Oceány se stávají stále kyselejšími, což poškozuje křehkou stabilitu tamních ekosystémů. Hlavním viníkem jsou změny klimatu. Vědci teď přišli s nápadem, jak tento stav zvrátit.
Oceány se kvůli oteplování planety stávají stále kyselejšími. Vědci přišli s nápadem, jak to zvrátit
Řada expertů i nezávislých institucí přiznává, že aby se podařilo udržet globální oteplování na méně než 2 °C oproti předindustriální úrovni, nestačí už jen snižovat emise. Je pravděpodobné, a počítá s tím i mezivládní panel IPCC, že bude zapotřebí využívat technologie, které aktivně odstraňují z atmosféry oxid uhličitý a další skleníkové plyny.
Nápadů i strategií je v této oblasti spousta, zatím se ale téměř žádné nevěnovaly možné roli oceánů, upozorňuje nová studie.
Oceán a klima
Oceán hraje v klimatickém systému zvláštní roli a působí jako významná jímka atmosférického tepla i oxidu uhličitého. A právě to, jak oceán pohlcuje oxid uhličitý, způsobuje jeho okyselování – a to mírou, jaká nemá v posledních 65 milionech let obdoby.
Má to významné důsledky pro mořské organismy. Kyselejší prostředí ovlivňuje metabolismus mořských tvorů, ale především jejich schopnost vytvářet uhličitan vápenatý, z něhož si dělají své schránky. To má zásadní vliv na destabilizaci ekosystémů a v konečném důsledku ohrožuje životně důležité funkce těchto systémů.
Nová studie zveřejněná v odborném časopise Frontiers in Climate podrobně zkoumala zrychlující okyselování oceánů a současně upozornila na možnost takzvaného „ocean limingu“ – tedy teoretické možnosti zvýšení zásaditosti oceánu pomocí rozpuštění hydroxidu vápenatého neboli hašeného vápna.
Ve Středozemním moři by to fungovalo
Vědci v tomto výzkumu analyzovali tuto možnost na příkladu Středozemního moře. Oproti předchozím studiím v sobě scénáře zahrnovaly už i cestu k praktické realizaci, která je založena na realistických úrovních vypouštění vápna při využití současné sítě nákladních a tankerových námořních tras přes Středozemní moře.
Autoři věnovali pozornost dvěma odlišným přístupům: jeden s konstantním každoročním vypouštěním vápna během celého období a druhý s postupným navyšováním vápna s tím, jak se budou zvyšovat teploty.
Simulace použité ve studii naznačují potenciál téměř zdvojnásobit míru absorpce oxidu uhličitého ve Středozemním moři po 30 letech takového projektu – to naznačuje, že by se v podstatě dalo okyselování eliminovat.
Tento dokument také odhaluje velký potenciál námořní dopravy pro obohacování oceánů vápnem.
U některých uzavřených moří, jako je například Středozemní, kde je hustota dopravy poměrně vysoká, je potenciál mnohem vyšší, než je potřeba k potlačení okyselování oceánů – a to dokonce i v těch nejvíce pesimistických scénářích oteplování planety. Oceány by současně měly být schopné pohlcovat více oxidu uhličitého a tak kompenzovat část emisí.
Výsledky této studie na jedné straně zdůrazňují potřebu dalšího výzkumu pro přesnější posouzení technických aspektů tohoto přístupu a možných problémů, na druhé straně naznačují potenciál regionálního provedení takového plánu.