Vědci ze Georgijské státní univerzity upravili genetiku křečků zlatých ve snaze zasáhnout do toho, jak hlodavci reagují. Při experimentu zjistili, že biologie sociálního chování může být výrazně složitější, než se předpokládalo.
Použité technologii známé jako CRISPR-Cas9 se říká genetické nůžky; z DNA umí vystřihnout skupinu genů, odstranit ji, anebo ji dokonce vyměnit za jinou. A právě tak v nejnovější studii postupovali američtí vědci.
Zaměřili se na hormon vazopresin a receptor jménem Avpr1a, na který tato látka působí. U savců řídí nejrůznější jevy – od spolupráce, přes agresi a dominanci až po partnerské vazby. Když se jim povedlo tento receptor geneticky zablokovat, vedlo to u pokusných zvířat k dramatickým změnám jejich sociálního chování.
„Výsledky nás opravdu překvapily,“ poznamenává profesor Elliott Albers, který výzkum vedl. „Předpokládali jsme, že pokud eliminujeme vazopresin, snížíme tím u zvířat jejich agresivitu a také sociální komunikaci. Ale stal se pravý opak.“
Chemie vztahu
Křečci bez zmíněného receptoru vykazovali mnohem silnější sociální komunikaci než zvířata, na nichž žádný experiment neproběhl. Ještě zajímavější ale podle Alberse je, že zmizely i typické pohlavní rozdíly v agresivitě; jak samci, tak samice křečků projevovaly vysokou míru agrese vůči jiným jedincům stejného pohlaví.
„Vyplývá z toho dost překvapivý závěr,“ řekl Albers. „I když víme, že vazopresin zvyšuje společenské chování tím, že působí v řadě oblastí mozku, je možné, že globálnější účinky receptoru Avpr1a ve skutečnosti sociální chování spíše potlačují.“
To podle něj znamená, že dosavadní věda tomuto systému nerozumí zdaleka tak dobře, jak si myslela. „Protichůdná zjištění nám ukazují, že musíme začít přemýšlet o působení těchto receptorů v celých mozkových okruzích, a ne jen v některých izolovaných oblastech mozku,“ dodal vědec.
Zjednodušeně řečeno: to, že nějaká látka má nějaký dobře prozkoumaný dopad v jednom místě mozku, vůbec nemusí znamenat, že stejný efekt bude mít v jiných oblastech. Právě genetické inženýrství, které může například pomocí genetických nůžek vliv této látky úplně odbourat, může pomoci k lepšímu pochopení toho, jak funguje chemie, na níž je založena lidská společnost, ale třeba i vztahy mezi rodiči a dětmi nebo partnery.
Křeček jako model člověka
V tomto výzkumu autoři využili křečky zlaté – tedy drobné hlodavce, kteří se v poslední době stále intenzivněji využívají pro studium společenského chování, agresivity i komunikace. Výzkumníci využívají toho, že se sociální chování křečků přibližuje tomu lidskému víc než v případě myší, které až donedávna v laboratořích dominovaly.
„Reakce křečků na stres je podobnější reakci člověka než reakce ostatních hlodavců. Uvolňují stresový hormon kortizol stejně jako lidé. Také se u nich vyskytuje mnoho druhů rakoviny, které se vyskytují u lidí,“ uvedli autoři. „A navíc se mohou nakazit virem SARS-CoV-2, který způsobuje nemoc covid-19.“
Vyvinout křečky s upravenými geny nebylo snadné, zdůrazňují vědci. Stálo to ale za to – pochopit, jaké nervové okruhy a jaké chemické látky ovlivňují základy lidského chování, a tedy i osobnosti a společnosti, je klíčové pro celou řadu oborů medicíny, ale třeba i ekologie, nebo sociálních věd. Už jen krátkodobě se tento výzkum vyplatí; lepší pochopení funkce vazopresinu by mohlo pomoci s vývojem účinnějších látek proti depresím nebo apatickým stavům.
