Věda znala houbu přezdívanou „Tutanchamonova kletba“ jako nebezpečnou, zejména archeologům totiž způsobovala vážné nemoci. Teď ale biologové popsali její doposud neznámé vlastnosti, které by se daly využít v medicíně.
Když se v listopadu roku 1922 otevřel po třech tisícovkách let vstup do hrobky faraona Tutanchamona, vypravilo se dovnitř více lidí. A řada z nich, konkrétně osm, do několika let zemřela. Prvním, kdo slavné „Tutanchamonově kletbě“ podlehl, byl britský hrabě z Carnarvonu, který výpravu platil.
Za některá z úmrtí byla podle pozdějších výzkumů zodpovědná plíseň, jejíž spory archeologové v hrobce vdechli. Prokázalo se to o padesát let později, kdy se něco podobného stalo v Polsku, když zemřelo deset z dvanácti vědců, kteří vstoupili do hrobky středověkého vládce Kazimíra IV. Právě tam dokázali už experti identifikovat i původce této „neviditelné“ smrti. Ukázalo se, že jde o houbu, která se latinsky jmenuje Aspergillus flavus.
Česky se jí říká kropidlák žlutý a je spojená jednak s tím, že vytváří rakovinotvorné alfatoxiny, ale také způsobuje smrtelné plicní onemocnění nazývané aspergilóza, které někdy postihuje i rohovku, vnější ucho, nosní klenbu nebo napadá plicní a mozkové tepny. Právě ta připravila o život polské i egyptské archeology. Jenže vědci teď zjistili, že může tato houba mít i pozitivní účinky.
Léčivé molekuly
Biochemici totiž nedávno v kropidláku objevili molekuly, jež teď upravili a vytvořili z nich sloučeninu, která je překvapivě účinná proti leukemickým buňkám. Jedná se o skupinu molekul známou pod zkratkou RiPP. U hub jsou poměrně vzácné a vědci zatím úplně nerozumí tomu, jak u nich vznikají. Protože jde o komplexní látky, je složité popsat, jak je houby vytvářejí. Právě tato složitost jim ale dává unikátní schopnosti – a to včetně těch protirakovinných.
Tento efekt byl pozorovatelný u neupravených RiPP, ale když je vědci ještě vylepšili, získaly tak ještě mnohem silnější účinnost. Po prvních testech se zdá, že jsou srovnatelné s těmi nejmodernějšími léky proti leukémii cytarabinem a daunorubicinem, které byly teprve nedávno schválené úřady.
Podle autorů práce samozřejmě není možné nasadit tyto látky do praxe tak brzy po jejich objevu, ale prý se vyplatí do dalšího výzkumu investovat, aby se tyto znalosti prohloubily, a látky se pak daly v praxi opravdu využít. Výzkum také pomáhá odkrýt potenciál hub, který je zatím ve srovnání třeba s bylinkami nedostatečně prozkoumaný.
