Shodnout se na tom, co je zelená a co už modrá, je mnohdy nemožné i pro manželské páry, které společně žijí desítky let. Není divu, že řada jazyků tyto barvy ani nerozlišuje. Vědci teď poprvé detailně popsali, které řeči obě barvy nerozlišují - a také proč, přičemž dominantní roli hraje poněkud překvapivě sluneční svit.
Řada jazyků nerozlišuje mezi modrou a zelenou barvou. Lingvisté vysvětlili proč
Barvy se vyskytují ve spojitém spektru - červená přechází z oranžové do žluté, zelená do tyrkysové a pak do modré. Lidské jazyky ale s tímto fyzikálním spektrem nakládají velmi odlišnými způsoby: některé mají samostatná slova pro „zelenou“ a „modrou“, jiné ale obě tyto barvy spojují dohromady, do jedné barvy. A některé se dokonce s termíny pro unikátní barvy téměř vůbec neobtěžují.
„Otázkou je, proč?“ ptá se evoluční lingvista z Lumière University v Lyonu Dan Dediu, který se svými kolegy našel důkazy pro nečekanou odpověď.
Lidé, kteří jsou více vystaveni slunečnímu světlu, častěji mluví jazyky, které spojují zelenou a modrou barvu dohromady, a to pod pojmem, který lingvisté nazývají „grue“. Lyonský tým se domnívá, že jde o důsledek celoživotního vystavení světlu; hodně slunečního světla způsobuje stav zvaný „brunescence čočky“, a ten ztěžuje rozlišování obou odstínů.
Alternativní výklady
Podle spoluautorky studie Asify Majidové, psycholožky z University of York, je to sice velmi zajímavé a nadějné možné vysvětlení, nicméně jen jedno z mnoha.
Alternativní hypotézy mají původ především v životním prostředí. Jedna z nich například říká, že se u lidíí žijících u velkých vodních ploch (moře nebo jezera) zvyšuje pravděpodobnost, že budou mít slovo pro modrou barvu. Další hypotéza je kulturní: Pokud si kultury začnou barvit oblečení těžko vyrobitelnými modrými pigmenty, mohlo by to také vést ke vzniku nových barevných výrazů.
Každý má své vlastní teorie a „lidé obvykle zkoumaji právě tu teorii, která se jim nejvíce líbí,“ přiznává Majidová. A právě proto se se svými kolegy rozhodla všechny hlavní teorie detailně prozkoumat a analyzovat.
Vědci pro tento výzkum shromáždili údaje od 142 populací na všech kontinentech (kromě Antarktidy), které používají široce rozšířené jazyky ale i řeči jen s několika stovkami mluvčími. Popsali, jaké výrazy pro barvy používají, a pak zohledňovali, jaké faktory mohly hrát roli - včetně intenzity slunečního záření a blízkosti moří.
Bohužel nebyli schopní do studie zahrnout informace o technologiích využívajících různé barvy, protože u řady kultur k tomu prostě není dostatek podkladů. Tento faktor tedy nahradili jiným, zástupným - použili údaj o velikosti populace, s tím, že obecně mají větší populace tendenci používat složitější technologie, včetně barvení látek.
Význam slunečního světla
Největší roli v tom, jestli jazyky rozeznávají slovy modrou od zelené, nakonec hrálo podle studie v odborném žurnálu Scientific Reports to, jak moc jsou jejich uživatelé vystaveni slunečnímu svitu.
Na místech, kde je světla více (tedy buď blíž k rovníku, nebo tam, kde bývá méně oblačnosti), bylo výrazně méně pravděpodobné, že jazyky budou oddělovat „zelenou“ od „modré“. Jde zejména o oblasti jako Střední Amerika nebo východní Afrika. To podle autorů naznačuje, že celoživotní vystavení jasnému světlu brání často celým komunitám v rozlišování modré a zelené barvy v jejich komunikaci.
Tým ale našel částečnou podporu i pro další dvě teorie: život v blízkosti jezera zvýšil pravděpodobnost, že u dané kultury bude existovat samostatné slovo pro „modrou“. Stejnou roli a podobně silně hrál i život ve větší společnosti. To znamená, že jak vizuální vnímání, tak i kultura a také prostředí důležitou hrají roli při vzniku způsobu, jak pomocí jazyka lidí popisují svět, uvedli autoři.
Vědci, kteří stopují barvy
Nejedná se o první studii, která zjistila, že tyto faktory souvisejí se slovní zásobou barev - nová práce je ale výjimečná tím, že bere v úvahu všechny proměnné dohromady.
Lingvisté našli přesvědčivé důkazy, že i drobné změny v tom, jak lidé komunikují, mohou mít dlouhodobě významné dopady a způsobit velké změny v celých jazycích. Vědci se domnívají, že právě to se stalo v tomto případě: V průběhu generací ovlivnily individuální předsudky založené na vizuálním vnímání a důležitosti určitých barevných výrazů to, ve kterých jazycích se vyvinul samostatný výraz pro modré zbarvení.
Proč se ale jeden jazyk vyvíjí určitým směrem, zatímco jiný jde jinou cestou? Dříve si lingvisté mysleli, že všechny jazyky čelí naprosto stejným tlakům - jedním z nich je takzvaná jazyková ekonomie, tedy skutečnost, že lidé chtějí komunikovat co nejsnadněji a přitom si rozumět.
Novější výzkumy ovšem hledají odpovědi mnohem hlouběji a zjišťují, že jazyky se mohou rychle měnit nejen pod vlivem nějakých univerzálních pravidel, ale také pod velmi unikátním tlakem prostředí.