Nová měření prokázala, že se Titan, druhý největší měsíc ve Sluneční soustavě, chová jinak, než naznačovala dosavadní pozorování. Od své planety Saturn se vzdaluje rychlostí asi 11 centimetrů ročně.
Měsíc Titan, který obíhá kolem Saturnu, je velmi podivným tělesem. Je větší než planeta Merkur, je jako jediný měsíc ve Sluneční soustavě zahalený do husté atmosféry a nacházejí se na něm řeky i jezera tekutého metanu a etanu. Pod nimi se nachází silná vrstva vodního ledu, pod níž se možná skrývá oceán – podle řady vědců se v něm dokonce může vyskytovat život.
Nyní astronomové popsali další zvláštnost tohoto tělesa: oběžná dráha Titanu kolem Saturnu se stále zvětšuje, a to rychlostí asi stokrát vyšší, než se očekávalo. Výzkum ukazuje, že Titan byl původně mnohem blíže ke své planetě, než je jeho současné poloha 1,2 milionu kilometrů od Saturnu. Informoval o tom odborný časopis Nature Astronomy na začátku června 2020.
Většina dosavadních výzkumů předpovídala, že měsíce jako Titan nebo Jupiterův Callisto vznikly přibližně v místech, kde je můžeme vidět v současné době, uvedl spoluautor práce Jim Fuller. „Z toho vyplývá, že Saturnův systém měsíců a možná jeho prstence vznikly a vyvíjely se dynamičtěji, než jsme si dříve mysleli,“ dodal vědec.
Měsíce a jejich planety
Podobně jako Titan se chová i náš Měsíc, také on se od Země vzdaluje, a to rychlostí přibližně 3,8 centimetru za rok. Tento proces, jehož příčinou je působení gravitačních sil, je pozvolný a pomalý – naše planeta tedy o Měsíc nepřijde; dříve je oba asi za šest miliard let pohltí rozpínající se Slunce.
Protože má Saturn plynné složení, působí gravitační síly trošku jinak než u Země. Titan by se proto měl od Saturnu vzdalovat jen rychlostí pouhého jednoho milimetru ročně. Výsledky nových měření ale ukazují, že je to jinak.
Měření provedly dva týmy pomocí odlišných metod – astrometrie a radiometrie. Díky tomu vědci získali dvě sady dat, které vycházely z úplně jiných způsobů zkoumání. Obě došly k velmi podobným výsledkům a současně odpovídají teorii z roku 2016, se kterou přišel právě Jim Fuller.
Podle ní působí Titan na Saturn svou gravitací tak silně, že vzniká množství energie, které způsobuje, že se měsíc od své planety vzdaluje stonásobně rychleji, než říkaly starší teorie – tedy o 11 centimetrů ročně.
Podle Fullera by se stejný jev mohl vyskytovat také u jiných astronomických těles, například u binárních hvězdných systémů nebo exoplanet. Tomuto výzkumu se hodlá věnovat v dalších letech.
