Americký ropný gigant Occidental Petroleum a kanadská začínající společnost Carbon Engineering postaví v USA zařízení, které bude ročně odčerpávat 500 tisíc tun oxidu uhličitého z ovzduší. Bude to největší zařízení na odstraňování tohoto skleníkového plynu z ovzduší na světě, až 120krát větší než současné největší zařízení využívající podobnou technologii. Agentuře Bloomberg to řekla generální ředitelka firmy Occidental Vicki Hollubová.
Slavnostní položení základního kamene zařízení umístěného v Permské pánvi, jedné z nejvýznamnějších oblastí těžby ropy v USA, se uskuteční koncem listopadu. Komerční provoz pak má být zahájen koncem roku 2024. Zařízení má firmě Occidental pomoci splnit její klimatické cíle – a v důsledku tedy také pomoci stát se USA klimaticky neutrální zemí.
Firma Occidental Petroleum plánuje do roku 2050 dosáhnout v emisích oxidu uhličitého čisté nuly. Tento pojem označuje stav, kdy vyprodukuje stejné množství CO2, jaké zase z atmosféry odstraní – její činnost by tedy na klima neměla mít žádný negativní dopad. Podle Hollubové se firma plánuje časem více zaměřit na technologii, která zachycuje emise z průmyslových zdrojů nebo z ovzduší a ukládá je hluboko pod zem než na těžbu fosilních paliv.
Společnost podle Hollubové také plánuje prodej ropy s čistými nulovými emisemi. Dosáhnout toho chce vtlačováním většího množství oxidu uhličitého do ložiska s ropou, než kolik se uvolní při její těžbě a spalování. Tento proces vytlačí z ložiska více ropy než jiné techniky.
Jak to funguje?
Při geologickém ukládání se CO2 zachycený během průmyslových výrobních procesů vtlačuje do horninových struktur hluboko pod zemským povrchem. Zde zůstane trvale uložen a nedostane se do atmosféry.
Najít a vybrat místo, kam plyn ukládat, ale není nic snadného – musí totiž splňovat celou řadu podmínek, hlavně proto, aby odtamtud opět velmi rychle neunikl zpět do atmosféry:
- Souvrství hornin musí mít dostatek drobných, milimetrových dutin, nazývaných póry, které může CO2 vyplnit.
- Póry v hornině musí být dostatečně propojené, aby byla zajištěna dostatečná propustnost. Ta je nezbytná k tomu, aby úložiště mohlo absorbovat CO2 rychlostí, kterou je do podzemí vtláčen. Při dostatečné propustnosti se plyn může rovnoměrně rozptýlit po celém úložišti.
- Nad úložištěm musí být dostatečně silná vrstva těsnicí horniny, která funguje jako „poklička“ a brání pronikání uloženého CO2 zpět na zemský povrch.
Na světě existuje spousta míst, kde se vyskytují horninové struktury splňující tyto požadavky. Většina z nich se nachází v rozsáhlých geologických útvarech označovaných jako sedimentární pánve. Právě v sedimentárních pánvích se nacházejí téměř všechna naleziště ropy a zemního plynu. Ty jsou zde nejčastěji „uvězněny“ v pískovcových, vápencových a dolomitových strukturách podobných těm, které mohou fungovat jako vhodná úložiště CO2 – právě proto je tak logické, že na ukládání plynu by se měly specializovat těžařské firmy.
Cesta z klimatické krize
S použitím těchto technologií počítají i předpovědi Mezivládního klimatického panelu IPCC. „Pokud chceme dosáhnout skutečně nulových čistých emisí a kompenzovat uvolňování CO2 z některých oblastí, bez kterých se prostě neobejdeme, pak musíme uvažovat o uhlíkově negativní technologii,“ uvedl na vědeckém fóru Knoxvillské univerzity v Tennessee David Sholl, který vede projekt Transformational Decarbonization Initiative v laboratořích v Oak Ridge.
„Tato technologie prošla naprosto úžasnými změnami – a to za pouhých posledních patnáct let. Tehdy to bylo považováno za okrajovou myšlenku, byl o to jen velmi malý zájem. Jeden z mých kolegů a já jsme tehdy společně získali, pokud víme, první federální finanční prostředky na práci na přímém sběru dat,“ ukazuje překotné změny vědec.
„Je ale úplně neuvěřitelné, jak rychle se to změnilo. Americká vláda vyčlenila miliardy dolarů na vytvoření několika center pro přímé zachycování dat ve vzduchu. A také velké firmy už teď mají zájem utrácet své peníze, aby se podílely na přímém zachytávání oxidu uhličitého,“ dodal Sholl.
