Měsíc Enceladus, který obíhá kolem Saturnu, je už dvě desítky let podezřelý, že by mohl v oceánu pod svým ledovým povrchem skrývat život. Nový výzkum přináší další náznaky, že by to mohla být pravda.
Evropští vědci, kteří prozkoumali data shromážděná sondou Cassini, zjistili, že Saturnův měsíc Enceladus chrlí do okolí komplexní organické molekuly. „To je jasným znamením, že v jeho podzemním oceánu probíhají složité chemické reakce. Některé z těchto reakcí by mohly být součástí řetězců, které vedou k ještě složitějším molekulám, potenciálně biologicky relevantním,“ uvádějí autoři studie, která vyšla v časopise Nature Astronomy.
Podle nich jsou tyto nové objevy dalším velmi silným argumentem, proč by se k tomuto vesmírnému objektu měla vypravit speciální mise Evropské kosmické agentury (ESA), jež by se měla dostat nejprve na jeho oběžnou dráhu a posléze na tomto tělese přistát.
Kosmické střípky ledu
Sonda Cassini objevila první důkazy o tom, že Enceladus má pod svou ledovou povrchovou vrstvou skrytý oceán, už roku 2005. Tehdy se ukázalo, že z trhlin v ledu poblíž jižního pólu měsíce tryskají proudy vody, které vystřelují do vesmíru kousky ledu. Vlastně spíše kousíčky: jsou totiž menší než zrnka písku. Některé z nich dopadají zpět na povrch měsíce, zatímco jiné unikají do vesmíru a dostávají se do známého Saturnova prstence.
„Cassini detekovala vzorky z Enceladu po celou dobu, kdy prolétala Saturnovým prstencem E. V těchto ledových zrnkách jsme již našli mnoho organických molekul, včetně prekurzorů aminokyselin,“ shrnuje výsledky těchto starších pozorování hlavní autor nové studie Nozair Khawaja.
Tato ledová zrnka v prstenci mohou být celé stovky let stará. Jak stárla, „zvětrávala“ – nikoliv vlivem větru, který v kosmu pochopitelně není, ale vlivem okolního prostředí, hlavně intenzivním kosmickým zářením. Vědci chtěli prozkoumat čerstvá zrnka vyvržená mnohem později, aby získali lepší představu o tom, co se přesně děje v oceánu Enceladu.
A přesně to se povedlo roku 2008, kdy Cassini proletěla sprškou ledu z Enceladu, která obsahovala ta nejnovější ledová zrna, která astronomové zatím zaznamenali. Z analýzy vyplývá, že střípky ledu měly při nárazu do přístroje Cosmic Dust Analyzer (CDA) na sondě rychlost přibližně 18 kilometrů za sekundu a opustily Enceladus jen několik minut před nárazem. Proč je právě rychlost tak důležitá?
Ledová zrna podle Khawajy obsahují nejen zmrzlou vodu, ale také další molekuly, včetně těch organických. Při nižších nárazových rychlostech se led rozbije a signál ze shluků molekul vody může zakrýt signál z určitých organických molekul. „Ale když ledová zrna narazí na CDA rychle, molekuly vody se neshlukují a my máme šanci vidět tyto dříve skryté signály,“ vysvětluje vědec.
Takhle to může vypadat jednoduše, ale vědcům trvalo celé roky, než se jim povedlo dát dohromady všechna data z předchozích průletů sondy, vyhodnotit je a nakonec je aplikovat na analýzu vzorků získaných roku 2008. Zjistili, že některé organické molekuly, které už dříve našli v Saturnově prstenci, se vyskytovaly také v čerstvých ledových zrnech. To potvrzuje, že vznikají v oceánu Enceladu.
Objevili ale také úplně nové molekuly, které zatím nebyly v ledových zrnech z Enceladu nikdy vidět. Na Zemi se právě tyto konkrétní molekuly podílejí na řetězcích chemických reakcí, které nakonec vedou ke vzniku složitějších molekul, které jsou nezbytné pro život.
Život pod ledem?
Organické molekuly ještě nemusí znamenat život. Tento termín totiž označuje „jen“ chemicky čistou látku, jejíž molekuly obsahují vždy jeden nebo více atomů uhlíku. Ale právě z nich vznikají složitější řetězce molekul, jež se pak stávají „cihličkami, z nichž se staví dům života“.
„Existuje mnoho možných cest od organických molekul, které jsme našli v datech sondy Cassini, k potenciálně biologicky relevantním sloučeninám, což zvyšuje pravděpodobnost, že tento měsíc je obyvatelný,“ říká Khawaja. „V datech, která v současné době zkoumáme, je mnohem více informací, takže se těšíme, až v blízké budoucnosti zjistíme více.“
Nicolas Altobelli, vědec projektu ESA Cassini, dodává: „Je fantastické vidět nové objevy vycházející z dat sondy Cassini téměř dvě desetiletí po jejich shromáždění. To opravdu ukazuje dlouhodobý dopad našich vesmírných misí. Těším se na porovnání dat ze sondy Cassini s daty z jiných misí ESA, které navštívily ledové měsíce Saturnu a Jupitera.“
