V listopadu 2001 byl v tuzemsku představen lék na AIDS Viread. Vychází z objevu českého vědce Antonína Holého a je na Seznamu základních léčiv Světové zdravotnické organizace obsahujícím nejdůležitější léky, které by měly být běžně dostupné pro všechny potřebné a správně indikované pacienty.
Nemoc AIDS má od svého odhalení před čtyřiceti lety na svědomí přes 33 milionů obětí. Ani moderní medicína není zatím schopna tuto infekci vyléčit. Na trhu je sice řada léků, propuknutí AIDS ale pouze oddalují, případně mírní průběh onemocnění. A dodnes neexistuje ani účinné očkování – virus HIV totiž mutuje extrémně rychle přímo v hostiteli, a není tedy možné proti němu vyvinout účinnou obranu.
Lék Viread, který byl v Česku představen 15. listopadu 2001, tedy přesně před dvaceti lety, umí AIDS také „jen“ zpomalit, ale dělá to velmi účinně. Tvůrcem jeho základu je tým z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd vedený celosvětově respektovaným vědcem Antonínem Holým.
Jak funguje Viread
Viread, jehož léčivou látkou je tenofovir, umožňuje snížit hladinu HIV. Vyrábí ho americká farmaceutická společnost Gilead Sciences, stejně jako předchozí lék proti AIDS z roku 1996 Vistide, který pochází rovněž z laboratoře Antonína Holého.
Lék vznikl na základě práce skupiny profesora Holého, která v roce 1984 syntetizovala tenofovir. Holý později spolu s belgickým vědcem Ericem de Clercqem testoval účinek tenofoviru na HIV. Lék pak vyvinuli a klinicky testovali ve Spojených státech. Viread se používá též k léčbě chronické hepatitidy B.
Nemoc AIDS, jejímž původcem je virus HIV (virus lidské imunodeficience), je podle počtu obětí druhou nejhorší virovou nákazu po španělské chřipce od začátku 20. století. Pandemie španělské chřipky si v letech 1918 až 1920 si vyžádala 40 až 50 milionů mrtvých.
Skromný génius z Prahy
Antivirotikum Viread je vyráběné na základě licence původních objevů Antonína Holého, stejně jako mnoho dalších léků – například účinný přípravek působící proti viru pásového oparu, viru pravých neštovic a virovému zánětu oční sliznice, nebo další preparát, úspěšně potírající virovou hepatitidu typu B. Výsledkem Holého výzkumů je i původní český lék na opary.
Většinu svého výzkumu vykonal v Ústavu organické chemie a biochemie. Holého tam přijal jeden ze zakladatelů české biochemie František Šorm. Holý sice vystudoval s červeným diplomem chemii na Matematicko-fyzikální fakultě UK, ale místo tam pro něj nebylo, i když měl komunisty žádaný dělnický původ. Někdo ho totiž udal, když se nevybíravě vyjádřil k zásahu Sovětů proti maďarské revoluci v roce 1956. Šorma ale případné politické potíže nezajímaly a Holému umožnil v roce 1960 nastoupit.
Nadějný vědec po třech letech přešel do vznikající laboratoře chemie nukleových kyselin. Oddělení později také dvacet let vedl. Za vyloženě šťastné lze označit setkání profesora Holého s mladým belgickým virologem Erikem de Clercqem z univerzity v Lovani v roce 1976.
Tehdy začala mnohaletá spolupráce, při níž vědecké týmy z obou zemí zkoumaly, jestli by nově objevené látky nebyly účinné proti virům. Šťastnou náhodou hned první várka několika vzorků zaslaných k testování do Lovaně obsahovala látku, která účinná byla – a spolupráce pokračuje dodnes.
Holý byl autorem či spoluautorem několika stovek publikací a šesti desítek patentů. Ty dodnes zajišťují významnou část rozpočtu Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Vědec, který se dlouhodobě potýkal s chronickým zánětem hrtanu, získal řadu ocenění včetně Descartovy ceny Evropské unie (2001) nebo Medaile Za zásluhy (2002).
