Lidské jazyky se od sebe významně liší. Vědci teď prokázali, že tato odlišnost se otiskuje i do vnitřní struktury mozku rodilých mluvčí.
Rodný jazyk tvaruje mozek. Vědci popsali rozdíl mezi němčinou a arabštinou
Pomocí jazyka lidé popisují svět. Ale současně má jazyk možná i jiné vlastnosti – některé hypotézy tvrdí, že struktura konkrétní řeči mění způsob, jak její uživatelé vnímají okolní realitu. Například některé jazyky původních obyvatel Ameriky mají méně výrazů pro válku, což je podle této úvahy činí mírumilovnějšími. Reálné údaje tyto předpoklady ale vždy nepotvrzují, proto jsou hypotézy sporné.
- Sapirova–Whorfova hypotéza říká, že pojetí reálného světa je vystavěno na jazykových zvyklostech konkrétní dané komunity, které pak předurčují určitý výběr interpretace reality.
S touto slavnou jazykovědnou teorií přišel americký strukturalistický lingvista Edward Sapir ve 30. letech 20. století.
Teď ale přišly technologie, které jsou schopné v lidském mozku sledovat, co se děje, když člověk myslí nebo mluví. Právě to, konkrétně takzvanou rezonanční tomografii, využil tým německých vědců z Institutu Maxe Plancka. Jazykovědci tvrdí, že díky tomu prokázali, že důsledky učení se odlišným jazykům jsou jasně viditelné ve struktuře mozku.
Autoři studovali změny mozku u 47 rodilých mluvčích němčiny ve věku 19 až 34 let a stejného počtu lidí, kteří měli jako mateřský jazyk arabštinu. Všechny účastníky experimentu spojovalo vnejméně středoškolské vzdělání - většina měla vysokoškolské vzdělání v oboru právo - a fakt, že ovládali jen jediný jazyk – svůj mateřský. Účastníci byli vysoce vzdělaní, ale všichni mluvili pouze jedním jazykem. Aby vědci omezili další zavádějící faktory, byli všichni účastníci praváci.
Vliv přísudků a směru čtení
„Lidé, jejichž mateřským jazykem byla arabština, měli silnější propojení mezi levou a pravou hemisférou než mluvčí němčiny,“ popsali vědci, kteří výsledky vydali v odborném časopise NeuroImage. Rodilí mluvčí němčiny měli ale zase vnitřně propojenější jazykové sítě levé hemisféry. Jak je to možné a co to vlastně vědcům o lidech a jazycích říká?
Podle autorů se dají tato rozdílná uspořádání mozků vysvětlit tím, že němčina má velmi složitou skladbu (syntax), jež je plná komplikovaných souvětí, části přísudku jsou rozeseté napříč větami a obecně má tvoření vět v této řeči spoustu pravidel a zákonitostí. To vyžaduje mnoho propojení v levé hemisféře mozku, která je spojována s abstraktním a analytickým myšlením, výpočty a jazykovými schopnostmi.
Naopak arabština má složitou stavbu sloves, která mají kromě nám známých předpon a přípon také takzvané vpony (infixy), tedy prvky, které se přidávají doprostřed slova.
Vliv může mít i fakt, že stejně jako ostatní semitské jazyky se arabština čte zprava doleva, což aktivuje pravou i levou mozkovou hemisféru stejnou měrou. Indoevropské jazyky, jako je němčina, které se čtou zleva doprava, jsou mnohem více zaměřeny na levou hemisféru. Lidé i zvířata podle starších výzkumů vytvářejí častěji řady (a tedy i věty) zleva doprava. Pokud je postup opačný, může to vyžadovat zapojení center, která v levé hemisféře nejsou tak silná – a zapojit se tedy musí i pravá polovina mozku.
Tyto změny jsou jasné a na přístrojích dobře viditelné, vědci ale zatím neví, zda mohou mít také jiné dopady – například na uvažování, city nebo zpracování informací.
Zákoutí mozku
Díky mnoha starším studiím se ví, že zapojování určitých oblastí mozku vede k posilování spojení v nich, a tedy k jejich zesílení. Důsledkem je efektivnější mozek, který se více zaměřuje na danou činnost.
Tato dodatečná spojení by podle této studie mohla mluvčím určitého jazyka usnadnit učení se dalším jazykům, které sice nemusí být podobné, ale využívají ve velké míře stejné oblasti mozku. Mohou také pomáhat při učení se dalším dovednostem, které podobně využívají tyto oblasti mozku.
Autoři výzkumu by chtěli v tomto ponoru do jazykových center v mozku pokračovat v navazujících studiích. Zajímá je teď, jak moc mozek využívá tato propojení vybudovaná v mládí, když se člověk musí naučit nový jazyk v dospělosti.
Vědci proto budou sledovat mozkové propojení arabských přistěhovalců, kteří se začínají učit němčinu. Některé předchozí výzkumy totiž naznačují, že jazyky naučené v dospělosti, a možná i druhé jazyky naučené v dětství, jsou zpracovávány v jiných částech mozku než systém rodného jazyka.