Polští archeologové narazili při stavbě dálnice A2 na starověkou nekropoli. Nález pochází z pátého nebo šestého století před naším letopočtem, oznámilo polské Generální ředitelství státních silnic a dálnic.
Polští archeologové objevili a prozkoumali pohřebiště staré asi 2500 let. Narazili na něj při stavbě dálnice A2 mezi Kałuszynem a Groszkami. Tato nekropole obsahuje urnové i jámové hroby, které odpovídají tomu, jak se v té době lidé běžně pohřbívali – tělo mrtvého bylo nejprve spáleno, ostatky pak jeho příbuzní uložili do nádoby, kterou následně zakopali do země.
V tomto případě se navíc ukázalo, že se s ostatky manipulovalo: antropologická analýza odhalila, že přinejmenším v jedné nádobě byly kosti zemřelého uspořádány tak, že na dně nádoby byly uložené kosti z nohou a nahoře z lebky.
Jedná se pravděpodobně o pozůstatky lužické kultury, která v té době ve východní Evropě převládala a zasahovala i na území dnešní České republiky. Tato kultura byla v minulosti značně kontroverzní v národoveckých bojích. Němci i Poláci od ní totiž odvozovali svůj původ: jedna strana ji považovala za slovanskou, druhá za germánskou. A od této minulosti národy odvozovaly své „historické nároky“ na území.
Kromě nekropole se při těchto vykopávkách podařilo objevit i další archeologické nálezy z jiných období – například pozůstatky pivovaru, který zde fungoval v 19. století a byl uzavřen na počátku 20. století. Kromě zbytků základů a podlah archeologové objevili také skleněné a keramické výrobky a stopy po pěstování chmele.
Stavba dálnice je pro archeology požehnáním
Stavby dálnic velmi často přinášejí řadu důležitých archeologických objevů. Odkrývá se totiž velké množství půdy, která se zkoumá.
Vzhledem k neobnovitelnosti archeologického dědictví je zásadní jeho ochrana a zachování. První fází archeologického bádání je obvykle neinvazivní pátrání zahrnující podrobný průzkum území bez narušení terénu. Jedná se především o povrchové bádání, při němž archeologové zkoumají celou plochu budoucí investice s cílem najít archeologické památky, zejména zlomky hliněných nádob nebo křemenné nástroje.
Před zahájením terénního prohledávání se provádí archivní výzkum a analyzují se také data získaná pomocí leteckého laserového skenování (LiDAR).
LiDAR (Light Detection And Ranging, také LADAR) je metoda dálkového měření vzdálenosti na základě výpočtu doby šíření pulsu laserového paprsku odraženého od snímaného objektu. LiDAR lze mimo jiné použít pro měření vzdálenosti, mapování terénu nebo měření vlastností atmosférických jevů.
ZDROJ: Česká astronomická společnost
Další fáze je už invazivní a jde tedy o klasické „kopání do země“. Spočívá v metodickém odstraňování vrstev zeminy s cílem odhalit archeologické památky zachované v zemi. Nezbytnou součástí výkopových výzkumů je pořizování fotografické, kresebné a popisné dokumentace a geodetické měření v každé další etapě výzkumu. Po ukončení terénního bádání pak archeologové analyzují jeho výsledky.
