Vědci v Německu pracují na novém způsobu léčby chronického onemocnění lupus. Ve studii, která vyšla v polovině září, uvedli, že byl úspěšný u všech pěti pacientů, u nichž jej nasadili. Věří, že výsledek testované látky je dostatečný, aby ve výzkumu pokračovali a použili ji i u dalších pacientů.
Vědci pěti pacientům nasadili imunoterapii, která se používá k léčbě některých druhů rakoviny. U všech došlo k trvalému ústupu příznaků onemocnění a zmizely u nich také problematické protilátky, které jsou příčinou nemoci.
Lupus je složité chronické onemocnění způsobené imunitním systémem, které postihuje miliony lidí po celém světě. Existuje několik forem lupusu, z nichž některé postihují jen určité části těla, například kůži.
Nejrozšířenější je systémový lupus erythematodes (SLE), který může postihnout téměř všechny orgány v těle. Příznaky SLE se u jednotlivých osob často liší a může trvat i několik let, než někdo zjistí, že touto chorobou trpí. Běžným znakem onemocnění bývá chronický zánět, který se může projevovat bolestí kloubů, horečkou a kožními vyrážkami.
Na většinu případů lupusu se přijde mezi 15. a 44. rokem života. Zajímavé je, že postihuje osmkrát častěji ženy než muže. Vědci přitom stále nevědí, jaká je jeho hlavní příčina – předpokládá se, že zásadní roli hraje genetika člověka, ale vedlejší role mohou mít i nejrůznější spouštěče z prostředí – například virová infekce.
Jakmile se příznaky objeví, pacienti mají tendenci zažívat vzplanutí nemoci. Tato vzplanutí lze zmírnit nebo zvládnout pomocí léčby, ale v současné době neexistuje žádný lék přímo na samotný lupus.
Jádro problému je známé
Základní poruchou, která stojí za lupusem, jsou protilátky, které napadají tělesné tkáně. Tyto protilátky jsou dílem takzvaných B-lymfocytů, částí imunitního systému pro tvorbu protilátek. V současné době existuje léčba lupusu, která se snaží vyčerpat zásoby B-lymfocytů v těle, aby se tyto protilátky zastavily. Léky mají zatím ovšem omezenou účinnost.
V posledních letech někteří vědci na základě prvních údajů získaných na zvířatech přišli s teorií, že by forma imunoterapie známá jako terapie CAR T-lymfocyty mohla uspět tam, kde léky dosud selhávají.
Základní koncept této terapie spočívá v tom, že se lidské T-lymfocyty (imunitní buňky vycvičené k útoku na konkrétní cíl, například cizí mikroorganismus) v laboratoři upraví tak, aby rozpoznaly cíle na povrchu buňky, které by za normálních okolností měly problém najít, například na některých nádorových buňkách.
Podle autora studie George Schetta, imunologa z Univerzity Erlangen-Norimberk, se totiž stejný antigen, který se nachází na B-lymfocytech maligních leukémií a lymfomů, může nacházet také na B-lymfocytech, které produkují autoprotilátky proti lupusu. Tento antigen se nazývá CD19.
Ve svém výzkumu, publikovaném v časopise Nature Medicine, Schett a jeho tým léčbu použil u pěti pacientů a u všech došlo k uzdravení. Příznaky se u všech zlepšily, u žádného z pozorovaných se až do 17 měsíců po podání léčby nevyskytly známky vnitřního poškození souvisejícího s lupusem. A navíc i vedlejší účinky léčby byly minimální. Co je však zásadní, autoprotilátky pacientů zřejmě také zmizely, a to možná úplně.
Zatím je to jen léčba nadějná, nikoliv přelomová
Autoři věří, že by jejich strategie mohla být opravdu přelomová, ale současně jsou si vědomí všech slabin svého výzkumu – tou největší je malý počet pacientů. Naštěstí tento tým nebyl ani zdaleka jediný, který terapii CAR T-lymfocyty pro lupus testoval.
Existuje jich víc – a díky německému úspěchu teď budou moci své výzkumy těmito výsledky doplnit a vylepšit. A hlavně otestovat na dalších pacientech.
