro a pošlapána pravda, tam vzniká podhoubí pro podobné tragédie, jako si dnes připomínáme,“ řekl Wasserbauer. 

„Když přicházím na toto pietní území, tak nevidím pláň, ale vidím tu ulici, vidím domy, připomenu si tváře lidí, kteří tam bydlí, pak se zastavím u pomníku dětí, tam jsou moji kamarádi, spolužáci,“ řekla Marie Šupíková, jedna z přeživších.

„Stále je nutné si připomínat hrůzy druhé světové války. Lidice hrají i důležitou roli v procesu postupného smiřování se českého a německého národa,“ uvedl ve vysílání České televize historik Masarykova ústavu Akademie věd ČR Michal Pehr. „Pravdou je, že takových míst, jako jsou Lidice, vznikla za druhé světové války celá řada,“ připomněl historik.

„To byla obyčejná vesnice, ale o to silnější odkaz měla během druhé světové války, protože ta vesnice ničím nevybočovala a nebyl nejmenší důvod, aby měla takový osud, jaký měla,“ uvedl historik Vojtěch Kyncl.

Malá obec Lidice se stala nejviditelnější obětí heydrichiády. Budovy byly vypáleny, srovnány se zemí a obyvatelé buď rovnou povražděni, nebo přemístěni do koncentračního tábora. K vyhlazení Lidic se schylovalo navečer 9. června 1942, řádění nacistů začalo až druhý den.

Domovy tak, jak kdysi stály, ukazuje památník

Tak trochu jiný pohled do historie letos nabízí Lidický památník. Na dobových fotografiích a prostřednictvím dochovaných kronik ukazuje domovy místních v jejich každodennosti - ještě před tragickým koncem vesnice.

A také poslední slova v lidické kronice. Místní farář je do ní zapsal tři dny před tím, než do obce vtrhli nacisté. Dějiny Lidic zaznamenával Josef Štemberka víc než třicet let. Jeho poznámky jsou tak jedním z mála dokladů o životě místních před rokem 1942. Velkou pozornost věnoval mimo jiné taky škole.

Kromě školy měly Lidice třeba taky vlastní sportovní družstvo, loutkové divadlo nebo kapelu. Stávalo tam třináct statků, tři hostince a jeden mlýn. Většina obyvatel ale pracovala v dolech v nedalekém Kladně.

Začalo to útokem na protektora Heydricha

Koncem května 1942 provedla skupina československých výsadkářů útok na říšského protektora Reinharda Heydricha. Obyvatelé Lidic mohli jen těžko tušit, že tyto události nakonec povedou až k likvidaci jejich obce. Bylo vyhlášeno stanné právo a začaly masové popravy. Vůdce Adolf Hitler požadoval v Protektorátu Čechy a Morava provést exemplární trest.

K Lidicím dovedla nacisty souhra okolností. Na jejím počátku stál dopis Josefa Říhy adresovaný Anně Marusczákové, která pracovala jako dělnice ve slánské továrně na baterie. Říha chtěl ukončit milenecký vztah s Marusczákovou a napsal dopis tak, aby ji utvrdil v domnění, že je odbojářem, který musí kvůli své činnosti zmizet.

K dopisu se však dostal majitel továrny a starosta Slaného Jaroslav Pála. V autorovi psaní viděl možného pachatele útoku na Heydricha, a informoval proto úřady. Dokument skončil v rukou kladenského gestapa.

Spojitost s atentátem vyvodili z výslechu Marusczákové. Zmínila se totiž, že se jí Říha jednou ptal, zda zná rodinu Horákových z Lidic. Znala, a tak ji požádal, aby u Horáků vyřídila vzkaz, že syn Pepík je zdráv a že se mu daří dobře. Gestapo zjistilo, že Josef Horák sloužil spolu s dalším lidickým rodákem Josefem Stříbrným v Britském královském letectvu.

Vyšetřovatelům se tak nabízela hypotéza, zda nemohl být Josef Horák jedním z atentátníků. Při domovních prohlídkách a výsleších však neodhalili nic podezřelého. Nejistá stopa stačila, aby se Lidice staly místem, kde nacisté zasáhli. Souvislost středočeské obce u Kladna se zabitím Heydricha se nikdy neprokázala.

Po obci nemělo zůstat ani památky

Večer 9. června 1942 nejprve obec obklíčili příslušníci gestapa a policie, druhý den začali s vyhlazením. Celkem 173 mužů a chlapců starších patnácti let bylo nahnáno do Horákova statku, na jehož zahradě byli posléze zastřeleni. Ženy byly převezeny do tělocvičny kladenské reálky, odtud pak do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Děti byly ve většině zavražděny plynem cestou do vyhlazovacího tábora. Oběťmi nacistického vraždění se stalo celkem 340 lidických obyvatel. 

Obec nacisté vypálili a ohořelé obvodové zdi domů nechali odstřelit. Okolní terén se změnil tak, že místo nepoznávali ani přeživší lidičtí obyvatelé. Po skončení války se zpět vrátilo 143 žen a 17 dětí. Z původních obyvatel, kteří přežili vypálení Lidic, žije v současné době 13 dětí a dvě ženy.

Osud Lidic vyvolal ve své době odezvu v mnoha zemích světa a spolu s následným vyhlazením vesnice Ležáky na Chrudimsku (24. června 1942) se stal jedním ze symbolů nacistické hrůzovlády v Evropě.