Místo, které dalo světu důkaz, že klimatická změna je spojená s lidskou aktivitou, může zaniknout. Administrativa prezidenta USA Donalda Trumpa totiž už podle všeho nepočítá s dalším financováním observatoře na sopce Mauna Loa na Havaji.
Mauna Loa je největší sopka na světě. Její základna měří v průměru 120 kilometrů, na výšku má přes čtyři kilometry a její výška od mořského dna až k vrcholu činí asi deset kilometrů. A současně je to jedno z nejdůležitějších míst pro světový výzkum klimatu.
Má totiž ideální polohu: vítr sem přináší vzduch z celé severní polokoule, díky čemuž si vědci vulkán už před desítkami let vybrali pro měření množství skleníkových plynů v atmosféře. Pro klimatologii je tedy nepostradatelná – přesto o ni svět může přijít.
Podle deníku New York Times (NYT) totiž rozpočet navržený americkým prezidentem Trumpem znamená konec nejen této observatoře, ale i dalších tří, které mají podobně důležitou roli při výzkumu skleníkových plynů – jedné na Aljašce, další na Americké Samoe a poslední na geografickém jižním pólu. V podstatě by to podle deníku představovalo ukončení výzkumu klimatu a jeho změn v Národním úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA), pod nějž observatoře spadají. Trumpem navržený rozpočet by znamenal uzavření všech čtyř stanic, čímž by Spojené státy přišly o možnost sledovat skleníkové plyny od pólu k pólu. Pracoviště přitom nelze snadno nahradit.
Díky měření na Mauna Loa vznikl jeden ze základů moderní klimatologie, takzvaná Keelingova křivka. Jde o grafické znázornění průměrné globální koncentrace oxidu uhličitého v zemské atmosféře od roku 1958. Charles David Keeling jako první prokázal, že koncentrace skleníkových plynů se zvyšuje v důsledku změn ve využívání půdy a spalování fosilních paliv. Křivka vykazuje charakteristický kolísavý roční průběh, který odráží vegetační cyklus severní polokoule. Na jaře a v létě (na severu) převažuje příjem CO2 rostlinami, což se projevuje poklesem koncentrace – s časovým zpožděním v závislosti na místě měření. Na podzim a v zimě vegetace naopak více CO2 uvolňuje, než přijímá, což vede ke zvýšení koncentrace tohoto plynu.
„Je to upřímně řečeno nepředstavitelné,“ uvedla pro NYT emeritní klimatoložka z Washingtonské univerzity a bývalá prezidentka Americké geofyzikální unie Lisa Graumlichová. „Mnoho vědeckých výstupů, které vytváříme, je neuvěřitelně složitých, ale tento záznam je něco, co lze snadno pochopit,“ tvrdí.
Datová temnota
Observatoř je součástí celosvětové sítě stanic, které monitorují atmosféru. Výzkum prováděný v těchto laboratořích umožňuje vědcům vyhodnocovat změny v dlouhodobém horizontu, zjišťovat, co je jejich příčinou, a lépe předpovídat extrémní jevy, jako jsou vlny veder, sucha a povodně. Stanice také pomáhají expertům zjistit, která klimatická opatření (ne)fungují a zda se globální oteplování zrychluje.
Podle Graumlichové nedává smysl, aby lidstvo o tato data přišlo, když náklady na jejich pořízení nejsou vysoké. I kdyby další vláda znovu observatoř obnovila (což prý není tak snadné, jak by mohlo vypadat), byl by několikaletý výpadek údajů podle vědců zásadní.
Na těchto datech je totiž důležité to, že se shromažďují pravidelně, každý den, už sedmdesát roků. Podle bývalého šéfa NOAA Ricka Spinrada se to dá srovnat s preventivními prohlídkami u lékaře: když na ně člověk chodí pravidelně a nechává si měřit tlak a dělat krevní testy, tak se snadno odhalí nějaké negativní změny. Když někdo ale k doktorovi nejde pět let, může už v jeho těle růst nádor.
Totéž podle něj platí i pro „zdravotní prohlídky planety“, a právě ty Mauna Loa poskytuje. Průměrná koncentrace oxidu uhličitého, který je jednou z hlavních příčin klimatických změn, se rychle zvyšuje, což vyvedlo přírodní systémy planety z rovnováhy. Záznamy z Mauna Loa ukazují, že se koncentrace zvýšila z 316 na více než 430 částic na milion částic v atmosféře.
Údaje z Mauna Loa podle Graumlichové navíc přinesly první důkazy , že za změnu klimatu je zodpovědný člověk.
Ukončení federálních programů
NOAA žádost o komentář do zmíněného článku New York Times odmítla s tím, že se agentura k rozpočtu nevyjadřuje. Škrty jsou ale v souladu s tím, že Trumpova administrativa odmítá rizika globálního oteplování a ukončuje federální programy, které mají snižovat emise, jež planetu ohřívají.
Přestože i jiné země a vědecké organizace měří skleníkové plyny a zemskou atmosféru, a to jak prostřednictvím sítí pro odběr vzorků ovzduší, tak i specializovaných měřicích laboratoří, observatoře a programy NOAA jsou mezinárodně nedocenitelné a složitě nahraditelné.
Vědci na Mauna Loa a dalších observatořích sledují také metan, další skleníkový plyn, který je krátkodobě mnohem silnější než oxid uhličitý, a také oxid dusný, aerosoly a látky poškozující ozonovou vrstvu. Monitorují výskyt sazí a dalších znečišťujících částic v ovzduší a sledují změny slunečního záření, počasí a větrných podmínek.
