Ovce jsou pro lidský život nepostradatelné už víc než 11 tisíc let. Poskytují lidem maso, mléko a také vlnu. A přitom jsou nenáročné, samy toho moc nepotřebují a od člověka vyžadují jen ochranu před predátory. Nový genetický výzkum teď vystopoval původ jejich domestikace – a to do Turecka.
Lidé domestikovali ovce v Turecku. Nesly s sebou civilizaci, ukázala studie
Vědcům se podařilo pro tento výzkum sehnat genetické vzorky prakticky všech starověkých ovcí; celkem 118 exemplářů zvířat od Mongolska po Irsko. Ty nejstarší jsou staré až 12 tisíc let.
Místem domestikace ovcí podle studie, která vyšla v odborném časopise Science, byla lokalita Asikli Hoyuk v dnešní Kapadokii. Právě toto místo ve středním Turecku bylo podle genetické analýzy tím, kde lidé začali domestikovat ovce tak, že odchytávali divoké muflony.
Vědci popsali i to, co pak následovalo. Genetika totiž umí popsat i to, jaké znaky starověcí lidé u zvířat upřednostňovali, a co po ovcích tedy chtěli. Před asi osmi tisíci lety první evropští zemědělci začali ovce selektivně šlechtit: zajímavé je, že prvním znakem, který lidi tehdy zajímal, byla barva srsti. Pozoruhodné je, že stejný proces už dříve archeologové popsali u domestikace koz.
Podle autorů studie je to první popsaný případ, kdy člověk cíleně měnil vlastnosti zvířat tak, aby mu vyhovovaly. Není samozřejmě vyloučené, že se to stalo již dříve, ale toto je první situace, kdy pro to má věda hmatatelné důkazy.
Genetičtí inženýři ze starověku
Klíčový genetický objev se týkal genu KIT, který je spojen s bílou barvou srsti hospodářských zvířat. To naznačuje, že dávní pastevci, podobně jako moderní zemědělci, hledali u svých stád specifické estetické vlastnosti.
V té době se už genomy prvních domestikovaných ovcí z Evropy lišily od genomů ovcí z Íránu a střední Asie. Toto oddělení ale podle studie trvalo jenom krátkou dobu: ovce se totiž staly zřejmě cenným obchodním artiklem a populace se začaly křížit – větší vliv byl přitom směrem z východu na západ.
Kam jdou ovce, tam jsou lidé
Vědci také velmi detailně popsali, že se změny DNA u ovcí velmi dobře shodují s tím, jak vypadaly migrace lidí ve starověku. Například, když došlo před asi sedmi tisíci lety k rozkvětu civilizace v Mezopotámii, došlo k významnému přesunu „moderních ovcí“ směrem na západ, právě do této prosperující oblasti.
Oblasti domestikace významných plodin a zvířat
K další, ještě hlubší proměně došlo před asi pěti tisíci lety v souvislosti se vznikem pasteveckých společností v euroasijských stepích. Tyto kočovné skupiny migrovaly na západ, změnily genetickou skladbu evropských lidských populací a přinesly na kontinent indoevropské jazyky.
Tento rozsáhlý pohyb podle autorů studie v Science umožnily právě ovce. Tím, že se lidé naučili využívat jejich mléko a sýr a naučili se se stády těchto savců migrovat, mohli se pohybovat na dlouhé vzdálenosti s dostatečnými zásobami potravy.
Zvíře, které psalo dějiny
Jedním z nejpozoruhodnějších objevů této studie je podle autorů právě důkaz o masivní prehistorické migraci ovcí z euroasijských stepí do Evropy v době bronzové. „To se shoduje s tím, co víme o lidských migracích ve stejném období, což naznačuje, že když se lidé stěhovali, brali s sebou svá stáda,“ uvádějí.
Studie odhaluje, že ovce nebyly jen zdrojem potravy, ale klíčovou hnací silou lidské civilizace, obchodu a migrace. Jejich domestikace podpořila ekonomickou expanzi, umožnila šíření kultur, a dokonce sehrála roli při formování moderních populací.
