Nová studie publikovaná tento týden v časopise Science ukazuje, že písně velryb druhu plejtvák myšok se dají využít pro seismické zobrazování oceánské kůry, a mohou tak poskytnout vědcům alternativu k tradičnímu průzkumu, který má negativní vliv na oceán.
Autorem práce je Václav Kuna, který na projektu pracoval jako doktorand na Oregonské státní univerzitě a nyní je postdoktorandem na Geofyzikálním ústavu Akademie věd. Spoluautor, seismolog John Nábělek, je profesorem na Oregonské státní univerzitě.
- Plejtvák myšok je zřejmě druhým největším a jedním z nejrychlejších kytovců, po plejtvákovi obrovském druhý největší žijící tvor na světě. Dosahuje délky téměř 27 metrů a hmotnosti 45 až 75 tun, výjimečně pak až kolem 114 tun. Překonává tak nejspíš i největší dosud známé dinosaury.
- Kostra jedince tohoto druhu je maskotem a jedním z nejoblíbenějších exponátů Národního muzea v Praze.
Kuna a Nábělek studovali záznamy zemětřesení ze sítě 54 seismometrů rozmístěných na dně oceánu podél transformního zlomu Blanco, který leží přibližně 150 kilometrů západně od státu Oregon na západním pobřeží USA. „Seismické záznamy ale obsahovaly také silné signály, které korelovaly s přítomností velryb v oblasti. Když se podíváte pozorně na data ze seismometru, uvidíte po každém velrybím zpěvu ozvěnu, která přichází z mořského dna,“ říká Nábělek.
„Záznamy zpěvu velryb se tradičně používají ke sledování velryb a studiu jejich chování. Naše studie však ukazuje, že obsahují i signály, které se odrážejí uvnitř oceánské kůry,“ říká Kuna. „Svrchní oceánskou kůru tvoří nezpevněný sediment, který leží na vrstvě vyvřelých hornin – bazaltů a gaber. Zpěv velryb, zaznamenaný seismometry na dně oceánu, lze použít ke stanovení tloušťky těchto vrstev a dalších informací relevantních pro geofyzikální a geologický průzkum. Tato informace pak může být využita mimo jiné pro zlepšení kvality lokalizace zemětřesení,“ dodává Kuna.
Místo děl velryby
V současnosti seismický průzkum využívá vysokotlakých vzduchových děl (v angličtině airgun), která ve vodě vytváří akustické signály. Tento způsob je ale drahý a problematický i z důvodu negativního vlivu na mořskou faunu. „Využití velrybích písní je výrazně méně invazivní. I přesto, že moje metoda má celkově nižší rozlišení a nemůže zcela nahradit tradičních seismické průzkumy, může sloužit jako jejich vhodný doplněk,“ říká Kuna.
„Tato metoda rozšiřuje potenciál dat, která jsou již zaznamenána na seismických stanicích po celém světě,“ říká Nábělek. „Náš výzkum také ukazuje, že vokalizace mořských živočichů jsou užitečné nejen pro porozumění jim samotným, ale mohou také napomoci studiu prostředí, které obývají. Není vyloučené, že bychom v budoucnu mohli využít i vokalizace jiných druhů velryb,“ dodává Nábělek.
