V polovině listopadu oznámila indická pediatrička Soumya Swaminathanová na Twitteru, že ještě letos skončí ve funkci vedoucí vědecké pracovnice Světové zdravotnické organizace (WHO). V rozhovoru při této příležitosti popsala, která rozhodnutí pro ni byla nejtěžší a kde mohla WHO během pandemie covidu-19 udělat víc.
Vědecká šéfka WHO končí. Přiznala největší chybu v boji s covidem
Třiašedesátiletá Swaminathanová nastoupila do WHO v roce 2017 a v březnu 2019 byla jmenována první hlavní vědeckou pracovnicí agentury. Tato pozice byla nová, vytvořil ji generální ředitel Tedros Adhanom Ghebreyesus se záměrem, aby WHO sledovala a předvídala nejnovější vědecký vývoj.
Během pandemie covidu-19 se Swaminathanová stala jednou z nejviditelnějších tváří této agentury, často reagovala na dotazy novinářů a předávala jim novinky a analýzy.
Největší chyba WHO?
V rozhovoru nyní lékařka přiznala, že nejvíce lituje toho, že si na počátku pandemie neuvědomila, že se virus SARS-CoV-2 může šířit aerosoly a WHO veřejnost na to neupozornila.
„Měli jsme to udělat mnohem dříve, na základě dostupných důkazů. Organizaci to stálo obrovské peníze. Můžete namítnout, že (kritika WHO) je nespravedlivá, protože jsme mluvili o všech metodách, jak covid zastavit – včetně nošení respirátorů a větrání. Ale zároveň jsme neříkali dost důrazně, že se jedná o virus, který se přenáší vzduchem. Lituji, že jsme to neudělali mnohem, mnohem dříve,“ konstatovala.
Příčiny tohoto chybného rozhodnutí vidí v kombinaci několika faktorů. Za jeden z nich považuje vlastní selhání, které přisuzuje tomu, že přesně nevěděla, co je její rolí během pandemie. Funkce byla nová, takže si Swaminathanová musela řadu pravomocí a povinností definovat sama. „Snažila jsem se dělat to, co jsem považovala za nejlepší.“
Za další chybu považuje to, že WHO používala paradigma, které je založené na chřipce, protože většina pandemických plánů se týká právě této nemoci. Dlouhá desetiletí totiž představovala největší riziko. „A stejně tak virus SARS-CoV-1 byl jako patogen velmi odlišný, takže jsme ani z něj nemohli plně vycházet. Ale na začátku jsme z něčeho vyjít museli,“ popisuje boj s novým virem.
WHO versus vlády
Vedle covidu ale musela Swaminathanová řešit i další problémy, jedním z nich byl spor o antibiotika. WHO totiž před několika lety vydala doporučení, v němž varovala před jejich používáním na podporu růstu zvířat nebo prevenci nemocí. Přispívá to totiž ke vzniku antimikrobiální rezistence.
„Několik členských států to velmi rozčílilo. Nechtěly, aby toto doporučení vyšlo, protože ovlivňuje jejich průmysl. My jsme se drželi svého doporučení, nezměnili jsme ho,“ vzpomíná expertka.
Vakcíny pro Afriku
Nejvíc hrdá je na vznik technologického centra WHO pro mRNA vakcíny, které sídlí v Kapském Městě. Jeho cílem je poskytnout Africe vakcíny založené právě na této nové technologii.
„Společnosti Moderna a BioNTech-Pfizer se s námi odmítly podělit o jakékoli technické know-how nebo nám jakkoli pomoci, ale jihoafričtí vědci přesto dokázali vakcínu vytvořit. Ta teď samozřejmě musí projít všemi fázemi klinického testování. Takže nemohu říci, že by to byl úplný úspěch. Ale první výsledky jsou velmi povzbudivé,“ doplňuje.
Co může a nesmí WHO
WHO má podle Swaminathanové zásadní úlohu při upozorňování na problémy, při předkládání údajů na základě dostupných důkazů, a to bez jakéhokoliv střetu zájmů nebo ovlivňování politiky. Veškeré investice a realizace plánů se pak ale odehrávají v jednotlivých zemích. WHO v tom nehraje žádnou roli, jen doporučuje. „Velká část zásluh tedy připadne konkrétním zemím. Ale současně musí také WHO za taková rozhodnutí přijmout zodpovědnost,“ upozorňuje lékařka.
Jako příklad uvádí nedostatky v hlášení příčin úmrtí, což se projevuje u většiny zemí. „Nemůžete správně plánovat, když nevíte, jaká je zátěž různými nemocemi a jak se v čase vyvíjí a jak pomáhají intervence.“ Také v tom mělo pomoci zřízení funkce, kterou jako první vykonávala právě Soumya Swaminathanová. A jejíhož nástupce zatím WHO neoznámila.
Swaminathanová se chce vrátit do rodné Indie, která se v nejbližších letech hodlá zaměřit právě na zdravotnictví. „Myslím, že příležitost skutečně změnit přístup ke zdraví se objeví tak jednou za sto let. Více se zaměříme na systémový přístup, prevenci a podporu zdraví,“ uvedla s tím, že bude mít příležitost změny aktivně ovlivnit.