Jedenáctimilionový Wu-chan dosud platil za čínské centrum dopravy i vzdělávání, kvůli šíření nového koronaviru se z něj ale stalo zakázané město. Metropole, která byla odstřižena od veřejné dopravy a byl zde vyhlášený zákaz dopravy z něj i dovnitř, přitom hraje v Číně klíčovou roli z vícero důvodů a udržet ji v izolaci bude podle expertů velmi složité.
Čínské ministerstvo dopravy ve čtvrtek vyzvalo dopravce, aby autobusům mířícím do Wu-chanu nařídili vrátit se zpět do místa, odkud vyjely. Spoje, které měly do tohoto města zajíždět, se mu mají vyhýbat.
V lidnatém sídle na řece Jang-c'-ťiang nefunguje veřejná doprava a lidé z města, které platí za klíčové obchodní a dopravní centrum čínského vnitrozemí, nemohou odcestovat vlakem ani letadlem. Letecká doprava do Wu-chanu ještě zcela přerušena nebyla, některé společnosti ale lety odřekly.
Život v izolovaném městě
Obyvatelstvo už z obchodů vykoupilo jídlo, z lékáren ochranné roušky a motoristé podle britského listu The Guardian obklopili benzinové pumpy, protože se mezi nimi rozšířily zprávy, že jeho zásoby docházejí.
Na ulicích je jen málo chodců a řada rodin zrušila plánované návštěvy související s oslavami lunárního Nového roku, který připadá na 25. ledna. Jeden z místních obyvatel, kterého cituje britská BBC, uvedl, že má pocit, „jako by přišel konec světa“. Jiní lidé uvedli, že správci v jejich domech dezinfikují výtahy. Ruší se divadelní představení, výstavy a další akce, při kterých se shromažďují davy lidí.
Místní úřady vyzývají obyvatele Wu-chanu, aby nepropadali panice, protože ve městě jsou v současnosti „dostatečné zásoby jídla, léků a dalších potřeb“. Státní média zpravodajství o opatřeních ve Wu-chanu podávají tak, že jeho obyvatelé vedou boj pro dobro země. Lidé jsou ale k oficiálním informacím nedůvěřiví, protože vláda v uplynulých týdnech tvrdila, že nebezpečný koronavirus není vážný a že se dá zvládnout.
Klíčová role Wu-chanu
Metropole je hlavním městem provincie Chu-pej v centrální Číně. Podle údajů OSN z roku 2018 žije v centrálním městě o rozloze 1528 kilometrů čtverečních (zhruba trojnásobek oproti Praze) 8,9 milionu lidí, celá metropolitní oblast má jedenáct milionů obyvatel.
S takovým osídlením je Wu-chan srovnatelný s nejlidnatějšími městy Evropy (Londýn má devět a Moskva dvanáct milionů obyvatel) a podle odhadů se jedná o 42. největší město světa a sedmé největší v Číně – mezi jeho partnerská města patří česká Jihlava.
Město současně platí za významnou dopravní tepnu i politické, finanční, kulturní a vzdělávací centrum. Nachází se zde 52 vzdělávacích institucí, v nichž je soustředěno na 700 tisíc studentů, a město má údajně největší počet vysokoškoláků v zemi.
V roce 2004 zde jako v šestém městě v Číně zahájilo provoz metro, ve Wu-chanu navíc leží řada průmyslových zón a zatím zde investovalo 230 z 500 největších světových firem podle seznamu Fortune Global. Sídlí tady například automobilka Dongfeng Peugeot Citroën Automobile (DPCA), společný podnik francouzského výrobce automobilů PSA Peugeot Citroën a jeho čínského partnera Dongfeng Motor Group.
Odstřižení dopravní tepny je složité
Z hlediska dopravy je pak Wu-chan zcela klíčovým. Zdejší mezinárodní letiště otevřelo v roce 1995 a v roce 2016 odbavilo na dvaccet milionů cestujících – vloni už to bylo dokonce 29 milionů odbavených osob. Poskytuje přímé lety například do Londýna, Paříže, Moskvy, New Yorku nebo Dubaje. Letiště za normálních okolností funguje 24 hodin denně a odbavuje lety do 109 destinací ve dvaceti zemích.
