Zírání, letmé doteky, urážky, ale i nadávky se čím dál více objevují ve veřejném prostoru. S nevhodným chováním se většinou ženy nejčastěji setkávají v městské hromadné dopravě, obchodě nebo na ulici. Podle odborníků je dobré preventivně takovým situacím předcházet, pokud ale k obtěžování dojde, je vhodné v takové chvíli s agresorem komunikovat a dát mu najevo i fyzicky – postojem, že obtěžovaná osoba nechce, aby narušil její osobní prostor.
„K obtěžování dochází celoročně bez ohledu na měsíce, ale pravda je, že jak odkládáme oblečení s teplým počasím, tak dochází k případům takzvaného catcallingu – to je to pokřikování, lascivní pohledy nebo nějaké nevhodné narážky na vzhled, na oblečení a dlužno říct, že to není obdiv k dané osobě, ale je to projev nějaké nadvlády nebo snaha o ovládnutí,“ popsala instruktorka sebeobrany Lenka Belháčová.
Člověk zároveň nikdy neví, jak se agresor dál zachová a jaký má záměr. „Pokud k tomu dojde, je dobré situaci pojmenovat. Například při zírání v dopravním prostředku můžu říct: „Pane, vidím, že se na mě díváte, potřebujete něco?“ A ten člověk, pokud to nedělá úmyslně, se většinou omluví,“ dodala Belháčová.
Pokud to ale dělá úmyslně, tak v takovém případě bude reakci nějakým způsobem znevažovat. „Typu – můžu se koukat, kam chci, nebo mě urazit, třeba jako to jsou nějaké feministické móresy a podobně,“ uvedla instruktorka příklady.
Tím, že se vůči agresorovi daná osoba vymezí, není kontroverzní ani jednání nevystupňuje. A pokud agresor neodejde, znamená to, že má nějaký plán a testuje si danou osobu. „V momentě, kdy se necítím komfortně, kdy vidím, že je nějaké nebezpečí, že mi hrozí, že agresor narušuje moje hranice, tak si ty hranice vymezím i fyzicky,“ radí expertka.
Protože když se daná osoba ocitne v takové situaci, neměla by se bát, ale zaujmout vůči agresorovi postoj, kdy tak vymezí své hranice nejenom verbálně, ale i fyzicky. Postaví se k němu čelem, nohy má mírně pokrčené a rozkročené na šířku ramen. „Dám ruce před sebe. Postoj není nějakým způsobem útočný, pro agresora nepředstavuje hrozbu. Tímto postojem sděluji – tady jsou moje hranice, pokud je budete překračovat, já jsem připravena se bránit,“ vysvětlila Belháčová.
Častá obava lidí je, zda nemohou natažené ruce v takové chvíli vyvolávat další agresi. „Když k vám někdo přijde a má otevřené dlaně, tak to neznamená hrozbu, ale znamená to, já chci tady klid, neobtěžujte mě. Pro agresora je to signál k tomu, aby respektoval moje hranice,“ poukázala instruktorka.
„Běžte pryč“
Základní postoj má být zároveň signál pro okolí, protože často je konflikt pro kolemjdoucí nečitelný a lidé se bojí zasáhnout. „Říkají si, že je to možná nějaká hádka mezi partnery nebo že si dva opilci mezi sebou poměřují síly. Ale pokud okolí vidí, že jeden stojí v daném postoji, tak už je to pro ně mnohem čitelnější a máme šanci, že nám někdo pomůže,“ dodala Belháčová. Je také šance, že agresor nakonec sám nestojí o takovou pozornost a vzdá to.
Při daném postoji by daná osoba neměla mlčet, ale má se snažit s agresorem komunikovat. „Tím mu dáváme najevo jasný signál, protože chceme, aby od svého záměru upustil,“ vysvětlila instruktorka sebeobrany s tím, že lze v postoji použít pokyny typu – „běžte pryč“ nebo „nechte mě být“.
Důležité je podle Belháčové agresorovi vykat, protože je to další prvek, jímž sdělujeme okolí, že se s ním neznáme a že to není jen partnerská hádka. „Je to signál, že se lidé zastaví a dívají se, že se něco děje, a on nechce svědky,“ dodala.
Je dobré si od něj neustále udržovat vzdálenost, mít natažené ruce a pořád opakovat daný postoj. „Agresor se nezjeví úplně před námi, ale nějakým způsobem se snaží vzdálenost zkrátit, takže my v postoji opakujeme náš signál,“ radí expertka.
V moderní sebeobraně je také dobrá pozornost a prevence, uvádí dále Belháčová. Například, když je člověk v MHD a vidí, že se děje něco divného, může se na to podle ní už sám připravit. „Když telefonuji, můžu třeba schovat telefon do kapsy a připravit si obě ruce. Určitě je to lepší než mít připravenou jen jednu,“ doporučila.
Při obtěžování se daná osoba nechce dostat do fyzického konfliktu s agresorem, je tak namístě používat všechny možné způsoby, jak ho odradit. „Abychom pro něj byli příliš těžká kořist, na které by si vylámal zuby. Takže když stojíme v postoji, můžeme sdělovat agresorovi, ať nás nechá být. Pokud ani to nestačí, můžeme přidat jeden jasný příkaz – takzvanou stopku, a to musíme zakřičet velmi nahlas,“ popsala instruktorka.
