Několik artefaktů, které se zachovaly po misi Apollo 11, má dnes cenu zlata a touží po nich všechna muzea světa. Přitom existují další tuny těchto předmětů, zůstaly však na Měsíci. A právě jim jsou na stopě vědci nového oboru, vesmírné archeologie.
Vesmírní archeologové chtějí uchovat vzpomínky na klíčovou dobu lidstva
„Tyto zásadní otisky nejsou otisknuté do kamene, ale do prachu. Pokud nebudou zachovány – ať už tím, že je někdo zakryje, nebo že kolem nich vyhlásí národní park – pak zmizí,“ uvedl pro stanici CNN antropolog P. J. Capelotti, který se na tento obor zaměřil.
„Jsou to kriticky důležité momenty pro pochopení lidských cest do vesmíru. Není důvod, proč by toto místo nemělo být ohraničeno jako nějaký vesmírný park nebo mít kolem sebe nějaký ochranný režim,“ dodal vědec.
Nevyčíslitelná ztráta
Archeologie je vědecký obor, který využívá k poznání světa i předmětů, které nebyly v minulosti považované za důležité. Dnes jsou klíčovým archeologickým zdrojem například odpadové jámy.
A podobné by to mohlo být i s artefakty na Měsíci. S tím, jak se zrychluje a zlevňuje cestování do vesmíru, je velmi pravděpodobné, že se na náš satelit brzy dostanou nejen turisté, ale také nejrůznější robotické i pilotované mise.
Archeologové se obávají, že by tato aktivita mohla poškodit první doklady o vstupu lidstva na Měsíc – například první otisk Armstrongovy boty nebo některé z předmětů, které tu byly zanechané. Existuje samozřejmě také riziko, že by je mohly poškodit i přirozené hrozby jako je radiace, dopad metoritů nebo extrémní teploty.
„Jediné, co je k tomu zapotřebí, je raketa, která přistane poblíž, nebo lunární vozidlo, které by jelo příliš blízko k tomu místu a rozvířilo všechen prach. Stopy by prostě byly fuč,“ varuje Alice Gormanová z australské Flindersovy univerzity.
Mnoho předmětů a stop zanechaných na Měsíci nemá jen vědeckou a technologickou hodnotu, jsou to dnes už kulturní artefakty. Patří mezi ně rodinné fotografie zanechané astronauty a nášivka z mise Apollo 1, kterou přivezli astronauti z Apolla 11 na památku tří astronautů, kteří zahynuli při požáru kabiny při zkušebním startu v roce 1967.
Archeology by mohly zajímat nejen symbolické předměty, jako je vlajka, kterou tam zanechali Armstrong a Aldrin, ale také odpadky, včetně nádob s exkrementy, které tam po astronautech zůstaly.
Americká NASA navrhovala 75 metrů velkou ochrannou zónu kolem místa přistání Apolla 11 a prosazovala kontrolu pohybu vozidel a přistání kosmických lodí, aby se zabránilo rozptylu prachu v okolí.
Tyto pokyny sice nebyly právně závazné, ale zdůrazňovaly, že lidská naleziště na Měsíci mají svou hodnotu. V prosinci 2020 se z iniciativy One Small Step to Protect Human Heritage in Space Act stal americký zákon. Vyžaduje, aby se firmy spolupracující s NASA těmito pokyny řídily při ochraně míst přistání Apolla. Neexistuje však způsob, jak je vymáhat.
Výhled do budoucna
Řada futurologů uvažuje o tom, že lidstvo má jedinou budoucnost, a to ve vesmíru. Právě tam je totiž dostatek zdrojů potřebných k tomu, aby se lidstvo mohlo dále šířit a technologicky prosperovat.
Je tedy možné, že celé dosavadní dějiny druhu Homo sapiens byly jen krátkou předehrou v rozsáhlé expanzi do okolí naší planety – potomci lidstva tedy mohou pokládat právě první kroky na povrch jiných kosmických těles za to nejdůležitější, co v dějinách člověka bylo.
