Nejsilnější bouře minimálně za třicet let – tak hovoří o hluboké tlakové níži pojmenované Ingunn norští meteorologové. Ingunn zasáhla nejvíc centrální části Norska v širším okolí města Trondheim, a dále region ostrovů Lofoty v pobřežních oblastech za polárním kruhem.
Níže Ingunn se začala prohlubovat nad severozápadním Atlantikem v úterý, hlavní vývoj ale přišel až během středy. Tlak vzduchu prudce klesal už od rána a za pouhých dvanáct hodin spadl o více než 25 hektopascalů – ze zhruba 975 v ranních hodinách do půlnoci na čtvrtek na nejnižší hodnotu blížící se 940 hektopascalům, kdy níže Ingunn dosáhla svého vrcholu. To už doputovala do blízkosti středního Norska a dramatický pokles tlaku byl zaznamenán i na stanici Værøy, která leží na norských Lofotech – za 24 hodin tam tlak klesl o padesát hektopascalů.
Už ve středu během dne kvůli zvětšujícímu se tlakovému gradientu rostla rychlost větru v centrální části níže Ingunn. Na Faerských ostrovech vítr v nárazech dosáhl 249 kilometrů za hodinu, a to na ostrově Eysturoy. V pobřežních oblastech Norska nárazy místy přesáhly 150 kilometrů za hodinu.
Nejsilnější změřený náraz pochází ze stanice Somna-Kvaloyfjellet, kde ve čtvrtek kolem druhé hodiny ranní dosáhl hodnoty 62,3 metrů za sekundu, tedy 224 kilometrů za hodinu. Pokud se tento údaj potvrdí, půjde o nejsilnější vítr v nižších polohách Norska. Výstraha před extrémně silným větrem se tedy bohatě naplnila, hmotné škody budou značné.
Střed tlakové níže Ingunn se během čtvrtka bude přesouvat k východu nad pevninu severní Skandinávie. Tlak vzduchu už bude stoupat, přesto budou jeho rozdíly ještě během čtvrtka příčinou velmi silných nárazů větru v Norsku i Švédsku, k večeru ale začne vítr výrazně slábnout. Lidé tak budou moci začít sčítat škody.
Na dlouho si ale neoddechnou, v sobotu totiž dorazí z Atlantiku další hluboká tlaková níže, která přinese do podobných oblastí opět velmi silný vítr – i když slabší než níže Ingunn.
Také v Česku se během čtvrtka dočkáme vlivu níže Ingunn – s ní spojená studená fronta s deštěm během dne přejde k jihovýchodu. Přinese jen mírný vítr, nárazy místy přesáhnou padesát kilometrů za hodinu. V dalších dnech ale tuzemsko čeká podstatně větrnější počasí.
Bouře Ingunn dostala ženské jméno, tímto způsobem se bouře pojmenovávají tradičně. Pochází ze staré norštiny, kde mělo ženské jméno Ingunnr význam „milována (bohem) Yngvim“.
Novoroční orkán
Doposud nejsilnější bouře, která v novodobé historii zasáhla Norsko, byl takzvaný novoroční orkán v roce 1992. Ten tehdy také postihl okolí Trondheimu, mnohem více postiženou oblastí ale bylo tehdy Skotsko. Nárazy větru 1. ledna 1992 dosáhly v Norsku až 223 kilometrů za hodinu, na Statfjord-B v Severním moři bylo neoficiálně zaznamenáno dokonce 270 kilometrů za hodinu a na Shetlandách údajně až 317 kilometrů za hodinu.
I přes takto ničivou sílu bylo kupodivu jen málo obětí – v Norsku jedna, dvě na Shetlandách. Kromě faktu, že bouře zasáhla málo obydlená území hrála roli i skutečnost, že dorazila 1. ledna ráno, kdy většina lidí pobývala doma.
Škody ale byly obrovské – v Norsku, kde šlo o nejničivější bouři v novodobé historii, by v dnešních cenách přesáhly čtyři sta milionů amerických dolarů, poničeno bylo na 29 tisíc domů a rovněž byly hlášeny rozsáhlé lesní polomy. Tamní meteorologové tehdy na základě rychlosti větru hovořili o situaci, která se vyskytuje jednou za padesát až dvě stě let.
Masivní škody hlásilo samozřejmě i severní Skotsko a zejména zmíněné Shetlandy, kde nárazy větru s velkou pravděpodobností dosáhly kolem tří set kilometrů za hodinu.
„Meteorologické bomby“
Z meteorologického hlediska je zajímavé, že nejnižší tlak tehdy dosáhl 947 hektopascalů, přičemž rychlost poklesu tlaku vzduchu překonala 24 hektopascalů za 24 hodin, tedy limit pro takzvanou explozivní cyklogenezi – soubor procesů vedoucí ke vzniku nebo prohloubení už existující tlakové níže neboli cyklony.
Někdy se tomuto jevu říká i bombogeneze. Tento pojem je sice možná mediálně oblíbený, protože zaujme více pozornost veřejnosti, nicméně v češtině jde spíše o nevhodné označení. Pochází od amerických meteorologů Freda Sanderse a Johna Gyakuma, kteří v roce 1980 navrhli právě kritérium, které musí vývoj tlakové níže splňovat, aby mohl být označen za explozivní cyklogenezi, respektive bombogenezi – někdy se v angličtině užívá i pojem „meteorologické bomby“.
Každoročně se vytvoří několik takovýchto rychle se prohlubujících níží, ne vždy ale zasáhnou obydlené oblasti. Pokud ano, pak kvůli značnému tlakovému gradientu (rozdílu tlaku) přinášejí extrémně silný vítr a působí značné škody.
V Evropě patří k nejhorším příkladům explozivního vývoje bouře Lothar, která zasáhla západ kontinentu po Vánocích 1999 a vyžádala si 110 obětí.