Takovým příkazem lze pak podle ní spoléhat na to, že se agresor třeba zastaví, trochu i vyděsí a že daná osoba získá pozornost okolí. „Najednou se prostě lidi podívají, co se děje, a to i v místech, kde je relativně dost hluku – třeba někde v baru nebo MHD, ale je to i pro nás stopka, která má funkci, že nás nabije k tomu, že tady už končí ta hranice, kdy já budu komunikovat a začnu se bránit fyzicky,“ uvedla Belháčová.
Tento postup podle ní na základě výzkumu a studií odradí až devadesát procent agresorů. „Takže máme velkou šanci, že se do fyzického konfliktu vůbec nedostaneme,“ podotkla.
Fyzická obrana
Člověk nechce čekat, až agresor zaútočí jako první. „V legislativě máme oporu, takže naše fyzická obrana může začít i v momentě, kdy nám bezprostředně hrozí nějaké napadení,“ přiblížila expertka. Popsala, že člověk může v takovém momentě využít velmi jednoduchý nástroj, který zvládne i v enormním stresu, i když nikdy například nechodil do tělocvičny.
„Stojím v postoji, teď už jsem zakřičela stop a najednou ho udeřím jednou rukou do očí, pak druhou, což mi zajistí nějakou dobu na to, abych dál mohla reagovat, třeba odejít do bezpečí, zamknout se, zavolat pomoc…,“ popsala Belháčová s tím, že nejde o nějaké šťouchnutí, ale jde o opravdový úder. Agresorovi se podle ní nic nestane a nebude mít ani trvalé následky.
Po takovém úderu se spustí reflexy, agresor začne slzet, oči se mu sevřou a místo toho, aby obtěžoval danou osobu, tak si bude podle instruktorky zřejmě držet oči a bude řešit sám sebe.
Další možnou variantou je v dané situaci například i použití pepřového spreje, který také agresora může od útoku odradit, protože mu způsobí dočasné oslepnutí nebo silné pálení a slzení očí.
Provokativní píseň i kampaň v MHD
Právě lascivní vědomé dlouhé zírání, otírání o daného člověka nebo blokování cesty patří mezi projevy, které lze podle odborníků označit za sexuální obtěžování. Téma i v poslední době rezonuje napříč generacemi. Na problém takzvaného catcallingu, tedy pouličního sexuálního obtěžování žen, upozornil na začátku července nový videoklip s názvem Čiči zpěvačky, textařky a tanečnice EllyZ.
„Klip není jen o catcallingu. Je o tichém každodenním boji, který už nechceme vést potichu,“ uvedla zpěvačka. Natáčení bylo podle ní zvláštní směsí emocí. „Radost z tvorby a štěstí, že tenhle klip vůbec vzniká, se střídala s pachutí osobní zkušenosti. Každý „kompliment“, jak tomu říkají někteří muži, ale bohužel i ženy, který bolel víc, než potěšil, zanechal stopu. A právě tu jsme chtěli zachytit,“ popsala umělkyně.
Ve videoklipu se růže, symbol krásy, mění v nástroj nátlaku. Náplasti zobrazují psychické rány, které nejsou vidět, ale zůstávají. Ve scénáři se objevuje i dítě jako připomínka, že nevyžádaná pozornost nezačíná výstřihem, ale často už v dětství.
Na obtěžování ve veřejném prostoru měla loni v létě upozornit i kampaň v pražské městské hromadné dopravě, která u veřejnosti vzbudila velký rozruch. Jejím cílem bylo pojmenovat, co to vlastně obtěžování je, a nabídnout přihlížejícím bezpečný způsob, jak zasáhnout.
Kampaň mohli lidé v metropoli vidět od poloviny srpna do poloviny září na městských reklamních plochách, na zastávkách MHD, v autobusech i v tramvajích. Jejím odborným garantem byla nevládní organizace Konsent, která se také postarala o kreativní ztvárnění. Součástí vizuálů byla výzva k objevení dalších tipů pro aktivní přihlížející přes QR kód.
Zhruba půl roku poté se objevila kampaň v brněnské městské dopravě s názvem Jsme víc než MHD. Brněnský dopravní podnik se ale po několika negativních reakcích rozhodl v lednu předělat jeden ze sedmnácti vizuálů, na němž si mladý muž prohlíží dívku, jež stojí před ním, a slogan zní „Jsme vaše seznamka“.
Podle ředitele odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády Radana Šafaříka se každá třetí žena a každý desátý muž při cestování ve veřejné dopravě v Česku stali obětí sexuálního obtěžování a čtvrtina žen se necítí při cestování bezpečně před sexuálním obtěžováním. Odkázal na výsledky výzkumu z roku 2021.
Zvláště alarmujícím zjištěním podle něj bylo i množství cestujících, kteří se setkali s vážnějšími formami sexuálního obtěžování či sexuálním násilím. „S nevítanými pokusy o hlazení, líbání či fyzické sblížení se setkalo dvacet procent cestujících, s veřejným sebeukájením v dopravě devatenáct procent, osm procent pasažérů bylo donuceno k ukojení rukou nebo jinou částí těla a šest procent cestujících bylo donuceno násilím k sexu či se setkalo s pokusem o sexuální styk nátlakem. Oběťmi byly výrazně častěji ženy,“ vyjmenoval Šafařík.
Proti obtěžování žen na veřejnosti, a to nejen fyzickému, ale i slovnímu, bojuje i řada evropských měst. Například v belgickém Lutychu zřídila kvůli tomu policie i zvláštní tým. Některá města podporují i aplikaci do mobilu, která pomůže v případě potřeby rychle přivolat pomoc nebo doporučí obtěžované osobě nejbližší místo, kam se před útočníkem schovat.
