Petr Vabroušek je přední světový triatlonista, který absolvoval 192 dlouhých „ironmanů“, stovky půlmaratonů a dalších extrémních závodů, jako jsou třeba maratony na obou pólech. Byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace.
Při ultramaratonu na severním pólu mě hlídali muži s puškami, vzpomíná triatlonista Petr Vabroušek
54 minut
Petr Vabroušek, HPC
Zlínský rodák Petr Vabroušek o sobě říká, že byl velmi líné dítě. Pak ale začal s bratry veslovat, zkusil desetikilometrový běh a nakonec objevil triatlon. Ten ve své královské podobě – ironmanovi – znamená čtyři kilometry plavání, 180 kilometrů na kole a nakonec maratonský běh na 42 kilometrů. I když začátky nebyly snadné, hlavně kvůli plaveckému stylu, u triatlonu zůstal a na konci 90. let získal své první vavříny.
Zlomem se pro něj stala svatební cesta v roce 1997 – vedla totiž na Havaj přesně v čase, kdy se tam konal legendární Ironman. Nejprve si říkal, že to není pro něj. O dva roky později tam už závodil. Startovní výstřel z děla pak na tomto závodě slyšel i dalších 14 let a nejlépe skončil devatenáctý. Ani tento extrémní závod se všemi nástrahami mu ale nestačil a začal se proto poohlížet po ještě větších výzvách.
Proto z horka zamířil do mrazu a po tréninku v mrazírnách zaběhl maratony a ultramaraton na sto kilometrů na severním i jižním pólu. Nejraději běhá v chladu – „na mráz je moje tělo jako stvořené“, říká o sobě. Během ultramaratonů na severním pólu běhal při teplotě pod 20 stupňů Celsia s větrem o rychlosti 20 metrů za sekundu. A podél trati hlídali muži s loveckými puškami, aby na sportovce nezaútočili lední medvědi.
Píseň ledu a ohně
Vedle toho má za sebou i extrémní triatlony ve vlhku, maratony v pouštní výhni i prachu. Tím zřejmě nejhorším byl týdenní ultramaraton Les Sables. Za šest dní musí závodníci v marocké části Sahary při teplotách překonávajících 50 stupňů Celsia uběhnout trať dlouhou 251 kilometrů. V těchto podmínkách mají místní závodníci obrovskou výhodu, Petr Vabroušek vzpomíná, jak se na rozdíl od svých mnohem menších a tedy i lehčích soupeřů bořil do písku a dotahoval je opět až na skalnatém terénu. Navíc mají všichni závodníci přidělené stejné množství vody – osmdesátikilový Vabroušek si tedy musel vystačit se stejným množstvím tekutiny jako padesátikilový vítěz závodu.
Petr Vabroušek ale dokázal zvládnout ještě extrémnější závod – uběhl s vynikajícím výsledkem dva ročníky sedmi maratonů v sedmi dnech na sedmi kontinentech. Při nich s minimem odpočinku nalétal přes šedesát tisíc kilometrů a nakonec skončil v obou ročnících druhý. Při tom letošním, který ho zavedl z Antarktidy do Kapského Města, Perthu, Dubaje, Madridu, Santiaga a Miami, se s ním na trať vydal už i jeho syn Filip, který vždy běžel půlmaraton.
Podmínky tohoto závodu jsou extrémní: první závod se běží v Antarktidě, druhý těsně po něm v Africe. Rozdíl v teplotách je přes šedesát stupňů – teplotnímu šoku se nikdo nemohl vyhnout, ale problém byl, že závodníci měli jen několik desítek minut na aklimatizaci. A třetí závod Petra Vabrouška dovedl do Austrálie, kde se teploty zase o pár desítek stupňů zvýšily.
Za celou svou kariéru zvládnul 192 „ironmanů“. A protože tato planeta už Petrovi Vabrouškovi moc výzev nenabízí, rád v nadsázce říká, že jakmile dojde na maraton na Měsíci, bude první přihlášený.
Celý pořad si můžete nyní poslechnout i ve formě takzvaného podcastu:
