Klimatická změna se odehrává před našima očima doslova každý den a dostává do pohybu statisíce lidí. Loni se oproti roku 2021 zvýšil počet uprchlíků v Evropě o 64 procent, a to se do tohoto čísla nepočítají lidé utíkající před válkou na Ukrajině. Miliony klimatických uprchlíků, kteří podle odborných odhadů přijdou do roku 2050, zastihnou Evropu nejspíš nepřipravenou, zatím pro ně totiž ani nemá legální status, varuje Martin Rozumek, právník a ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům.
V Česku mohou hledat útočiště statisíce klimatických uprchlíků. Nejsme připraveni, varuje Rozumek
Rychle přibývající množství oxidu uhličitého v ovzduší má drastické dopady. Dlouhá sucha a nebývale prudké bouře v těchto dnech a týdnech devastují řadu zemí, kupříkladu Mosambik, Madagaskar, Niger nebo Uruguay. Niger, západoafrická země s pětadvaceti miliony obyvateli, v posledních dvaceti letech zažila devět období dlouhého sucha a pět velkých povodní.
Extrémní výkyvy počasí a tíživá ekonomická situace tam způsobily vlny násilí, neúnosně vysoké ceny potravin a hlad více než dvou milionů obyvatel. V karibském Portoriku zase hurikány ničí domy a živobytí obyvatel každý rok. Co stihnou opravit, to brzy zničí další hurikán. Není divu, že více než sedmdesát procent uprchlíků na americko-mexické hranici jsou bývalí zemědělci právě ze Střední Ameriky.
„Migrace bude stále častější reakcí na extrémní klimatické jevy, a to nejen ta mezistátní, ale také vnitřní: jen tři miliony Američanů loni přišly o své domovy v důsledku přírodních katastrof a velká část z nich se odstěhovala do klimaticky méně rizikových oblastí USA. Totéž se očekává v důsledku stoupání hladiny moří až o 1,8 metru do konce století. Do té doby se může až 13 milionů Američanů ocitnout bez domova,“ upozorňuje Rozumek.
Třeba jižní stát Louisiana podle něj přichází každou hodinu a půl o území rozlohy fotbalového hřiště. Vyšší hladina moře ale ještě silněji zasáhne asijské země – Čínu, Indii, Bangladéš, Indonésii a Vietnam, které zároveň v posledních letech staví nejvíce uhelných elektráren a příčiny klimatické změny dále posilují.
Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům
Další rekordně suchý rok v Evropě
Špatné zprávy o klimatických jevech však nevznikají jen daleko za oceány, říká Rozumek. Týkají se i Evropy. Například Německo hlásí dvanáctou rekordně teplou zimu v řadě. Znamená to nejen příjemné počasí, ale hlavně méně sněhu, a tím pádem nedostatek vláhy pro zemědělskou produkci i spodní vody.
„Francie se připravuje na další rekordní sucho a vedro, které jen v roce 2022 zabilo více než 2800 Francouzů a Francouzek. Obilnice Itálie – údolí řeky Pád – trpělo loni katastrofálním nedostatkem vody a již nyní, na konci zimy, Italové hlásí o 60 procent méně říčního průtoku oproti normálu. V Česku máme před očima třeba lesy na Vysočině, notně zdevastované teplomilným kůrovcem. Kraj byl tuto zimu v podstatě bez sněhu a zdejší běžkařské stopy zely prázdnotou. Mnoho českých regionů čeká letos další rekordně suchý rok,“ varuje Rozumek.
Novodobé stěhování národů do roku 2050
Celosvětově jsou už dnes podle Rozumka počty klimatických uprchlíků alarmující. „Světová banka odhaduje do roku 2050 exodus až 216 milionů klimatických uprchlíků, jiné předpovědi očekávají v tomtéž horizontu dokonce až 1,2 miliardy lidí v pohybu,“ dodává Rozumek. Do Česka podle něj mohou před nesnesitelnými klimatickými podmínkami prchat až stovky tisíc lidí.
V posledních deseti letech utíká před suchem, bouřemi a nedostatkem potravin každý rok 21,6 milionu klimatických uprchlíků, zejména z regionů na Blízkém Východě, v severní Africe, východní Asii a v oblasti Pacifiku. Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky se 95 procent nedobrovolné migrace vyskytuje právě v klimaticky zranitelných zemích. Z toho plyne, že konflikty, migrace a klimatická změna jsou přímo spjaté problémy.
