Žádná americká vakcína v současnosti nemůže vzniknout, aniž by na její testování nebyla využitá krev z ostrorepa. To je bizarně vypadající bezobratlý tvor, který je nejbližším příbuzným vyhynulých trilobitů.
Právě on je totiž jediným známým zdrojem látky známé jako LAL (Limulus Amebocyte Lysate, neboli amébocytový lyzát z ostrorepa) – která nejlépe umí odhalit přítomnost endotoxinů.
Tyto bakteriální jedy se snadno dostávají do očkovacích látek, ale také do dalších injekčně podávaných léčiv nebo do orgánů pro transplantace. A když tam proniknou, lék zničí a dokonce mohou způsobit velmi závažné komplikace způsobené septickým šokem. Na ostrorepech a jejich pravěké krvi je v současné době závislý celý farmaceutický průmysl – bez nich by nebylo dobře možné ověřit nezávadnost léčivých nebo očkovacích látek.
Pouštění ostrorepí žilou
Každoročně je v přírodě odchyceno asi půl milionu těchto tvorů. Farmaceutické společnosti jim odeberou z těla asi 30 procent kreve – a potom je vrátí do oceánů. Tento proces je samozřejmě náročný, stresující a bolestivý, takže ho řada ostrorepů buď nepřežije, nebo zemře vyčerpáním po návratu do svého rodného živlu. Ztráty se odhadují přibližně na 20 procent odchycených zvířat.
Populace ostrorepů kvůli tomu trpí a v minulých letech se začaly ve volné přírodě rychle snižovat. A to může velmi zkomplikovat další pokrok celé lékařské a farmaceutické vědy.
Typickým místem spojeným s ostrorepy je Delawarská zátoka ve Spojených státech. Na tomto místě se ještě v devadesátých letech dvacátého století líhlo asi 1,24 milionu těchto tvorů ročně – roku 2002 jich bylo už jen 333 500. Poslední údaje z loňského roku ukazují podobná čísla – 335 211 ostrorepů; letos se kvůli pandemii koronaviru nesčítali.
Kvůli tomu a také pro náročnost spojenou s odběrem modré krve ostrorepů, je tato látka vyvažována zlatem: jeden litr stojí asi 17 000 dolarů. Vědci proto usilovně hledali náhradu; částečně se to podařilo roku 2016, kdy se v Evropě začala používat syntetická náhrada – k jejímu používání se ale připojila jen hrstka amerických firem. Americké úřady zodpovědné za testování léčiv ale na začátku června letošního roku umělou náhražku zamítly, není podle nich dostatečně ověřená.
A to znamená, že léčiva i vakcíny, které jsou a budou určené pro americký trh, budou muset využívat opravdovou krev ostrorepů. Týká se to i potenciálních očkování proti nemoci covid-19, která v současné době vznikají – například látky švýcarské společnosti Lonza, která v červenci začíná s výrobou vakcíny proti covidu pro pokusy na lidských dobrovolnících.
Podle webu National Geographic by neměla mít zvýšená poptávka po očkování na covid, která se zřejmě objeví, negativní dopad na ostrorepy. Na výrobu pěti miliard dávek této vakcíny by bylo potřeba asi 600 tisíc testů – na ty by se spotřebovalo jen množství LAL získané během jediného dne. Experti oslovení časopisem tvrdí, že by výroba ani vývoj vakcíny neměly mít na populaci ostrorepů ani poptávku po LAL negativní dopad.
Vzpomínky na pravěk
Ostrorepi se řadí mezi klepítkatce – tedy jedny z nejstarších tvorů, kteří se po naší planetě pohybovali. První doklady jejich existence máme už z dob siluru, tedy prvohor – před více než 450 miliony lety. Žili tehdy na Zemi vedle trilobitů a dalších dávno vyhynulých zvířat. Dnešní ostrorepi se v současné prakticky nezměněné podobě vyskytují na Zemi už 200 milionů let.
V prvohorách se ještě jednalo o drobné, asi centimetrové tvory, zatímco nyní mají ti největší přes půl metru. Stále si však zachovávají celou řadu „pravěkých“ znaků. Mají například modrou krev: neobsahuje totiž železo, ale měď. Jejich tělo je chráněné kutikulou, podobně jako je tomu u hmyzu.
Na americké pláže se ostrorepi dostávají na jaře, kdy se tam přemísťují celé populace. Tam se páří a samičky poté kladou vajíčka do jamek, které vrtají do písku pomocí silného krunýře. Larvy, značně podobné trilobitům, se z nich klubou asi po měsíci a půl, do dospělce dorůstají do tří let.
Nejdřív hnojivo, potom léčivo
Ostrerepi se dříve vyskytovali po celé planetě, velmi hojní bývali kolem amerických břehů. Bylo jich tam tolik, že na konci 19. století se v USA začali používat jako hnojivo, přičemž tímto způsobem jich zemřely desítky milionů. Tuto praktiku zrušilo až používání umělých hnojiv v 70. letech 20. století. Pak se však stali oblíbenou návnadou ve stále mohutnějším rybářském průmyslu v zemi.
Roku 1977 se ale přišlo na to, jak využívat jejich krev pro testování léků a vakcín a ostrorepi se stali nepostradatelnými.
