Nově objevené fosilie ukazují, že ptakořitní savci žili v Jižní Americe nejméně o deset milionů let dříve, než předpokládaly předchozí výzkumy. Zkamenělina příbuzného ptakopysků nalezená v Argentině zpochybňuje dosavadní teorie o tom, kdy a kde se tento prapodivný tvor kladoucí vejce vyvinul.
Ptakořitní savci v současnosti téměř vyhynuli. Z nějakého zatím neznámého důvodu se nedokázali evolučně přizpůsobit změnám, jimiž planeta v posledních statisících let procházela. Jediné dva přežívající druhy jsou ježury a právě ptakopyskové – oba se vyskytují pouze v Austrálii a na okolních ostrovech. Jenže fosilní důkazy dokazují, že žili i v pravěké Jižní Americe.
Před miliony lety…
Před více než třiceti lety našli paleontologové v Patagonii první důkaz o tom, že ptakořitní žili i mimo Austrálii. Byl jím zub 62 milionů let starého ptakopyska, který dostal jméno Monotrematum sudamericanum.
Teď ale vědci našli ještě starší důkaz. Je jím příbuzný ptakopyska Patagorhynchus pascuali, jenž žil před 70 miliony let v období pozdní křídy. Právě datace je zásadní. Jedná se totiž o dobu, kdy ještě po Zemi chodili dinosauři – první ptakopyskové tedy sdíleli planetu s těmito obřími tvory. Nález paleontologové popsali v článku, který vyšel v odborném časopise Communications Biology.
„Výskyt primitivních ptakořitních v rané křídě v Austrálii vedl vědce ke shodě, že pocházejí z tohoto kontinentu a teprve později dorazili do Jižní Ameriky,“ píší autoři. „My jsme našli důkazy z jižní Argentiny, které ukazují, že ptakořitní tam byli již koncem druhohor a že už tehdy měli své typické vlastnosti i vzhled.“
Rozdělený svět
V té době byly Argentina a zbytek Jižní Ameriky stále ještě součástí superkontinentu Gondwana. Indie, Austrálie, Arábie, Madagaskar a Antarktida se oddělily od Jižní Ameriky a Afriky asi před 140 miliony let.
Pravěký ptakopysk patagorhynchus je tvor prakticky neznámý. Vědci ho znají jen z jediného úlomku fosilie – tou je druhá spodní stolička. Poblíž ní se našly další zkameněliny – pozůstatky raných savců, žab, želv, hadů, vodních rostlin, sladkovodních plžů, ptáků a larev. Kromě toho zde ale byli i dinosauři včetně fosilií dlouhokrkých teropodů a dvounohých teropodů.
- Jako teropodi se označují většinou masožraví druhohorní dinosauři pohybující se po dvou zadních končetinách – včetně jejich vnitřní specializované linie v podobě ptáků.
- Ptáci jsou tedy přežívající skupinou teropodních dinosaurů.
Podle velikosti zubu autoři předpokládají, že se pravděpodobně jednalo o mezistupeň mezi rodem Monotrematum, který byl zhruba stejně velký jako současní ptakopyskové, a dalším rodem příbuzným dávných ptakopysků, Obdurodonem, který mohl dosahovat délky téměř jednoho metru. To je téměř dvojnásobek moderních ptakopysků – velcí samci jen zřídka dosahují 60 centimetrů.
Z toho vědci odvodili i předpoklad, že také chování praptakopysků bylo pravděpodobně velmi podobné těm dnes žijícím.
Změna v dějinách ptakopysků
V minulosti se předpokládalo, že se ptakořitní savci ze svého původu na území dnešní Austrálie rozptýlili až po vyhynutí neptačích dinosaurů, tedy po katastrofě způsobené dopadem asteroidu před 66 miliony lety.
„Objev Patagorhynchuse pascuali ale jasně dokazuje, že v té době už dosáhli širokého rozšíření, které dosahovalo až do Jižní Ameriky, Austrálie a Antarktidy, přičemž posledně jmenovaná země byla spojovací cestou,“ uzavírají autoři. Fyzické důkazy o ptakopyscích z nejjižnějšího kontinentu ale zatím nemají.
