Vědci celého světa se snaží přijít na to, jak se bude vyvíjet pandemie nového koronaviru. Velkou studii, která popisuje tři nejpravděpodobnější scénáře, představil tým známého epidemiologa Michaela Osterholma z Minnesotské univerzity. Ve hře je podle něj návrat viru ve slábnoucích vlnách, propad do ještě hlubší pandemie po vzoru španělské chřipky nebo trvalé a nevyzpytatelné lokální údery.
„Říjen 2020 bude úplně jiný, než byl říjen 2019,“ uvedl nedávno virolog Amesh Adalja z Univerzity Johnse Hopkinse. A podle práce Osterholmova týmu se to bude týkat i října 2021. V žádném z tří zvažovaných scénářů totiž nemoc COVID-19 do té doby ze světa nezmizí, protože proti ní neexistuje dostatečná imunita.
Podle profesora Osterholma je svět ještě na míle vzdálený tomu, aby vůči viru bylo lidí imunních dost, a odhaduje, že na celém světě je takových lidí maximálně pět procent. „Tenhle virus se bude populacemi dále šířit, bude to běh na dlouhou trať,“ myslí si.
Všechny tři scénáře, které Osterholmův tým představil, se od sebe značně liší. O viru a jeho vlastnostech totiž vědcům stále chybí dostatek informací; počínaje tím, jak moc mu škodí teplé počasí, přes to, jak moc se šíří třeba mezi dětmi, až po to, jaké strategie proti němu nejlépe zabírají.
Všechny projekce se také dívají do budoucnosti až do konce roku 2022 – to je podle autorů studie realistický odhad, kdy se mohou objevit v dostatečném množství očkování pro stovky milionů a miliardy osob.
První scénář: Vlnka za vlnkou
Podle studie momentálně vrcholí první vlna, v řadě zemí je už za vrcholem. Během následujících dvou let ji budou následovat další vlny: výrazně menší, ale pravidelné a opakující se. V porovnání se současnou pandemií budou poloviční a lišit se mají podle regionů a ročních období, zřejmě nejsilnější budou v době chřipek a dalších sezonních chorob.
V tomto scénáři velmi záleží na reakci států, tedy na množství testů a rychlosti přístupu politiků i epidemiologů – ale také na pouhém štěstí. Obrovský dopad totiž mohou mít zejména takzvaní superšiřitelé, kteří jsou schopní přenést nemoc na obrovské množství dalších osob.
Teplo a vlhko sice virus opravdu na površích předmětů zabíjí, ale v létě stále bude k dispozici dostatek mezilidských kontaktů mezi nakaženými a těmi, kteří jsou schopní se novým koronavirem nakazit. Už jen proto, jak snadno se virus šíří – nejen na površích, ale kýcháním, kašláním i pouhou řečí.
„Mezi vědci panuje shoda, že klima zřejmě nebude v létě 2020 mít podstatný vliv na potlačení COVID-19 – máme totiž populaci, která je téměř celá virem zranitelná,“ dodává bioložka Marta Shocketová z Kalifornské univerzity v Los Angeles. Sezonní vlivy podle ní i mnoha dalších expertů nebudou silné.
Epidemiolog Mark Lipsitch z Harvardu, který se na nové studii podílel, odhaduje, že během léta se nakažlivost viru sníží asi o dvacet procent. „Je to podobné jako u ostatních čtyř koronavirů, které na člověka útočí, a není to dost na to, aby to šíření viru zastavilo. Jen ho to zpomalí,“ uvedl vědec pro odborný web JAMA.
Neopominutelná je podle epidemiologů i osobní zodpovědnost jednotlivců: jak moc se budou ochotní omezovat, jak dobře si budou mýt ruce nebo nakolik se budou dlouhodobě shromažďovat ve znovuotevřených místech s vysokou koncentrací lidí – například v nákupních centrech. Hygienické návyky přitom není schopná predikovat ani ta nejlepší epidemiologická studie.
Podle řady epidemiologů a dalších expertů na medicínu by podobný scénář znamenal, že se nošení roušek na veřejnosti stane v podstatě samozřejmým a dlouhodobým. A když se začne počet nakažených zvyšovat, budou se společně s tím tato opatření zpřísňovat – rozhodně přibude práce z domova, méně se budou používat hromadné dopravní prostředky a lidé budou méně navštěvovat lékaře.