„Mezi odborníky z akademické sféry a z Mezinárodní organizace pro migraci sice dosud převládá názor, že klimatická migrace bude spíše krátkodobého charakteru a bude probíhat v rámci konkrétních regionů, kde přírodní katastrofy nastávají, ale příklady trvalé emigrace ze Střední Ameriky či exodus Syřanů a Afghánců, v jejichž zemích působí klimatické změny obzvlášť silně, tento předpoklad nepotvrzují,“ upozorňuje Martin Rozumek. Situaci v Sýrii a Afghánistánu ještě komplikuje politická situace.
Řešení jsou složitá
Reakce na změnu klimatu a s ní spojené negativní důsledky je dle něj teoreticky jednoduchá, ale prakticky složitá: „Zahrnuje dva možné přístupy, které je nutné kombinovat. Jednak jde o snížení a stabilizaci úrovně skleníkových plynů zachycujících teplo v atmosféře (mitigace), jednak o přizpůsobení se již probíhající změně klimatu (adaptace). V případech aktuálních přírodních katastrof pak nastupuje klasická humanitární pomoc.“
Rozumek tvrdí, že zatímco mitigace je především domácí úkol, podpora adaptace a humanitární pomoc je naše zahraniční odpovědnost a měla by být intenzivně realizována v rámci rozvojových a humanitárních programů bohatých států. „Za všech okolností by měl platit princip polluters pay – znečišťovatelé platí. Klimatická změna má totiž jednu zásadní vlastnost: je velmi nespravedlivá. Způsobují ji země globálního Severu svými emisemi, trpí však převážně lidé z rozvojových zemí, kde jsou emise minimální,“ říká.
Sociální nespravedlnost se projevuje i na úrovni jednotlivých zemí, ať už jsou na tom ekonomicky jakkoli. Bohatší lidé se přizpůsobí nebo odstěhují do bezpečí, ti chudší zůstanou extrémním jevům a nedostatku zdrojů napospas.
Evropa není na příliv uprchlíků z Jihu připravená
Loni přišlo do EU nejvíce migrantů od roku 2015, a to bez započítání uprchlíků z Ukrajiny. Lidé přichází zejména z Blízkého východu, Asie a severní Afriky, kde je rychle rostoucí populace u pobřeží zasažena kombinací veder, rozšiřováním pouští a stoupající hladinou moře. Přes severní Afriku a Turecko navíc vedou současné migrační trasy, které budou v budoucnu častěji využívat právě klimatičtí uprchlíci.
Evropa už vynaložila miliardy eur na zdi a ploty, které vydají dle serveru Politico zhruba za 12 berlínských zdí. Podle posledních navržených postupů tak EU zůstane u dlouhých a drahých azylových řízení, stavění detencí nebo hlídání hranic drony. A budou se opakovat tragédie jako únorové ztroskotání lodi s migranty u italské Kalábrie, kdy zahynulo přes osmdesát lidí, včetně třiceti dětí mladších dvanácti let.
„Místo nefunkční represe na vnějších hranicích EU je nutné investovat výrazné finanční prostředky do postižených regionů a do adaptace klimatickými katastrofami sužovaných zemí a lidí. A i migrace samotná musí začít být chápána právě jako forma adaptace na klimatické změny,“ upozorňuje Rozumek.
Vývoj otevřenosti vůči klimatickým migrantům ale podle něj nevypadá příliš nadějně. Velké konference jako COP27 zatím problematiku spíše ignorují, Švédsko, které právě předsedá Radě EU, zavedlo na domácí frontě restriktivnější migrační politiku.
Česko jako rekordní znečišťovatel
Rozumek říká, že v případě Česka, které patří s 35 procenty nad průměrem EU k největším producentům škodlivých emisí na jednoho obyvatele na světě, to znamená přestat bránit fosilní technologie minulých století, jít příkladem v drastickém snižování uhlíkové stopy a finančně a technologicky přispívat na adaptaci vládám a lidem žijícím ve zranitelných oblastech.
„Klimatická změna a její důsledky by se také měly kromě programů vlád stát součástí školního kurikula tak, aby nastupující generace chápaly svůj díl odpovědnosti a nutnost solidarity. Studentská hnutí za klima, více či méně radikální klimatické akce mladých lidí nebo klimatické žaloby, které se snaží zvrátit trvající netečnost politiků, jsou vlastně velkou nadějí do budoucna, že lidé složitá budoucí desetiletí zvládnou,“ uzavírá odborník.