Hladiny oceánů se podle posledních zpráv OSN budou v tomto století zvyšovat. Jak rychle, záleží na tom, zda se podaří zabránit zvyšování emisí. Ale přímořská města se musí na dopady těchto změn začít připravovat. Nová studie to popsala na příkladu památek u Středozemního moře.
Domy, továrny a další infrastruktura na pobřeží Středozemního moře je podle expertů v ohrožení. Stoupající hladiny oceánů, které se budou zvyšovat kvůli rozpouštění ledovců, budou mít na tuto oblast světa negativní dopad. Nová studie zveřejněná v odborném časopise Nature Communications popisuje nejhorší rizika.
Autoři této práce vycházeli ze čtyř scénářů oteplování podle dat a predikcí OSN. Z těchto čísel pak zkoušeli popsat, jaký bude dopad stoupající hladiny Středozemního moře na místa světového dědictví UNESCO. Podle nich je v ohrožení až 80 procent těchto památek, které leží na pobřeží Středozemního moře. Patří mezi ně Rhodos v Řecku, medína Kasbah v Alžírsku nebo většina italských Benátek.
Vědci analyzovali 49 těchto nízko položených oblastí ležících u pobřeží Středozemního moře a konstatovali, že 40 z nich, tedy osmdesát procent, bude do konce století vystaveno výrazně zvýšené hladině moře, zejména při bouřích. Měly by překračovat úroveň stoleté vody. Další ohrožení těchto historicky a kulturně nejdůležitějších míst Evropy, Asie a Afriky bude představovat eroze pobřeží, té bude podle výše uvedené studie vystaveno dokonce 46 ze 49 míst.
Adaptace bude drahá, ale nutná
Autoři práce doporučují oblastem, jimž toto riziko hrozí, aby s pokusem na adaptaci rozhodně nečekaly dalších osmdesát let, řada z nich je totiž ohrožená už v současné době. Analýza prokázala, že ohroženo je již 37 z míst zranitelných mořem a 42 z míst zranitelných erozí. Míra tohoto ohrožení je samozřejmě zatím výrazně nižší než na konci století, ale existuje a je jen otázkou času, jak rychle se projeví.
Možnosti řešení jsou jen omezené a navíc značně finančně náročné. Některé menší památky bude zřejmě třeba, chtějí-li je lidé zachránit, přesunout do míst, která jsou vzdálenější od moře a leží výš od jeho hladiny. To je ale nemožné pro větší archeologická naleziště nebo dokonce celá městská centra – jako jsou právě Benátky.
Dalším řešením, které autoři studie doporučují, jsou hráze, které by lépe místa osídlená lidmi bránily před dopadem zvyšujících se hladin oceánů. Někde ale bude potřeba sáhnout po ještě dražších a extrémnějších metodách. Například Benátky nyní staví za částku kolem šesti miliard euro (za tuto cenu by se v Česku vybudovalo přibližně 20 krajských nemocnic) sérii vrat v moři, které by mohly město zcela izolovat od laguny při extrémně vysokém přílivu.
Proč je tak důležitá ochrana památek
Jako světové dědictví se označují nejrůznější kulturní a přírodní památky po celém světě, které byly pro svou unikátnost vybrány organizací UNESCO a přijaty na tzv. „seznam světového dědictví“. Na tomto seznamu se nacházejí nejrůznější budovy, hory, jezera, národní parky i celá města. Podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1972 jsou smluvní státy, na jejichž území se dané památky nachází, zavázány jejich ochranou.
Tato úmluva a její aplikace vyžadují, aby byly památky chráněny mnoha způsoby proti vandalům, developerům i zubu času, ale téměř se nevěnuje tomu, jak je ochránit před změnami klimatu. Pro většinu míst, kde tyto památky stojí, představují značný zdroj zisků, zejména z turistiky. Současně jsou tím kulturně i historicky nejcennějším, co lidstvo vytvořilo. Ochránit je by mělo být jednou z klíčových snah lidstva i států, kde se nacházejí.
Tato práce popisuje i výšku vodní hladiny, která by měla místa zasáhnout – právě ta je klíčovou pro cenu a rozsah záchranných prací, které budou muset být podniknuté. Průměrně se pohybuje kolem 60 centimetrů při extrémních přílivech, v případě Benátek ale dosahuje dokonce 2,5 metru.
