Na povrchu Měsíce je jeskyně, která by v budoucnu mohla sloužit jako útočiště pro průzkumníky či výstavbu lunární základny, oznámil v časopise Nature Astronomy vědecký tým vedený Italy. Poměrně rozlehlá jeskyně je patrně přístupná z největší dosud známé propasti v Moři klidu. Je asi 400 kilometrů vzdálená od místa, kde před 55 lety přistáli američtí astronauti Neil Armstrong a Buzz Aldrin.
Analýza radarových dat získaných sondou LRO (lunar reconnaissance orbiter) NASA odhalila, že propast vede do jeskyně široké 45 metrů a dlouhé až 80 metrů. Jeskyně leží asi 150 metrů pod povrchem a teplota uvnitř je relativně stabilní. Astronauti by tam byli chráněni před nevlídnými podmínkami na povrchu oběžnice Země – před škodlivým kosmickým zářením, slunečními paprsky a mikrometeority, píše The Guardian.
„Měsíční jeskyně zůstávaly více než padesát let záhadou. Proto bylo vzrušující, že se nám konečně podařilo prokázat existenci jedné z nich,“ uvedli Leonardo Carrer a Lorenzo Bruzzone z univerzity v Trentu. Jeskyně je podle nich „pravděpodobně prázdný lávový tunel“.
Měsíční sondy poprvé zachytily propasti na Měsíci před více než deseti lety. Mnohé z nich jsou považovány za „světlíky“, které se napojují na podzemní jeskyně, jako jsou lávové tunely, tedy obří podzemní chodby vzniklé sopečnou činností. Dosavadní zjištění naznačují, že by na Měsíci mohly být stovky propastí a tisíce lávových tunelů.
Jedním z největších problémů pro průzkum a využití jeskyně bude přístup k ní, míní výzkumník z Arizonské státní univerzity Robert Wagner. „Dostat se na dno této propasti vyžaduje sestoupit 125 metrů. Stěny jsou strmé a tvořené sutí, na níž jakýkoliv pohyb vyvolá malou lavinu, která spadne na všechny dole. Určitě je možné dostat se dovnitř a ven, ale bude to vyžadovat značnou infrastrukturu,“ míní Wagner.
Horniny a další materiál uvnitř těchto jeskyní, nezměněné drsnými povrchovými podmínkami, mohou také vědcům pomoci lépe pochopit, jak se Měsíc vyvíjel, zejména pokud jde o jeho vulkanickou činnost.
