Vědci rozpoznali v kosmu doposud neznámý objekt. Jedná se o obrovské nahuštění galaxií, které tvoří jakousi vesmírnou bublinu, která je desettisíckrát větší než naše Mléčná dráha.
Vědci našli v kosmu obří objekt. Hoʻoleilana měří miliardu světelných let
Havajští astronomové objevili obří kosmickou bublinu ve vzdálenosti asi 820 milionů světelných let od Země. Vědci tvrdí, že se jedná o jakýsi „fosilní pozůstatek zrození vesmíru“. Útvaru dali jméno Hoʻoleilana, což je výraz, který převzali z havajského zpěvu o stvoření světa.
Autoři nového výzkumu jsou z výsledků nadšení, protože existenci takových gigantických struktur předpověděla teorie velkého třesku; mělo by se jednat o následek vlnění v hmotě, která tvořila velmi mladý vesmír. Těmto vlnám se odborně říká baryonové akustické oscilace (BAO).
„Nehledali jsme ji. Je tak obrovská, že se rozlévá až k okrajům sektoru oblohy, který jsme analyzovali,“ vysvětlil autor práce astronom Brent Tully z Havajské univerzity. Bublinu podle něj tvoří vlastně jakési zesílení hustoty galaxií. Je výrazně větší, než se očekávalo. „Průměr jedné miliardy světelných let přesahuje naše teoretická očekávání. Pokud jsou její vznik a vývoj v souladu s teorií, je také blíže, než se předpokládalo, což znamená vysokou hodnotu rychlosti rozpínání vesmíru,“ uvedl vědec.
Astronomové lokalizovali bublinu pomocí dat z projektu Cosmicflows-4, který je největším existujícím katalogem přesných vzdáleností galaxií. Právě profesor Tull je jeho autorem. Zveřejnil ho na podzim roku 2022. Věří, že tento první objev nějaké konkrétní struktury spojené s BAO by mohl pomoci zlepšit znalosti vědců o vývoji galaxií.
Obrovské bubliny hmoty
Podle tradiční teorie velkého třesku byl vesmír během prvních 400 tisíc let své existence masou horkého plazmatu, v podstatě něco podobného jako vnitřek Slunce. Uvnitř plazmatu se od atomových jader oddělily elektrony. Během tohoto období se oblasti s o něco vyšší hustotou začaly pod vlivem gravitace hroutit, i když se intenzivní tlak záření snažil hmotu od sebe odtlačit. Tento boj mezi gravitací a zářením způsobil, že plazma se vlnilo a šířilo se směrem ven.
Rozměry těch největších vln v raném vesmíru závisely na vzdálenosti, kterou mohla vlna urazit. Tato vzdálenost odvozená od rychlosti zvuku v plazmatu byla téměř 500 milionů světelných let a byla neměnná. V důsledku toho se po ochlazení vesmíru pohyby těchto trojrozměrných vln otiskly do podoby kosmu: V průběhu miliard let se na vrcholech hustoty vln tvořily galaxie v obrovských bublinovitých strukturách. Vzorce v rozložení galaxií by mohly odhalit i vlastnosti těchto jevů z počátku vesmíru.
„Jsem kartografem skupiny a trojrozměrné mapování Hoʻoleilany nám pomáhá pochopit její obsah i vztah k okolí,“ komentoval výsledky Daniel Pomarede z CEA Paris-Saclay University ve Francii. „Sestavení této mapy a zjištění, jak se obří struktura slupky Hoʻoleilana skládá z prvků, které byly v minulosti identifikovány jako jedny z největších struktur vesmíru, byl úžasný proces.“
Tentýž tým vědců identifikoval v roce 2014 také podobnou nadkupu galaxií, která dostala jména Laniākea. Tato struktura, jejíž součástí je i „naše“ Mléčná dráha, je ve srovnání s nově objeveným útvarem malá. Laniākea se rozprostírá na vzdálenost „pouhých“ 500 milionů světelných let a zasahuje až k blízkému okraji této mnohem větší bubliny.
Tullyho tým zjistil, že Hoʻoleilana vlastně už pozorována byla, a to ve studii z roku 2016, jenže její autoři nedokázali odhalit celý její rozsah a ani ji nespojli s BAO. Hoʻoleilana obsahuje mnoho známých struktur, které astronomové objevili již dříve, například Harvardovu/Smithsonovu Velkou stěnu obsahující kupu Coma, Herkulovu kupu a Sloanovu Velkou stěnu. V jejím středu se nachází nadkupa Boötes. Uvnitř Hoʻoleilany se pak nachází historická Boötesova prázdnota, rozsáhlá prázdná oblast ve tvaru koule.
