Americký raketoplán Discovery, který se devátého března 2011 vrátil ze své poslední vesmírné mise, byl ve službě téměř 27 let. Během doby, kdy jej využíval americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA), vynesl raketoplán na oběžnou dráhu 246 astronautů a Zemi obletěl 5830krát. Ve vesmíru strávil Discovery celkem 365 dní a nalétal 238 milionů kilometrů, což je nejvíce ze všech amerických raketoplánů.
Raketoplán byl pojmenován Discovery (objevování) zejména po lodi mořeplavce Jamese Cooka, na které v letech 1776–80 vykonal svou třetí a poslední cestu do Pacifiku. Toto jméno ale neslo i mnoho dalších slavných plavidel, například to, na němž Henry Hudson v letech 1610–1611 hledal severozápadní cestu a snažil se obeplout Ameriku severní cestou přes Severní ledový oceán, nebo to, které v letech 1901–04 použili k antarktickým expedicím Robert Falcon Scott a Ernest Shackleton.
Jméno Discovery nese i fiktivní kosmická loď ze slavného sci-fi seriálu Star Trek.
Konec skutečného Discovery předznamenal uzavření celé třicetileté éry raketoplánů. V roce 2011 se do vesmíru ještě naposledy vydaly raketoplány Endeavour (v květnu) a Atlantis (v červenci), poté provoz těchto vesmírných plavidel po třiceti letech skončil. Některé ze strojů zamířily do muzeí, konkrétně nejstarší Discovery, který poprvé vzlétl v roce 1984, navždy zakotvil ve slavném muzeu Smithsonian v hlavním městě Washingtonu.
Proč skončily raketoplány?
K ukončení provozu raketoplánů vedly NASA zejména vysoké finanční náklady na program, který byl v minulosti poznamenán i dvěma tragickými nehodami.
Jen minuty dělily prvního února 2003 raketoplán Columbia od přistání na Zemi. V důsledku poškození tepelného štítu se však stroj ve výšce 63 kilometrů rozpadl. Nikdo ze sedmi členů posádky, pěti mužů a dvou žen, nehodu nepřežil. Mezi nimi byl i první izraelský astronaut Ilan Ramon. Jeden z účastníků pověstného náletu na irácký jaderný reaktor v Osiraku měl tehdy s sebou kresbu Petra Ginze, pražského hocha, který nepřežil holocaust.
Tragédie Columbie se zařadila po bok do té doby největšího neštěstí v dějinách kosmických letů s lidskou posádku. Všech sedm astronautů, rovněž pět mužů a dvě ženy, našlo smrt i v lednu 1986 na palubě raketoplánu Challenger. Tomu minutu a čtvrt po startu ve výšce asi 14 kilometrů vybuchla hlavní nádrž, která byla poškozena vadným pomocným motorem na pevná paliva.
Katastrofa Columbie, podobně jako o 17 let dříve havárie Challengeru, přinesla dočasné zastavení programu raketoplánů. Do vesmíru se znovu vydaly po technických úpravách (zahrnovaly i použití kvalitnější izolační pěny na přídavné nádrži) v létě 2005.
Až na výjimku, opravu Hubbleova kosmického dalekohledu v květnu 2009, se ale létalo pouze na Mezinárodní vesmírnou stanici, kde mohli astronauti v případě poškození tepelné ochrany vyčkat na pomoc. Každý z dvaceti zbývajících letů také zahrnoval pečlivou kontrolu povrchu raketoplánů. Stroje sice měly podle původních plánů létat až do roku 2020, poslední, v pořadí sto třicátou pátou výpravu, nicméně uskutečnil Atlantis už v červenci 2011.
České stopy v raketoplánu
Na palubě Discovery se do vesmíru podíval dokonce dvakrát i americký astronaut s českými kořeny John Blaha narozený 26. srpna 1942. Během své kariéry se zúčastnil pěti letů raketoplánů Discovery, Atlantis a Columbia. Po přípravě v ruském Hvězdném městečku pracoval od září 1996 do ledna 1997 s ruskými kolegy i na orbitální stanici Mir.
Blaha byl pilotem dvou misí raketoplánu, které proběhly na jaře a na podzim roku 1989, při obou vynášela loď do kosmu americké satelity. Později byl Blaha i velitelem mise, ale to až na raketoplánu Columbia.
Astronaut a plukovník letectva byl patnáct let vojenským pilotem americké armády. Provedl 361 bojových letů ve Vietnamu a v letech 1973 až 1976 pracoval jako zkušební pilot v anglickém vojenském letectvu. Poté Blaha působil v ústředí amerických vzdušných sil a v roce 1980 byl vybrán jako astronaut NASA.
John Elmer Blaha se sice narodil v texaském San Antoniu, jeho dědeček však pocházel z Herálce u Humpolce. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se vydal do Ameriky, kde se oženil a měl dva syny, oba letce. Zemi svých předků Blaha navštívil v letech 1998 a 2001. S vesmírnými lety se rozloučil v roce 1997.
