Největší zaledněná jeskyně na Slovensku – Dobšinská – má délku 1388 metrů. Přestože je zde průměrná roční teplota jeden stupeň Celsia pod nulou, i na ni má vliv globální oteplování. Výzkumníci složitý systém zkoumají a snaží se zjistit, jaká je budoucnost jeskyně.
Skončí Dobšinská ledová jeskyně bez ledu? Slovenští vědci zkoumají, jaký vliv na ni má změna klimatu
Studená díra. Pod touto přezdívkou bylo lidem známé chladné, mohutné ústí jeskyně v masivu kopce Duča od té doby, co se sem dostali. Oficiálně ale Dobšinskou ledovou jeskyni „objevili“ až roku 1870 náhodou tři muži – a už rok poté se stala tato přírodní památka vyhledávaným turistickým cílem. Už na konci devatenáctého století ji osvětlili nejprve Bunsenovými plynovými hořáky a poté dokonce elektřinou.
Led lákal tisíce turistů, kteří si tam až do konce druhé světové války dokonce chodili i zabruslit. Jenže podle nového výzkumu slovenských vědců se možná nad slávou jeskyně zapsané od roku 2000 na seznamu světového dědictví UNESCO smráká.
Vědci ze Slovenské akademie věd totiž provedli podrobný průzkum jeskyně, který měl odhalit, jestli na množství ledu v jeskyni nemá negativní vliv změna klimatu. Dalo by se to totiž očekávat – čím tepleji je, tím více led taje. Jenže toto místo má řadu velmi specifických podmínek: jeskyně se totiž vyznačuje téměř statickým prouděním vzduchu, které udržuje těžší a chladnější vzduch stabilní v celém objemu prostoru.
Výzkumníci porovnávali historická data o množství a síle ledové vrstvy. První přesná data pocházejí z roku 1995, kdy vědci vlastnosti ledu změřili pomocí georadaru. Od roku 2011 se pak provádějí měření pravidelně. Nový výzkum ukázal, že za posledních dvanáct let došlo v některých částech jeskyně k úbytku ledu o jeden až dva metry, ale jinde se naopak zvětšil. Celková síla ledu je přitom až 25 metrů. Podle vědců se dynamicky vyvíjí, reaguje na sezonní změny, pohybuje se, taje, roste, sublimuje.
Například v sezoně 2019/2020 ubylo v Malé síni (blíže k východu z jeskyně) 127 metrů krychlových ledu, ale naopak ve Velké síni přibylo 84 metrů krychlových.
Vědci si povahy těchto změn sice všímali, podle Slovenské akademie věd se ale systematicky nedokumentovaly. V době objevu byla například zaledněná i vstupní část jeskyně, kde dnes led není. To bylo způsobeno úpravou vstupního prostoru a stavem vegetace. Naopak souvislá několikametrová vrstva ledu se v současnosti nachází ve spodních částech jeskyně, které v době objevu zaledněné nebyly. Na změny má podle výzkumu nepochybně vliv i člověk, a to jak přítomnost návštěvníků, tak i technický provoz. Negativní vlivy ale jsou zmírňovány přísným sezonním návštěvním řádem či technickými úpravami osvětlení.
Jaká je budoucnost jeskyně, není jasné
„Přestože monitoring ledu zatím není dlouhodobý, lze konstatovat, že stav ledu v jeskyni je prozatím stabilní,“ popisují vědci, přičemž to stejné potvrzují i dlouholetí průvodci a pracovníci, kteří při výzkumu uváděli, že zatím nedošlo k žádným dramatickým změnám.
Dobšinská ledová jeskyně má tu výhodu, že se nachází v severní části Slovenského ráje, která patří k nejchladnějším lokalitám na Slovensku až do nadmořské výšky tisíc metrů, a to i z dlouhodobého klimatického hlediska. Například v zimě 2023/2024, která je obecně velmi mírná, zaznamenala nejchladnější lednový den na celém Slovensku stanice Veľká Poľana na nedaleké náhorní plošině Glac s hodnotou minus 26,4 stupně.
„Nicméně v důsledku kratších zim, mírnějších zim s klesajícím počtem velmi chladných dnů, zkracujících se řad chladných dnů, chudší sněhové pokrývky, vydatnějších letních srážek a také vlivu cestovního ruchu může v dlouhodobém horizontu s určitým zpožděním dojít ke změnám v dosud stabilním podzemí,“ varují vědci z Akademie věd. Proto je podle nich nutné podrobné a dlouhodobé sledování ledových ploch.