Díky těmto opatřením se reprodukční číslo podaří srazit pod 1, což znamená, že se epidemie přestane šířit, ale s uvolněním opatření se vlna začne zase zvedat. Tyto cykly se budou podle Osterholmova modelu opakovat, dokud nebude promořená většina populace nebo se neobjeví očkování. „Neustále to lidem opakuju: tahle pandemie nezmizí s touto vlnou,“ dodává profesor Osterholm.
Druhý scénář: Opakování historie
V březnu 1918 svět poprvé zasáhla vlna španělské chřipky. Byla poměrně mírná a v létě rychle opadla, takže se zdálo, že nemoc zmizela. O šest měsíců později se ale vrátila s mnohem větší silou. A pak přišla ještě jednou, na začátku roku 1919, a potom pandemie skončila.
Velmi podobně se chovaly i další chřipkové pandemie v letech 1957 a 1958 i epidemie prasečí chřipky roku 2009 a druhý scénář předvídá právě takový vývoj: na konci léta se COVID-19 vrátí v mnohem větší síle než na jaře, během podzimu způsobí značné utrpení a pak se pomalu vytratí – bude jím trpět vždy jen malé množství lidí.
Příčinou tohoto scénáře bude jednak obrovské množství nakažených během druhé vlny, která by měla vyvrcholit v říjnu, takže se populace začnou přibližovat ke kolektivní imunitě. Tato druhá vlna by ale podle Osterholma měla sílu tsunami – zdravotnické systémy by se téměř jistě zhroutily.
Přestože by se nemocnice i státy na příchod této vlny připravovaly, ani to by nestačilo. Pokud by se k tomu přidala ještě nepříznivá chřipková sezona, bylo by to podle epidemiologů tragické. Tato vlna by se dala zkrotit jen opatřeními ještě silnějšími, než letos na jaře zavedly Itálie nebo Španělsko.
Po této tsunami by se zřejmě nový koronavirus přidal k dalším čtyřem lidským koronavirům, které kolují populací – objevoval by se jen v malém množství, takže už by nevznikaly epidemie.
Třetí scénář: Věčný virus
Třetí scénář ukazuje, že epidemie COVID-19 budou vypukávat neustále, v různých městech a v různých zemích.
Vlny budou přicházet zřejmě v podobě jedné táhlé pomalé a velmi dlouhé vlny, která se nikdy pořádně nezvedne, ale na některých místech bude silnější, a bude tedy i náročnější ji zpomalit. Tímto způsobem nikdy žádná pandemie nakažlivé nemoci, jako je chřipka, neprobíhala, ale COVID je jiný a podle epidemiologů existují dva důvody, proč by se právě takto mohl zachovat.
Jeden z nich je čistě biologický: až na SARS a MERS se lidstvu nikdy nepodařilo ostatní koronaviry nějak omezit, dál cirkulují populací a nikdy nezmizí. Druhý důvod je společensko-ekonomický: je otázkou, zda je jakákoliv země schopná a ochotná snášet podobné bezprecedentní zastavení svého chodu, jaké v posledních měsících zavedla většina vlád na světě.
Lidé budou méně ochotní opět ustupovat, vlády budou méně schopné taková nařízení vyžadovat – virus a jeho epidemie tedy mohou přicházet v podobné úrovni, jako je ta současná, po velmi dlouhou dobu.
Omezení mohou být méně přísná než ta současná i z dalších důvodů. Lékaři vědí o nemoci mnohem více než před dvěma měsíci, epidemiologové lépe chápou, jak se virus šíří, a také se objevují první způsoby, jak snižovat úmrtnost této choroby (o některých lécích nemluvě). Například remdesivir podle prvních klinických studií snižuje dobu léčení asi o třetinu, což by mohlo výrazně pomoci s tím, aby nebyly přehlcené nemocnice.
Možná tu tedy sice bude více nemocných než nyní, ale bude to lépe tolerováno, když se virus bude šířit méně explozivně a bude zabíjet méně osob.
Který z těchto tří scénářů je nejvíce pravděpodobný? Profesor Osterholm pro odborný časopis STAT přiznal, že na tuto otázku nezná odpověď: „Tenhle virus se řídí podle vlastních plánů. Ale už za pár měsíců budeme moudřejší.“
