Podle nové studie asteroid, který před 66 miliony let zasáhl Zemi a vedl k masovému vymírání, vyvolal také celoplanetární vlnu tsunami. Na svém začátku měla na výšku více než jeden kilometr a byla dostatečně velká na to, aby narušila oceánské dno tisíce kilometrů od místa dopadu na mexickém poloostrově Yucatán.
Studie, která vyšla na začátku října v časopise AGU Advances, je první simulací tsunami, která vznikla dopadem asteroidu, jehož dopad vyhubil dinosaury.
Modely ukázaly, že voda těsně po dopadu dosáhla výšky kolem tisíce metrů, výška vln na otevřeném oceánu v Mexickém zálivu asi hodinu po dopadu přesáhla 300 metrů, přičemž maximální výška vln se obecně snižovala s časem a vzdáleností od nárazu.
Autoři vypočítali, že počáteční energie tsunami byla až třicettisíckrát větší než energie tsunami, kterou způsobilo zemětřesení v Indickém oceánu v prosinci 2004, tedy jedna z největších vln v novodobých záznamech. Modely dále ukázaly, že energie pravěké „přístavní vlny“ (jak zní význam japonského slova tsunami) byla tak velká, že jí trvalo přibližně týden, než úplně zmizela.
„Ve srovnání s takovým globálním dopadem blednou všechny historicky zdokumentované události,“ napsali autoři.
Důkazy o pravěké vlně se hledají těžko
Model je jedna věc, ale realita je něco úplně jiného. Proto se autoři pokusili najít v terénu důkazy, které by jejich modelování potvrdily. Prozkoumali asi 120 geologických lokalit z doby před a po dopadu asteroidu a našli v nich důkazy o globální tsunami, která dorazila až na území dnešního Nového Zélandu.
„Tato tsunami byla dostatečně silná na to, aby narušila a erodovala sedimenty v oceánských pánvích na půlce zeměkoule a zanechala buď mezeru v sedimentárních záznamech, nebo změť starších sedimentů,“ uvedla hlavní autorka Molly Rangeová, která pracuje jako fyzikální oceánografka z Michiganské univerzity. „Rozložení eroze a mezer, které jsme pozorovali ve svrchnokřídových mořských sedimentech, je v souladu s výsledky našeho modelu, což nám dává větší důvěru v modelové předpovědi.“
„Geologické důkazy rozhodně posilují tuto práci,“ doplnil oceánograf Brian Arbic z Michiganské univerzity, který na výzkumu spolupracoval. Nejcennější jsou podle něj ty z východního pobřeží Severního a Jižního ostrova Nového Zélandu, které jsou od místa dopadu asteroidu na Yucatánu vzdálené více než 12 tisíc kilometrů.
Tyto silně narušené usazeniny byly původně považovány za výsledek místní tektonické činnosti – ale vzhledem ke stáří usazenin a jejich umístění přímo v modelované dráze tsunami způsobené dopadem asteroidu Chicxulub měl tým podezření na jiný původ. „Tyto usazeniny jsou ve skutečnosti záznamem účinků impaktní tsunami, což je zřejmě nejvýmluvnější potvrzení globálního významu této události,“ řekla Rangeová.
Přestože studie nemodelovala zaplavení pobřeží, výška vln se mohla přiblížit více než deseti metrům, když se tsunami přiblížila k severoatlantickým pobřežním oblastem a části jihoamerického pobřeží Pacifiku.
Jakmile se tsunami přiblížila k těmto pobřežím a narazila na mělké dno, výška vln by se dramaticky zvýšila v důsledku procesu zvaného „shoaling“. Taková výška vln mohla způsobit značné záplavy a další studie některých autorů tohoto výzkumu se budou tímto procesem zabývat.
