Jiří Brady převzal od pražské primátorky Adriany Krnáčové Klíč od obce pražské. Primátorka tak reagovala na aféru kolem vyznamenání Bradyho prezidentem Zemanem. Ke kritice chování prezidenta a jeho kanceláře se mezitím připojují další politici a ústavní činitelé, včetně předsedů Ústavního a Nejvyššího soudu.
Brady převzal klíč od Prahy. Postoj Zemana kritizují už i předsedové soudů
Brady převzal klíč od Prahy (zdroj: ČT24)
„V životě jsem nečekal, že by se něco takového mohlo stát. Když jsem se chystal do své vlasti, manželka se mě ptala, co tu budu tak dlouho dělat. Teď je o zábavu postaráno. Pro mě je tato budova velmi vzácná, protože se v ní brali moje rodiče a vdávala se tu i má dcera. Děkuji za všechno, za pozvání a že se to všechno mohlo stát,“ řekl Brady na Staroměstské radnici.
Klíč od obce pražské – nejvyšší ocenění, které může metropole udělit – mu předala primátorka. „Jsem opravdu ráda, že vás jako pražská primátorka mohu přivítat a jako výraz úcty vám předal klíč od hlavního města. Vítejte v Praze a buďte tady vždy doma,“ prohlásila Adriana Krnáčová (ANO). Řada lidí podle ní považuje holokaust za něco z doby dávno minulé, nejhorší by prý bylo na hrůzy zapomenout.
Slavnostní ceremoniál v Brožíkově síni Staroměstské radnice (zdroj: ČT24)
Primátorka také kritizovala chování Hradu i čtyř politiků, kteří se distancovali od dalajlamovy návštěvy v Česku. „Myslím, že to je nedůstojné. Myslím, že by se to už nikdy nemělo opakovat, rozhodně ne z úst nejvyšších činitelů. Právě proto jsem si myslela, že Praha může udělat tečku za tímto nedůstojným chováním,“ vysvětlila Krnáčová.
Slavnostního aktu se zúčastnil také ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL). „Jiří Brady je člověkem, na jehož životě můžeme číst dějiny 20. století. Jiří Brady má na své paži stále vytetované číslo z osvětimského pekla. Vždy říkal – my nemáme problémy, ale výzvy. To je tak pozitivní přístup, že bychom jej měli přibrat do své praxe,“ řekl Herman.
Předsedové soudů Zemana kritizují, na Hrad ale přijdou
Proti postupu Hradu se vymezili také předsedové Ústavního a Nejvyššího soudu. Podle šéfa Ústavního soudu Pavla Rychetského by měl být Brady 28. října oceněn vysokým státním vyznamenáním, „i kdyby bylo třeba přidat na pódium Vladislavského sálu jednu židli navíc“. Oslav a předávání vyznamenání na Pražském hradě se ale na rozdíl od mnoha politiků zúčastní, podle něj jde o výraz úcty ke státnímu svátku.
„Význam tohoto svátku nemůže být snižován nebo dokonce degradován pochybením, případně neomaleným postupem úředníků Kanceláře prezidenta republiky, osobu prezidenta nevyjímaje,“ uvedl Rychetský na webu soudu.
Na Hrad se chystá i předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal. Také on ale říká, že by přivítal jakékoliv ocenění pro Jiřího Bradyho, protože si ho váží za životní postoje, osobní statečnost i práci, která nedovoluje zapomenout na hrůzy válek a holocaustu.
Rychetský také kritizoval prohlášení nejvyšších ústavních činitelů v souvislosti s návštěvou dalajlamy. Čína v úterý uvedla, že si cení závazků, které z prohlášení vyplývají – a čeká, že země dodrží své sliby. Část tuzemské politické scény to vnímá jako vzkaz podřízeným vazalům.
„Chybí termín, do kdy musí Česká republika začít naplňovat činy, aby se Číňani nezlobili,“ komentoval Miroslav Kalousek (TOP 09). Jeden ze signatářů prohlášení, šéf sněmovny Jan Hamáček (ČSSD), ho ale dál hájí. „Podle mého se nic nemění. Samotné prohlášení nic nemění, pouze potvrzuje dlouhodobou politiku země vůči Číně,“ tvrdí Hamáček.
Účast na předávání letošních státních vyznamenání nejprve odřekla část rektorů vysokých škol. V reakci na aféru kolem vyznamenání pro Bradyho odvolali účast zástupci KDU-ČSL, TOP 09 a ODS. Na Hrad se nechystají ani někteří sociální demokraté, například ministr Jiří Dienstbier. Svou účast zrušila také bývalá první dáma Dagmar Havlová nebo plzeňský biskup Tomáš Holub.
Bradyho uctí poslanci, premiér i univerzity
Jiří Brady kromě klíče od Prahy dostal i cenu Prix Irene, kterou uděluje Židovská obec Praha za zásluhy o mír mezi lidmi. Kurátorka Židovského muzea v Praze Michaela Sidenberg uvedla, že si Brady zaslouží jakékoli vyznamenání a jistě není důležité, že nepřichází od současné hlavy státu zvolené většinou českých občanů.
