Devadesátiletý Wally Conron pracoval v osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století jako kynolog v Austrálii. Byl součástí týmu, který jako první vyšlechtil křížence mezi pudlem a labradorským retrívrem. Tento kříženec se nazývá labradoodle, což by se dalo do češtiny přeložit jako pudlador nebo labrapudl.
V rozhovoru pro stanici ABC prohlásil, že toho lituje, protože tím odstartoval trend, vedoucí k nejrůznějším plemenům na zakázku. „Otevřel jsem Pandořinu schránku a vypustil z ní Frankensteinovo monstrum,“ uvedl.
Prohlásil, že je mu líto, že svou prací pro Guide Dogs Victoria, která vedla ke vzniku labradoodla, vydláždil cestu pro „neetické, bezohledné lidi“, kteří teď šlechtí psy bez ohledu na to, jaké to bude mít důsledky pro zdraví psů nebo jejich potomků. Podle Conrona se tento problém týká i samotných labradoodlů, kteří jsou podle něj „buď šílení, nebo mají dědičný problém“, přičemž zdravých příkladů úspěšného křížení tohoto plemene je podle něj jen nesmírně málo.
Zkušený šlechtitel se domnívá, že v křížení dnes lidé už zašli příliš daleko a důsledky jsou pro psy značně negativní, přičemž se projevují zejména v pozdějších generacích. Největší znepokojení u něj vyvolal nový hybrid rotvajlera a pudla, jemuž se říká Rottle nebo Rottie-Poo.
Proč vznikl pudlador
Původním Conronovým cílem, když stvořil tohoto křížence, byl pes pro konkrétní výjimečnou situaci. Oslovila ho totiž slepá žena z Havaje, jejíž manžel trpěl alergií. Potřebovala vodícího psa, který by kombinoval vlastnosti psa vhodného k postiženým a potřebným osobám se zvířetem, jehož srst je co nejpodobnější ovčí vlně a je tedy vhodná i pro lidi vnímavé na psí alergeny v srsti.
Výsledkem experimentu byla tři štěňata, přičemž jedno z nich opravdu mělo srst nevyvolávající alergii. Putovalo pak na Havaj ke své majitelce. Protože zbylá dvě štěňata nikdo nechtěl, nechal Conron napsat PR oddělení zprávu o svém výzkumu. Nečekal ale, jak moc se jeho myšlenka zalíbí: pudladoři se začali rychle stávat oblíbenými, zejména v Austrálii, ale pak se šířili dál na další světadíly.
Conron tehdy ani neřešil vzhled tohoto psa, ani ho nenapadlo, že by se mohl stát populárním. Co způsobil, mu došlo během několika dní, když se ukázalo, jak obrovská vlna zájmu o křížence se zvedla. „Šel jsem k našemu šéfovi a řekl jsem mu, že jsem stvořil monstrum.“ Už tehdy také chtěl, aby se s tím něco udělalo a že by se měla situace nějak kontrolovat – například tím, že by si nechali jméno patentovat, aby se tím šíření kříženců zpomalilo.
Labradoodle dnes
V současné době se tito kříženci rozšířili po celém světě. Jsou zatížení množstvím genetických vad, řada jedinců je náchylná na nejrůznější dědičná onemocnění. Mezi ty nejzávažnější patří dysplazie kyčelního kloubu nebo dysplazie loketního kloubu, ale objevují se u nich také problémy s očima.
Před takovým křížením varuje řada expertů, pro CNN ho kritizoval například Colin Tennant z Velké Británie: „V podstatě se tady slepě kříží a mění genetika linie, aniž by se znaly následky.“ Nemá problém s křížením různých plemen psů obecně, ale varuje před křížením unáhleným a bezohledným. Ti, kdo se o to pokoušejí, by měli být rozumní, vybavení dostatkem znalostí a měli by věnovat pozornost psímu zdraví.
