Některé druhy včel provozují fascinující tance, pomocí nichž si vyměňují informace. Umí si tímto způsobem předávat fakta o směru i vzdálenosti k potravě, nebo o tom, zda mají zásob dost. Moderní zemědělství ale zřejmě tento starý mechanismus potlačuje.
Včelí tance se objevily asi před dvaceti miliony lety. Jde o jedinečnou formu komunikace, která nemá u jiných druhů zvířat obdoby. Teprve před nedávnem začali vědci formy a cíle tohoto tance zkoumat detailně. Popsali jeho výhody i nevýhody.
„K našemu překvapení jsme zjistili, že včelí kolonie jsou úspěšnější ve sbírání potravy, pokud netančí,“ uvedl ekolog Christoph Grüter, který na tomto projektu pracoval. Jedním z důvodů podle něj je změna prostředí způsobená člověkem. Společně s kolegy zkoumal po sedm let pomocí nejrůznějších experimentů vliv včelího tance na úspěch kolonie.
Pomocí takových tanců dokáže komunikovat asi deset druhů včel. Ale drtivá většina včel to nedokáže – přes pět stovek druhů včel nemá taneční řeč. Proto Grütera zajímalo, proč některé včely tančí a co jim to přináší. Zajímavé je, že tyto tance včelám spotřebovávají velké množství energie – mohou někdy trvat jen několik sekund, ale také až pět minut. Přitom z úlu za potravou vylétají a tedy i tance provádějí jen staré včely, většinou ty, jimž zbývá posledních 18 dní života.
Včely se chovají jinak
Během výzkumu se ukázala zcela překvapivá fakta: úly, které nemají informace z tanců, jsou aktivnější a produkují více medu než ty, které taneční řeč využívají. „Očekávali jsme, že se potvrdí, jak významná je tato komunikace tancem, ale naše výsledky byly přesně opačné,“ prohlásil Robbie I'Anson Price, hlavní autor práce. Přesné vysvětlení vědci zatím nemají, ale pracují s několika hypotézami.
Rozdíly byly přitom značné. Včely v koloniích, které neměly taneční jazyk, vyrážely na výpravy za potravou, které trvaly průměrně o osm minut déle, a dokázaly sehnat až o 29 procent více pylu než včely, které se zdržovaly tanečními výstupy.
Podle autorů práce může mít značný dopad prostředí a jeho změny způsobené člověkem. Pokud je například nedaleko od úlu jabloň, která právě kvete, pak se včelám vyplatí signalizovat tancem směr k takovému vydatnému zdroji potravy.
Ale na druhou stranu pokud je v okolí jen málo zdrojů, například květiny na balkonech nebo podél silnice, pak se včelám spíše vyplatí co nejrychleji se za tímto zdrojem vydat, dokonce i kdyby to znamenalo větší míru rizika. „Podle našeho názoru se pozorované chování dá vysvětlit především množstvím času, který tím včely uspoří,“ vysvětlují vědci.
Biologové také pozorovali, co se děje, když je tento tanec nějak narušený – včely jsou zjevně schopné posoudit význam a relevanci tance. Pokud je nějak narušený, všimnou si toho a po krátké době o něj ztratí zájem. „Naše výsledky zvyšují pravděpodobnost, že lidé vytvořili prostředí, na něž není včelí tanec příliš dobře adaptován,“ píší autoři studie v odborném časopise Science Advances.
Nyní plánují tyto pokusy a pozorování opakovat v různorodějším prostředí a sledovat, jak se výsledky liší na vesnici, v lesích, ve městech a různých druzích krajin.
