Lenošení na pohovce zdraví neprospívá; roste objem pasu i obsah tuku v těle, zhoršuje se fungování srdce a plic. Stačí však znovu začít sportovat a vše se zase obrátí k normálnímu stavu, píše italský deník Corriere della Sera.
Dva týdny bez pohybu stačí podle deníku k tomu, aby se zhoršil metabolický profil, tedy poměr mezi svalstvem a tukem v těle, a dokonce i kardiovaskulární funkčnost. Zdraví může narušit dokonce i krátkodobé sezení. Ukázala to studie britských vědců, která byla prezentována na posledním sjezdu Evropského sdružení pro studium cukrovky (EASD).
Výzkum proběhl na skupině mladých a fyzicky aktivních dobrovolníků, kteří denně ušli více než deset tisíc kroků a měli normální váhu. Vědci u nich před zahájením studie zjišťovali funkčnost dýchací soustavy, měřili podíl tuku v těle a srdeční činnost. Pak dobrovolníci dva týdny posedávali denně více než sto minut a zároveň výrazně méně chodili.
Lenošící člověk okamžitě tloustne
Po čtrnácti dnech lenošení byly výsledky nemilosrdné: kardiovaskulární funkčnost klesla o 1,8 procenta, zhoršila se funkčnost plic a okamžitě vzrostl v těle podíl tuku na úkor svalstva, především se zvětšil objem pasu a tuk se začal soustřeďovat do jater. Snížila se citlivost na inzulin, který kontroluje metabolismus glukózy. To vyšlapává cestičku k cukrovce, protože tkáně už na tento hormon nereagují dobře a kontrola glykémie se může pozvolna zhoršovat.
Dobrou zprávou ale je, že s návratem k pohybu existuje i naděje rychlého návratu k původnímu stavu. „Jestliže znovu začneme s normální fyzickou aktivitou, v krátké době se zlepší srdeční činnost a dýchání a totéž platí o tuku v játrech, o obvodu pasu, o tělesném tuku a citlivosti na inzulin,“ vysvětluje autorka studie Kelly Bowdenová-Daviesová.
„Důležitá je pravidelná fyzická aktivita, aby se neprojevily negativní následky na zdraví, neboť i malé omezení denní aktivity může mít špatný vliv. Všichni bychom se měli více pohybovat, stačí denně trochu více chodit,“ uvádí vědkyně.
Tuk, který trápí srdce
Fyzická aktivita rovněž pomáhá redukovat tuk, který obklopuje srdce. Dokazuje to nová studie vědců z Kodaňské univerzity. Abychom lépe pochopili, co ze studie vyplynulo, je užitečné připomenout si anatomii. V těle existují dvě tukové tkáně: epikardiální, která obklopuje srdeční sval, a perikardiální, který se nachází mimo srdeční sval. Pro metabolismus a funkci srdce je významný epikardiální tuk.
Méně se ví o riziku spojeném s perikardiálním tukem, protože ten nemá přímý kontakt se srdcem. Experti se však shodují, že může ovlivňovat srdeční činnost nepřímo a že může být spojován se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních chorob.
Vědci z Dánska sledovali tři týdny 50 obézních osob, které měly tuk uložený hlavně v krajině břišní. Rozdělili je na tři skupiny: první intenzivně cvičila aerobik, druhá prováděla posilovací cviky a třetí, kontrolní skupina, nepraktikovala žádnou fyzickou aktivitu. Intenzivní pohyb, jako je plavání, běh či fitness, vedl k redukci epikardiálního tuku, ale neměl žádný vliv na perikardiální tuk.
Posilovací cvičení zredukovalo o 24 procent epikardiální tuk a o 32 procent perikardiální. Ukázalo se tedy, že cvičení může mít pozitivní vliv na srdeční tukovou tkáň, která zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob.