Město ležící na řece Jang-c'-ťiang je také vstupní bránou k přehradě Tři soutěsky, která napájí největší vodní elektrárnu na světě. Právě řeka může pomoci město v případě delší karantény zásobovat – současně ale může pomoci lidem z Wu-chanu uniknout.
Uzel miliardové Číny
Stanice CNN dokonce označuje město za „hlavní město čínské dopravy“ – především díky jeho zásadní důležitosti pro dopravu železniční. Kromě husté sítě tradičních vlakových tratí je tu totiž také zastávka dvou hlavních vysokorychlostních vlakových linek v zemi: jednak tratě Peking–Kanton a současně ze Šanghaje do Čcheng-tu. Ta první propojuje zemi v severojižním směru, druhá zase ve východo-západním.
Důležitost města se dá přirovnat k „naší“ České Třebové; odstřihnout ho od zbytku země je nejen logisticky složité, ale také nesmírně drahé. Ve Wu-chanu navíc sídlí jedno ze čtyř hlavních čínských dep, a je na něm tedy závislá i další dopravní infrastruktura země. A s tím vším nyní Wu-chan zamířil do izolace.
Jak funguje karanténa?
Karantény mají hlubokou historii, v dějinách se během epidemií používaly mnohokrát, ale nikdy ne v takovém rozsahu. Řada vědců je navíc vůči jejímu účinku skeptická, mimo jiné expert na globální zdravotní rizika z univerzity v Georgetownu Larry Gostin.
Podle Gostina neexistují důkazy, že by tato forma boje proti epidemii fungovala. „Maximálně tak může vypuknutí epidemie zpomalit, ale je velmi nepravděpodobné, že by šíření nemoci úplně zastavila,“ uvedl pro web Wired.
V případě tak velkého a otevřeného města, za jaké platí Wu-chan, je navíc velmi složité karanténu realizovat. John Spencer z US Military Academy tvrdí: „Je téměř nemožné, aby to bylo efektivní – i kdybyste na to nasadili celou čínskou armádu.“ Podle něj není možné izolovat moderní velkoměsto v současnosti a nebylo to možné ani dříve.
Komunikace s městem bude muset nějakým způsobem probíhat, dovnitř budou proudit zásoby, ven zase odpad. Všechno to nabízí možnosti, aby těmito cestami pronikali i lidé. Pokud bude nedostatek zásob, lidé se začnou podle Spencera snažit utcét. Barikády na kontrolních uzlech sice budou schopné zastavit automobily, ale skupiny pěších osob jsou nad možnosti kontroly.
Dobrovolná spolupráce
Klíčové bude podle řady expertů, aby obyvatelé spolupracovali s úřady dobrovolně. Štěpán Vymětal, stálý výbor pro psychologii krizí, katastrof a traumatu EFPA, uvedl, že zásadní bude udržovat nyní ve městě klid a poskytovat obyvatelům dostatek informací. „Kde nejsou informace, šíří se dezinformace,“ sdělil expert.
Místní úřady i vláda se musí snažit budovat u obyvatel města důvěru; to se dá podle něj dosáhnout třemi způsoby: projevením empatie, férovostí a ukázkou autority. Když budou obyvatelé Wu-chanu cítit důvěru, budou ochotnější spolupracovat. Výsledek je sice nejistý, ale pokud bude zachovaná základní infrastruktura města a bude v něm fungovat pořádek, mohli by se lidé v Číně chovat podle přání úřadů.
Vymětal upozorňuje, že v případě tak rozsáhlé operace může chování lidí přinést horší důsledky než samotná infekce. Co se týká práce s lidmi, měly by se dle něj čínské úřady snažit o zapojení občanů do aktivit na stabilizaci situace, ale také by měly věnovat zvláštní pozornost ohroženým skupinám. Jedná se například o děti, starší občany nebo lidi nějak postižené. Veřejnost je vnímá citlivěji – a pokud vůči nim vláda projeví nevhodné chování, může to, uvedl Vymětal, vést ke snížení důvěry k moci.
Podobně to vidí také americký expert z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) Jeremy Konyndyk. „Povinné, nedobrovolné karantény je složité vynucovat a může to být dokonce kontraproduktivní,“ popsal pro Wired. „Potřebujete naopak, aby to lidé přijali a cítili, že je podporujete.“