Jiří Brady obdržel cenu Prix Irene
Další ocenění pro Bradyho budou následovat. Ve čtvrtek dostane pamětní medaili Karla Kramáře od premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) a na slavnostním shromáždění ho ocení i Poslanecká sněmovna.
„On si to svým životem zasloužil. Nejenom svým krutým osudem, ale především tím, že potom ve svém dalším životě se snažil pomáhat, hájit lidská práva, snažil se, aby se na hrůzy holocaustu nezapomnělo,“ uvedl Sobotka. Už dříve uvedl, že pokládá za krajně nešťastné, že Brady nedostane státní vyznamenání u příležitosti oslav 28. října na Pražském hradě.
Premiér řekl, že v posledních dnech se na něj obracela řada lidí s doporučením Bradyho ocenit. Sobotka ho poznal i osobně při návštěvě ve Washingtonu, kde mu Brady líčil své zkušenosti z nacistických koncentračních táborů.
Jiří Brady převezme 28. října večer na Staroměstském náměstí také akademické ocenění, a to z rukou rektora Univerzity Palackého. K ocenění se symbolicky připojí i řada dalších českých univerzit.
Jiří Brady se narodil 9. února 1928 v Novém Městě na Moravě. Po německé okupaci nacisté jeho rodiče kvůli židovskému původu zatkli a deportovali do koncentračního tábora. Oba byli zavražděni v Osvětimi.
Po zatčení rodičů žil mladý Jiří se svou o tři roky mladší sestrou Hanou nějakou dobu v rodině strýce Ludvíka, který zatčení unikl (nebyl Žid). V roce 1942 sourozence Němci deportovali do Terezína, odkud byli na podzim 1944 převezeni do Osvětimi. Tamní komise Bradyho při selekci vybrala na práci a poslala do pobočného tábora Gliwice, na závěr války se mu podařilo uprchnout z pochodu smrti. Jeho sestra přišla o život v plynové komoře.
Hanin kufřík
Brady jako jediný rodinný přeživší v Evropě už nezůstal – a po převzetí moci v roce 1949 emigroval do Kanady, kde založil úspěšnou instalatérskou firmu a vypracoval se ve váženého podnikatele. Podílel se na pomoci krajanům emigrantům a po pádu komunistického režimu v Československu zorganizoval sbírku na tiskárnu pro Lidové noviny. Významnou část svého života pak zasvětil tomu, aby předal svědectví o hrůzách holocaustu a nacistického válečného běsnění.
Angažuje se zejména v projektu „Hanin kufřík“, který světu připomíná osud jeho sestry. Hanino zavazadlo v roce 1999 doputovalo do muzea holocaustu v Tokiu a ředitelka muzea Fumiko Išiokaová začala pátrat po jeho historii, s Bradym se zkontaktovala za pomoci terezínského památníku a pražského Židovského muzea. Následně vznikla v Japonsku v roce 2001 putovní výstava o životním příběhu Hany Bradyové.
Později ji doprovodila také literární zpracování válečného osudu Hanin kufřík – Příběh dívky, která se nevrátila od Karen Levineové. Kniha, která vypráví tragický příběh dvou moravských sourozenců, se dočkala překladu do pětatřiceti jazyků a za Bradyho pomoci z ní vzešla i divadelní hra. Brady o holocaustu přednáší právě kvůli Haninu kufříku, který bývá srovnáván s příběhem Anny Frankové.
„Člověk musí žít pro budoucnost, ale neznamená to, že zapomene minulost. Tou knihou Hana dává poselství milionům dětí,“ říká Brady. „Je úžasné zadostiučinění, že Hanina smrt pomohla učit děti vážit si demokracie, svobody, rodičů a sourozenců.“
Český chlad
Za svoji činnost Brady obdržel řadu vyznamenání, například v Kanadě nejvyšší civilní vyznamenání ontarijské provincie Order of Ontario a v Německu Spolkový kříž za celoživotní úsilí týkající se obrany lidských práv a svobod. Český Senát navrhl Bradyho na státní vyznamenání již v červnu 2013. V srpnu téhož roku ho nominovala i Poslanecká sněmovna, a to na udělení Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. Návrh, kterému prezident Miloš Zeman nevyhověl, zákonodárci neúspěšně opakovali i v roce 2014 a Bradyho navrhli i letos.
„Jirku vždycky bolelo, že odezva v celém světě byla veliká a pozitivní – a jen jeho vlastní země o tento osud nemá tak velký zájem,“ říká jeho žena Tereza a s odkazem na licitace kolem masarykovského řádu dodává: „Všechno zlý je pro něco dobrý. A jestli tohle pomůže šíření příběhu Hanina kufříku, je to dobře.“
Jiří Brady