Na jednom velmi odlehlém místě se možná už brzy střetnou komerční zájmy s těmi vědeckými. Tím místem je Měsíc, kde má v blízké budoucnosti přistát řada průzkumných misí a také astronauti vyslaní v rámci programu Artemis amerického Úřadu pro letectví a vesmír (NASA). Většina odborníků se kvůli tomu připravuje na nový zlatý věk průzkumu vesmíru a vědecké práce, jiní jsou ale obezřetní a upozorňují i na očekávaná rizika, napsal magazín Science.
Měsíc se v dalších desetiletích dramaticky změní. Vědci navrhují chránit ho obdobou CHKO
Vědci předpokládají, že větší provoz směrem k Měsíci a zapojení vozítek vyslaných soukromými společnostmi způsobí „měsíční horečku“, protože firmy se budou snažit využít tamní vzácné zdroje včetně nerostných. Naproti tomu stojí zájem ochránit některé lokality na Měsíci, přičemž pozemské zákony zatím využití oběžnice nijak podrobněji neupravují. Výzkumníci naléhají na vlády a mezinárodní organizace, aby pravidla nastavily dříve, než bude pozdě.
„Je to naléhavá záležitost,“ říká astronom Richard Green z univerzity v americké Arizoně, který dává dohromady pracovní skupinu, jež bude působit pod hlavičkou Mezinárodní astronomické unie (IAU). „Musíme upozornit na to, že některá místa jsou naprosto jedinečná. Protože jinak o ně přijdeme,“ dodává astrofyzik Martin Elvis.
Měsíc jako obří důl
Cílem mnoha lunárních misí, které mají odstartovat v následujících letech, je hledání zdrojů důležitých pro přežití astronautů nebo pro komerční využití. Mimozemská těžba se může týkat například vzácných nerostů nebo helia-3, tedy izotopu helia využitelného coby surovina při termojaderné fúzi, která by jednou mohla být zdrojem energie.
Případná důlní činnost by přitom mohla ohrozit jedinečná místa, jakými jsou například krátery poblíž měsíčních pólů, které leží v trvalém stínu. Díky tomu se v nich udržuje konstantní teplota pod minus 225 stupňů Celsia, což z nich dělá jedny z nejchladnějších míst ve Sluneční soustavě. Sondy prokázaly, že v kráterech jsou obří zásoby ledu, který se tam nastřádaly za miliardy let, zároveň ale jde o ideální lokace pro umístění vesmírných infračervených teleskopů, které ke svému provozu potřebují extrémně nízké teploty.
Například vesmírný teleskop Jamese Webba potřebuje obří sluneční štít a mechanické chlazení, aby zrcadlo o průměru 6,5 metru zůstalo při oběhu kolem Slunce dostatečně chladné. V měsíčním kráteru by mohlo fungovat zrcadlo o průměru až 100 metrů, které by žádné dodatečné chlazení nepotřebovalo. „Nevím o žádném jiném tělese ve Sluneční soustavě, které by mělo tyto vlastnosti,“ tvrdí Jan Harms z vesmírného institutu Gran Sasso.
Místa, která si zaslouží ochranu
Hluboké a temné krátery a voda, kterou obsahují, ale jistě budou primárním cílem i pro všechny, kdo budou plánovat delší mise na měsíčním povrchu. A to nejen jako zásobárna pitné vody, ale i jako zdroj ledu, z něhož se dá vyrobit kyslík a také vodík pro raketové palivo. V blízkosti kráterů je tak ideální přistávací místo pro budoucí mise a pro vznik budoucí lunární základny. Dobývání ledu ale může způsobit vibrace a zvířit prach, což by bylo škodlivé pro teleskopy.
Dalším místem, které si podle vědců zaslouží ochranu, je střední pás na odvrácené straně Měsíce, který je zcela odstíněný od rádiových signálů ze Země. A ohrožený je už teď, protože vesmírné agentury plánují vypustit na oběžnou dráhu Měsíce satelity, které by umožnily navigaci vozítek a vysílaly jejich data na Zemi.
Vědci plánující instalaci teleskopů doufají, že jim IAU pomůže a že pracovní skupina přijde s definicí lokalit, které potřebují ochranu. Další podporu si slibují od Výboru OSN pro mírové využití kosmického prostoru, politoložka Alanna Krolikowská z univerzity v Missouri ale upozorňuje, že OSN „se pohybuje vpřed v rámcích desetiletí“.
Odborníci doufají, že vidina rozvoje nerostného průmyslu na Měsíci nebo tamních základen nezmaří šanci na další výzkum. „Každý v jádru chápe, že vědu je potřeba ochránit. Krátkodobé zájmy by neměly mít přednost,“ dodává Krolikowská.
Měsíc je smetištěm už nyní
Krajina na Měsíci se sice v dalších letech dramaticky změní, lidská činnost ji ale viditelně zformovala už v předchozích desetiletích. Na povrchu zemské oběžnice je stále zřetelná stopa zanechaná astronautem Neilem Armstrongem, leží na něm ale také pozůstatky nejrůznějších satelitů, sond a vozítek. Na Měsíci se ovšem nacházejí i kuriózní předměty jako vlajky, fotografie, náboženské texty nebo třeba golfové míčky, napsal časopis Nature Geoscience.
Od roku 1959, kdy se na Měsíc dostal první člověkem vyrobený předmět ze Země – sovětská sonda Luna 2, na něm přistála nebo ztroskotala více než stovka kosmických lodí a dalších přístrojů, pilotovaných i nepilotovaných.
Podle odborníků lze už nyní hovořit o tom, že na Měsíci začalo nové geologické období spojené s lidskou činností, jakýsi lunární antropocén. Vliv člověka je tam totiž jasně zřetelný, zejména s ohledem na to, že na Měsíci neexistuje vítr, není na něm kapalná voda, déšť ani sopečná aktivita, a tak je jeho povrch velmi statický.
Právě kvůli neexistenci větru je na Měsíci i po více než 50 letech dodnes uchován otisk obuvi skafandru prvního člověka, který na něj v roce 1969 vstoupil. Zůstaly na něm i další věci, například golfové míčky, které si přivezl astronaut Alan Shepard během mise Apollo 14 v roce 1971.
