Mezinárodní tým vědců pod vedením Marka Stibala a jeho týmu kryosférické ekologie (CryoEco) z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy přinesl v nové studii důkaz o původu metanu, který se uvolňuje zpod Grónského ledovce. Je jím rozklad organické hmoty nahromaděné během teplejšího období, které skončilo před zhruba čtyřmi tisíci lety. Výsledky studie tak ukazují, že Grónský ledovec je velmi citlivý i k poměrně mírným a krátkým změnám klimatu.
Zpod tajících okrajů ledovců na mnoha místech naší planety uniká metan, který je velmi silným skleníkovým plynem. Tento teprve nedávno objevený fenomén proto vyvolává obavy z další potenciální zpětné vazby pro probíhající klimatickou změnu a odledňování.
Vědci sesbírali desítky vzorků vody vytékající zpod ledu podél celého západního okraje ledovce a zkoumali metan v ní rozpuštěný pomocí analýzy stabilních izotopů uhlíku a vodíku a radioizotopového datování.
Výsledky ukázaly, že metan unikající zpod Grónského ledovce je 1500 až 4500 let starý a pochází z mikrobiálního rozkladu organické hmoty bez přístupu kyslíku. To znamená, že v dávné minulosti tam došlo k výraznému odtání západního okraje ledovce a nárůstu tundrové vegetace, což způsobilo nahromadění organické hmoty na odhaleném území. Ta byla pak překryta znovu rostoucím ledovcem během následujícího chladnějšího období.
„Studie přináší další důkaz toho, jak citlivý je Grónský ledovec ke změnám klimatu. To, že během poměrně krátkého období, které bylo klimaticky srovnatelné se současností, odtál daleko za hranice dnešního rozsahu, je znepokojivou připomínkou toho, co nás čeká v blízké budoucnosti,“ komentoval výsledky spoluautor studie, expert na ledovce Alun Hubbard z university ve finském Oulu.
Je grónský metan hrozbou?
Celkové množství metanu unikajícího zpod Grónského ledovce v současné době naštěstí není příliš velké a v globálním měřítku je zatím zanedbatelné. To se ale může v blízké budoucnosti změnit.
„Naše zjištění ukazují, jak významná je role těch poměrně nedávných změn v rozsahu ledovce na koloběh uhlíku v tomto důležitém arktickém ekosystému. I přes relativně malé množství metanu, které se teď zpod ledu uvolňuje, jsou naše výsledky relevantní i pro globální odhady bilance metanu v atmosféře,“ dodává jedna z hlavních autorek studie Jade Hattonová.
Zrychlující tání ledovců totiž podle ní povede ke zvýšeným emisím metanu, a to nejen v Grónsku, ale velmi pravděpodobně i v Antarktidě, kde jsou zásoby organické hmoty o mnoho větší a očekávané emise metanu proto potenciálně daleko závažnější.
