Biologové pracují na způsobu, jak geneticky změnit rajčata, aby vyráběla pálivé látky. Daly by se mimo jiné využívat v medicíně.
Chilli papričky neboli feferonky jsou z hlediska evoluce dlouho ztracenými bratranci rajčete. Od společného předka se oddělily přibližně před 19 miliony lety, ale stále mají společné značné množství DNA.
Zatímco rajče se vydalo cestou velkých šťavnatých plodů, které se velmi snadno pěstují, chilli se evolučně vyvíjelo zcela opačně: vytvořilo si pálivé látky, kterými odpuzuje predátory. Této látce se říká kapsaicin a právě ona je důvodem, proč si drobné papričky lidé oblíbili.
Pěstování feferonek je ale mnohem náročnější než pěstování rajčat, tomu odpovídají i ceny obou plodin. Jenže díky pokroku v moderních technikách genetických úprav je už možné, aby vzniklo rajče, které také produkuje kapsaicin, podobně jako feferonky. Že je to náročné, ale možné, nyní popsali vědci v odborném časopise Trends in Plant Science. Jejich cílem není vytvořit nějakou novou módní pochoutku (i když i to je možné), ale spíše najít způsob, jak levněji a efektivněji získávat kapsaicin a jemu příbuzné sloučeniny (tzv. kapsaicinoidy) pro komerční účely.
Kromě pálivé chuti v jídle se totiž tyto látky dají používat také pro mnoho bohulibých účelů – například pro léčbu trombózy, omrzlin, křečových žil, arytmie nebo při otravě potravinami. Jsou také hlavním zdrojem pro výrobu komerčně používaných pepřových sprejů.
Genetická cesta k novým lékům
„Vytvořit genetickou cestu pro vznik kapsaicinoidů v rajčeti by velmi ulehčilo a usnadnilo výrobu této látky, které má velmi zajímavé možnosti použití,“ komentoval výsledky studie brazilský biolog Agustin Zsögön, jehož výzkumná skupina se o tento cíl snaží. „Máme nástroje, které jsou dost silné na úpravu genomu jakéhokoli druhu; problém je, které geny vybrat a kam je přenést,“ dodal.
Pálivá chuť, kterou lidé na kapsaicinoidech oceňují, není vlastně chutí, ale reakcí organismu na bolest. Tyto látky totiž aktivují nervové buňky na jazyce, které normálně reagují na nadměrné horko. Podle vědců si feferonky tento mechanismus vyvinuly proto, aby odpuzovaly malá zvířata – a funguje to velmi dobře. Pozoruhodné je, že ptákům tyto látky vůbec nevadí. Právě ptáci totiž mohou roznášet semínka z plodů na velké vzdálenosti, a pomáhají tak s rozmnožováním feferonek.
V přírodě existuje nejméně 23 různých druhů kapsaicinoidů. Pálivost papriček je ovlivňována geny, které jsou zodpovědné za produkci těchto látek. Už starší výzkum ukázal, že rajčata mají geny nutné pro výrobu kapsaicinoidů – ale chybí jim způsob, jak tyto geny aktivovat.
„Teoreticky by se daly tyto geny využít, aby v rajčeti spustily produkci kapsaicinoidů,“ popisuje průběžné výsledky svého výzkumu Zsögön. A právě to nyní tento vědec testuje. První výsledky naznačují, že to bude složitý úkol, musí se totiž aktivovat jeden gen po druhém.
