Soudkyně Helena Králová se již nebude zabývat kauzou Vojenského zpravodajství a sledování exmanželky bývalého premiéra Petra Nečase. Ústavní soud zamítl stížnost obžalovaných proti změně soudkyně. Případ se tak přesouvá k soudkyni Pavle Hájkové. Celé hlavní líčení musí Obvodní soud pro Prahu 1 znovu opakovat.
U Ústavního soudu si stěžovali na změnu soudkyně u Obvodního soudu pro Prahu 1 bývalí ředitelé VZ Ondrej Páleník a Milan Kovanda spolu s bývalou ředitelkou kabinetu předsedy vlády Janou Nečasovou (dříve Nagyovou), které Helena Králová opakovaně zprostila obžaloby.
Dva osvobozující verdikty ale zrušil městský soud. Podle něj Králová nelogicky hodnotila důkazy a nekriticky akceptovala obhajobu. Podobně se vyjádřil i Ústavní soud, ačkoli odmítl tvrzení městského soudu o možné podjatosti Heleny Králové.
Soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková řekla, že obvodní soud některé důkazy ve svém odůvodnění úplně opomněl, vyznění jiných důkazů deformoval, a nerespektoval tak připomínky odvolací instance.
„Městský soud své rozhodnutí dostatečně vysvětlil, poukázal na konkrétní vady, jichž se soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 dopustila, a bylo zřejmé, že není schopna dovést řízení do takového konce, který by bylo možno schválit,“ řekla Kateřina Šimáčková České televizi. Stížnost na údajné porušení práva na zákonného soudce tak Ústavní soud odmítl.
Případ teď dostává na stůl soudkyně Pavla Hájková. Hlavní líčení je podle ní už nařízeno na pondělí 24. dubna. „Samozřejmě, že je to výjimečná kauza. Je to mediálně sledovaná věc, která se táhne už deší dobu, je vedena ve zvláštním režimu,“ uvedla Hájková. Nový rozsudek podle ní může padnout do tří měsíců.
- Podle obžaloby v roce 2012 tehdejší ředitelka kabinetu premiéra Petra Nečase Jana Nagyová nechala sledovat premiérovu manželku vojenskou rozvědkou – a to z osobních důvodů. Zpravodajci Milan Kovanda, Ondrej Páleník a Jan Pohůnek se hájí tím, že Radku Nečasovou nesledovali. Prováděli prý takzvané kontrasledování kvůli obavám z toho, že rodině předsedy vlády hrozilo nebezpečí.
Pochybnosti mají advokáti i expert
Právní zástupce Jany Nečasové Zdeněk Koudelka je přesvědčen, že je rozhodnutí v rozporu s dřívějšími postoji Ústavního soudu k výměnám soudce. Upozornil, že většinou ústavní soud rozhoduje tak, že odvolací soud nemůže změnit obsazení nalézacího soudu. „Pokud tento senát došel k názoru, že by zde měl rozhodnout jinak, měl věc předložit plénu, protože ta judikatura není jednotná,“ řekl Koudelka.
Odkázal přitom na zákon o Ústavním soudu. Je přesvědčen, že byl porušen, když plénum o stížnosti Jany Nečasové nerozhodovalo. Ani advokát Milana Kovandy Jiří Matzner s rozhodnutím nesouhlasí. „Vybočuje z ustálené praxe Ústavního soudu. Na jedné straně uznává, že soud pochybil, na druhé straně říká, že pochybil jenom tak málo, že to nebylo v rozporu s ústavním pořádkem ČR,“ odkázal na konstatování ústavních soudců, že není možné prohlásit Helenu Královou za podjatou. Matzner však zdůraznil, že je nutné rozhodnutí Ústavního soudu respektovat.
Zamítnutí stížnosti překvapilo i Jiřího Herczega z katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Podobně jako advokáti je také on přesvědčen, že městský soud neměl na výměnu soudkyně nárok a nynější rozhodnutí „vybočuje z ustálené praxe jak Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu“. „Odvolací soud si nemůže vynucovat rozhodnutí, které se mu více líbí, tím, že nechá vyměnit soudkyni. To je neústavní, nezákonné a porušuje to právo na zákonného soudce,“ míní Herczeg.
Helena Králová v případu Vojenského zpravodajství rozhodovala třikrát. Nejprve v roce 2014 uložila Janě Nečasové trestním příkazem roční podmíněný trest, zastavila stíhání obviněného zpravodajce Jana Pohůnka a dvojici bývalých ředitelů VZ chtěla předat ministerstvu obrany, aby posoudilo jejich možné kázeňské provinění. Nadřízený městský soud potom ale nařídil hlavní líčení, ve kterém dvakrát padl zprošťující verdikt, jen aby odvolací soud rozsudky zrušil.
Helena Králová soudila i Týce nebo velvyslance Sedláčka
Helena Králová u Obvodního soudu pro Prahu 1 soudí hned dva z případů spojených s bývalou ředitelkou kabinetu předsedy vlády Janou Nečasovou. Kromě kauzy Vojenského zpravodajství a sledování bývalé manželky bývalého premiéra Radky Nečasové jde také o případ takzvaných trafik. V něm jde o dohodu expremiéra Petra Nečase s bývalými poslanci, kteří se před hlasováním o sporném daňovém balíčku, s nímž nesouhlasili, vzdali mandátu za příslib funkcí ve státních či polostátních firmách. Druhé kauzy kolem Jany Nečasové se chtěla soudkyně Králová zbavit, ale nadřízený městský soud její návrh na odnětí případu odmítl.
Kauzy kolem Jany Nečasové nejsou ovšem zdaleka jediné, které soudkyni Helenu Královou proslavily. Rozhodovala například i v případě bývalého ředitele Národního bezpečnostního úřadu a později Čepra Tomáše Kadlece. Ten čelil obvinění z porušení povinnosti při správě cizího majetku, soudy jej však opakovaně zprostily viny.
Senát Heleny Králové zprostil obžaloby i bývalého velvyslance v Thajsku Milana Sedláčka obviněného ze zneužití pravomoci při přípravě česko-asijského fóra 2009. Šlo o podpis smlouvy na aktivity, které se podle obžaloby neuskutečnily, přičemž za ně ministerstvo vyplatilo zhruba 1,5 milionu korun.
Opakovaně se pak k Heleně Králové vracel bývalý ředitel Správy železniční dopravní cesty Jan Komárek obviněný z podpisu nevýhodných smluv na nákup elektřiny. Nejprve ho dvakrát osvobodila, případ jí ale městský soud vždy vrátil. Pak ho odsoudila k podmíněnému trestu, načež městský soud Komárka osvobodil.
Soudkyně rozhodovala také v případu výtvarníka Romana Týce obviněného po střetu se strážníky z násilí proti úřední osobě. I jeho osvobodila, naopak k podmíněnému trestu odsoudil senát Heleny Králové Čechoameričana George Novotného v případu vydírání někdejšího europoslance a ředitele televize Nova Vladimíra Železného.
