Kniha pedagoga a popularizátora paleontologie Vladimíra Sochy Dinosauři v Čechách představuje vůbec první pokus ukázat, že druhohorní „draci“ kdysi skutečně žili i u nás.
Prvním důkazem toho, že českým územím před 200 miliony lety procházeli dinosauři, byla stopa menšího dinosaura o velikosti statného psa, která se našla v lomu Krákorka u Červeného Kostelce. Stopa měřila 14 centimetrů a tvor, který ji zanechal, patřil do skupiny drobných teropodů. Ti mohli žít v severovýchodních Čechách v době, kdy tu panovalo polopouštní prostředí. „Počasí tu bylo jako v Libyi,“ upřesnil autor nové knihy Dinosauři v Čechách Socha.
„V roce 2003 byla objevena u Kutné hory stehenní kost většího dinosaura asi o velikosti krávy nebo koně. A před pěti lety to byl zub dravého dinosaura, menšího příbuzného slavného tyrannosaura rexe,“ vyjmenoval doklady existence dinosaurů Socha.
Na území České republiky větší dinosauři nežili a žít ani nemohli. „Po většinu druhohor se u nás nacházelo mělké moře a dinosauři tu žili na systému ostrůvků. Docházelo u nich k ostrovnímu nanismu, trpasličení. Na ostrovech bylo málo potravy a živočichové se generaci za generací zmenšovali, aby nepotřebovali tolik potravy,“ vysvětlil autor, proč v Česku nejspíš nikdy nenajdeme pozůstatek třeba sauropodů.
Místo toho u nás žili teropodi, nebezpeční masožravci, kteří dokázali ulovit kořist vážící stovky kilogramů. Právě teropodí zub se před několika lety našel ve sbírkách Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Také u nás žili býložraví ornitopodi, které dokládá nález stehenní kosti u Kutné hory, a další malé druhy dinosaurů.
Aby se zachovala zkamenělina, je podle Sochy potřeba souhra mnoha okolností. „Živočich musí zemřít na správném místě, jeho tělo musí být rychle zakryto jemnozrnným sedimentem, aby ho nestihly rozložit mrchožrouti, voda a vítr. Odhaduje se, že má šanci se zachovat jen jedna kostra z milionu,“ uvedl Socha s tím, že o drtivé většině živočichů, kteří kdy žili, se proto nejspíš nikdy nedozvíme.
Obři a jednorožci? Medvědi a kytovci
Zatímco dnes už dokážeme určit, zda nalezená fosílie patřila kdysi dinosaurovi nebo jeskynnímu medvědovi, v minulosti to tak nebylo. O jednom z nálezů píše například kronikář Václav Hájek z Libočan. Ten zaznamenal, že v 8. století byla objevena tak velká lebka, že mohla patřit podle tehdejších názorů jen obrovi.
„Právě zkameněliny zvířat z dob ledových posloužily jako námět k pověstem, legendám a mýtům o dracích a bájných zvířatech. Na Slovenku jsou známé legendy o dracích, které vycházely z nálezů lebek jeskynních medvědů. U nás se na jihu Moravy nacházely pozůstatky mamutů, a protože v Bibli se píše o obrech, tak naše legendy o obrech často pochází právě z jižní Moravy,“ tvrdí Socha.
Stejně tak se rohy kytovců narvalů, o kterých ve střední Evropě až do počátku 18. století nikdo nevěděl, prodávaly jako rohy jednorožců. A teprve o století později byli objeveni dinosauři.
Vladimír Socha byl letos nominován na Magnesii Literu za svůj DinosaurusBlog, kde už 12 let informuje o novinkách z oboru paleontologie.
