Sledi v Baltu jsou drobné, plankton konzumující rybky. Teď ale rybáři upozornili biology na novou populaci, která má mnohem větší těla, a navíc se živí jinými rybami.
Baltské moře ještě před pouhými osmi tisíci roky vůbec neexistovalo. Právě díky jeho novosti zde probíhá spousta zajímavých evolučních procesů. Teď švédští vědci popsali vznik nového druhu sledě, který se geneticky, chováním i vzhledem liší od ostatních.
Sledi jsou drobné stříbřité rybky, kterým se říká také herinkové. Světovými oceány jich plave obrovské množství: v jediném hejnu mohou být až čtyři miliardy zvířat. Zásadní jsou i pro lidstvo jako zdroj kalorií. Nový výzkum ukazuje, jak „zběsile rychlé evoluce“ jsou tito tvorové schopní.
Sledi hrají klíčovou roli v ekosystému. Fungují jako kritický článek mezi planktonem a dalšími organismy, jako jsou dravé ryby, mořští ptáci, mořští savci a lidé. Zjednodušeně: sledi žerou plankton, větší predátoři žerou sledě. Už dřívější studie ukázaly, že různé populace sleďů se geneticky odlišují s tím, jak se adaptovaly na tamní podmínky.
Sledi žijící v Baltu se přizpůsobili nejen tamnímu klimatu, ale zejména méně slanější vodě. Už švédský přírodovědec Carl Linné je popsal v 18. století jako poddruh sledě obecného, který většinou obývá Atlantik. Baltský sleď je mnohem menší a má méně tuku než sleď atlantský. Jenže nedávno biologové zjistili, že v Baltském moři žijí sledi, kteří tomuto popisu odporují.
„Jsou skoro dvakrát větší než ti normální. Třou se vždy těsně před polovinou léta,“ zaslechli vědci opakovaně od rybářů na sever od švédského města Uppsala. Zaujalo je to natolik, že se rozhodli zprávu prozkoumat. A netrvalo dlouho a zjistili, že to není žádná pohádka, ale čistá pravda.
„Když jsem se dozvěděl, že místní obyvatelé znají specifickou populaci velmi velkých baltských sleďů, která se rok co rok tře ve stejné oblasti, rozhodl jsem se odebrat vzorky a prozkoumat jejich genetickou výbavu. Teď víme, že se jedná o geneticky jedinečnou populaci, která se musela v Baltském moři vyvíjet stovky, ne-li tisíce let,“ uvedl Leif Andersson z uppsalské univerzity, který studii vedl.
Nečekaný predátor
Vědci provedli pečlivou analýzu těl sleďů, způsobu jejich růstu, obsahu tuku a přítomnosti znečišťujících látek v životním prostředí. Narazili na něco, co nečekali: velcí sledi měli často dost poškozené žábry. Když to badatelé analyzovali, dokázali přijít jen s jediným logickým vysvětlením. Jde o důkaz, že se s z požíračů planktonu stali predátoři.
Za poškození žaber může zřejmě koljuška tříostná, která se stala oblíbenou kořistí predátorských sleďů – jenže její trny, které má právě na ochranu před agresory, jim při lovu škodí. To později potvrdila další analýza, která prokázala, že v žaludcích baltských sleďů se zbytky právě těchto rybek opravdu nacházejí.
Dalším zjištěním bylo, že velcí sledi měli výrazně vyšší obsah tuku a výrazně nižší obsah dioxinů, problematických znečišťujících látek, jimiž je Baltské moře znečištěné. Obě tato pozorování a mnohem rychlejší růst odpovídají přechodu na rybí stravu. Relativně nízký obsah dioxinů činí tohoto baltského sledě živícího se rybami zajímavým pro lidskou spotřebu, dodávají autoři studie.
Sledí evoluce
Jednou ze zajímavých otázek je, proč se rybožraví sledi vyvinuli právě v Baltském moři, když v Atlantském oceánu se nic takového nestalo. Baltské moře je velmi mladá vodní plocha a je mnohem méně slané než oceány, takže se ho podařilo kolonizovat jen malému množství rybích druhů.
„Předpokládáme, že rybožraví sledi v Baltském moři se vyvinuli díky nedostatečné konkurenci jiných dravých ryb, například makrel a tuňáků, které se nevyskytují tam, kde nacházíme rybožravé sledě. Tito sledi tak využívají nedostatečně využitý zdroj potravy v Baltském moři,“ dodává Andersson.
