Webbovu vesmírnému teleskopu se podařilo zjistit, jak teplá je pevná exoplaneta TRAPPIST-1 b. Protože obíhá blízko kolem extrémně žhavé hvězdy a sama není příliš velká, nebylo to až doposud možné. Mezinárodní tým vědců nyní využil vesmírný teleskop NASA Jamese Webba.
Vzdálené dvojče Země má horečku. Chybí mu atmosféra, ukázal Webbův dalekohled
Každá planeta vyzařuje teplo – a Webbův teleskop ho dokázal změřit podobně, jako se měří dítěti horečka pomocí digitálního teploměru. Dalekohled totiž snímá vesmír v infračerveném spektru, což je přesně ta oblast světla, ve které tělesa vyzařují teplo. Výsledek ukazuje, že teplota na „denní“ straně planety je asi 232 stupňů Celsia, což naznačuje, že nemá žádnou významnou atmosféru. Kdyby plynný obal měla, pohybovaly by se teploty na jejím povrchu výrazně níže, ukazují simulace a modely NASA.
Ukazují také, že šance, že by se tam mohl vyskytovat život, je prakticky nulová.
Toto pozorování je první detekcí jakékoliv formy světla vyzařovaného exoplanetou tak malou a chladnou, jako jsou kamenné planety v naší sluneční soustavě. Výsledek podle agentury NASA představuje důležitý krok při zjišťování, jestli planety obíhající kolem malých aktivních hvězd, jako je právě TRAPPIST-1, mohou mít atmosféru potřebnou pro život. Astrofyzici jsou z výsledku nadšení, protože jim ukazuje, že tento vesmírný dalekohled je skvělým nástrojem pro další analýzy exoplanet rozměry podobnými Zemi.
„Tato pozorování naplno využívají možností Webbova středního infračerveného záření,“ řekl Thomas Greene, astrofyzik z Amesova výzkumného střediska NASA a hlavní autor studie, která vyšla v odborném časopise Nature. „Žádný z předchozích teleskopů neměl takovou citlivost, aby mohl měřit takhle slabé světlo ve střední infračervené oblasti.“
Planety u ultrachladných červených trpaslíků
Když na začátku roku 2017 astronomové oznámili veřejnosti objev sedmi planet s pevným jádrem, které obíhají kolem ultrachladného červeného trpaslíka vzdáleného jen 40 světelných let od Země, zavládlo mezi vědci nadšení.
Planety totiž byly pozoruhodně podobné Zemi a dalším pevným planetám Sluneční soustavy, a to jak velikostí, tak i hmotností. Radost z objevu kalil jen fakt, že všechny obíhají mnohem blíže ke své hvězdě než kterákoli z našich planet kolem Slunce – všechny by se pohodlně vešly na oběžnou dráhu Merkuru. Dostávají proto od své malé hvězdy srovnatelné množství energie jako Merkur, což znamená, že je na nich pro známý život nesnesitelné horko.
TRAPPIST-1 b, který teď sledoval Webbův dalekohled, je nejvnitřnější planeta této soustavy. Dostává asi čtyřikrát více energie než Země od Slunce. Přestože se tedy nenachází v takzvané obyvatelné zóně soustavy, může pozorování této planety poskytnout důležité informace o jejích „sourozencích“, ale zejména o planetách jiných soustav podobných systémů, jež mají příznivější podmínky pro život.
„V Mléčné dráze je desetkrát více těchto hvězd než hvězd podobných Slunci a je u nich dvakrát větší pravděpodobnost, že budou mít kamenné planety, než u hvězd podobných Slunci,“ vysvětlil Greene. „Jsou ale také velmi aktivní – když jsou mladé, jsou velmi jasné a vyzařují záblesky a rentgenové záření, které mohou zničit atmosféru.“